Melodická

Stává se Vám to také, že slyšíte kolem sebe hudbu, melodie a zvuky? A to nejen zvuky přírody, zvířak, ale i samotný život? Zvuky dopravy, hudba budov, hlasy stromů, melodie barev. Je to nádhera, když slyšíte hlasy ptáků, kteří si v zasněženém větvoví posílají pozdravy a přání krásného rána...

Škoda jen, že nelze všechny tyto nádherné melodie vstřebat a mít v sobě. Jak by to bylo krásné být zvukem příboje, hlasem delfína, či melodií swingu. Představa nádherná, jen nevím, zda reálná.

Já si zpívám hodně, často a hlavně ráda. Moje nálady lze rozpoznat podle melodií a zvuku, které se mi honí hlavou, které si prozpěvuji, s kterými vstávám i usínám. A která je to teď? Melodická. Zpěvavá.

Ať je tedy hlava plná melodií a srdce hlasů, které inspirují a hladí!

Smyslová

A je tady zas, kolem všechno běží, já bych měla taky, ale nemůžu. Musím se zastavit, musím odpočívat, musím přemýšlet, musím pracovat, prostě musím. Ale opravdu musím? Je nutné všechno zvládnout teď a tady? Nemůže být přeci tak těžké zastavit běh svého života na pár vteřin a okamžiků. Vždyť jsme to my, kdo jej řídíme a žijeme.

A právě proto si dopřejme ten luxus na pár milých slov, krásný úsměv, heboučké pohlazení... Každý máme právo prožít si svůj okamžik lesku a slávy, stejně jako každý máme právo na svou nedokonalost. Potřeba a vědomí výšin i pádů v našich životech je tím, co ze slovíček musím, nemůžu a nelze dělá chci, mohl bych a je možno. Ať je tedy v našich životech mnoho možností a málo pádů!

Lyžařská

Slunce svítí, sníh se třpytí,
kluci už se svahem řítí,
a co já mám dělat teď?
Doženu je právě, vpřed...

Srdce buší jako zvon,
italský svah má obrovský sklon,
ale já to přeci nevzdám,
dojedu až ke svým hvězdám,
dorazím až na konec
a hurá znovu na kopec!

Je to jízda, to to pádí,
nikde žádné harampádí,
všude krása, slunce, jas,
a u "šmejda" už jsme zas.

Dvojákem pak k Muffovi,
ať se ani Secondino nezlobí,
že mu dáme malé vale,
jezdíme tu neustále.

Týden běží, čas se krátí,
ale dvoutisícovka nás neuchvátí,
jedeme zpět na Muffa,
kde nás kozi přivítá,
pak míříme ke Splaze
a na duši je nám blaze.

Závěrečné il kretíno,
dovrší i bombardíno,
byl to týden, jak má být,
v očích zachytil se příjemný klid.

Děkuji a věřím v duši,
že italské svahy nám sluší,
proto přeji sobě, nám,
ať do Montecampione se zas někdy, brzy podívám!