Silvestrovská

Den jako každý jiný a přesto vyjímečný. Dnes je poslední den v roce, kdy uzavíráme jednu kapitolu našeho života a otevíráme druhou. Většinou lidé slaví příchod Nového roku hlučně, vesele, s množstvím jídla a alkoholu. Přiznám se, že já se většinou uzavírám do svého nitra. Rekapituluji, vzpomínám, přemítám a představuji si, co bude dál... Jako každý rok si hlavně přeji zdraví pro celou svou rodinu, trochu štěstí, pohody a vzájemného porozumění. Pro tentokrát si ještě přeji vnitřní klid a harmonii. Pokud bude nástroj dobře, harmonicky a klidně naladěn, nezálaží, jaký hudebník na něj bude hrát!

Proto ať jsou všechny dnešní sliby splnitelné a vidiny lepších zítřků blíž a blíž.

Sjezdovací

Tak konečně byly naše prosby vyslyšeny a příroda se přes noc pustila svou teplotou pod bod mrazu. Vlekaři zase pustili naplno sněžná děla a do rána byla sjezdovka jako vyměněná... Ano, dnes je ten velký den, dnes jsme poprvé v této sezóne lyžovali. Přes ranní nervozitu, drobné útrapy s novým vybavením a lehkými změnami v provozu vleku, jsme to zvládli. A přátelé, stálo to za to! Proto díky přírodo, že jsi nadělila a teď už jen vzhůru dolů!

Úžasné lyžařské zížitky a sluníčková zbytek dne...

Zklamaná

Od začátku prosince se těšíme, že začne lyžařská sezóna, že se budeme prohánět po svahu a užívat si zimu z pohyblivých prkýnek. Ale letos se zima rozhodla, že sněžit nebude! Proto se jen zklamaně koukáme z okna na neustále ubývající technický sníh z blízké sjezdovky. Škoda, že není alespoň pod nulou, to by pak sněžná děla vyrobila sněhu dostatek, ale takto!? A co je ještě horší, že ještě na začátku dubna budeme chodit hromadami sněhu a jediným přáním bude, ať už přijde jaro! Nějak se to všechno mění a dělá nám to je samé vrásky. Možná, že jsme jen příliš nedočkaví, ale ten kdo zná pocit z lyžování, pochopí...

Prosba o zimu v zimě je pořád v nás, ať můžeme na lyže znovu a zas!

Větvičková

Pohledem do kalendáře zjistíme, že je dnes pozdní prosinec, ovšem venku za oknem to spíše vypadá na začínající jaro. Také činnosti, které provádíme dávají tušit, že se blíží jaro a ne, že přijde zima. Odvážení krtinců, sbírání větviček, pobíhání po zahradě, to jsou přeci běžné jarní činnosti! Sáňkování, lyžování či koulování, na které jsme se těšili, zatím nepřichází. Proto nám zbývá jediné, čekat, přát si a modlit se, aby se obloha otevřela a začalo padat bílé zimní zlato. My už totiž chceme jít na to! Větvička k větvičcce, vločka ke vločce a zima je tady...

Větrný větvičkovo-krtincový den všem!

Nervózní

Tak jako každý rok mě v tyto dny přepadá nepopsatelná nervozita, se kterou si nedokážu poradit. Zdají se mi nezvózní sny, během dne propadám pocitům nervového "siňora" a k tomu navrch nepopsatelný strach z toho, jak zvládnu naučit se tolik stránek, za tak málo času. Je to pořád dokola a někdy bych chtěla umět vypnout svoji ctižádostivou hlavu, která pořád musí někam jít, něco dělat, mít nějaký cíl a být pořád v pohybu. Byla bych raději, kdyby toto platilo o mém těla, ale tělo dokáži vypnout, hlavu ne... Škoda že neexistuje v našich hlavách tlačítko on/off, které bychom mohli v případě potřeby stisknout a vypnout se na potřebný čas, stejně, jako to děláme se stroji, přístroji a nástroji. Možná v budoucnosti taková tlačítka budou, ale to já už asi nezažiju. Proto se budu muset opět potýkat se svou nervozitou a uvidím, kdo zvítězí tentokrát!

Klidná mysl, půl zdraví....

Uzlíková

Uzly, uzlíky a uzlíčky, pro naše malé mazlíčky. Tak nějak by mohl znít slogan dnešního dne. Od rána se pořád do něčeho zamotávám, zavazuji, uvazuji a šmodrchám. Myslela jsem si, že prožiji další sváteční den, ale osud tomu chce jinak. Dnes se prostě budu svazovat a možná se mi podaří zvítězit nad všemi nástrahami svátečního dne. Ať tak, či tak, těším se a určitě si to pořádně užiji... Vždyť jsem se svými blízkými a co víc si přát! A když tu tak nad tím přemýšlím, pak docházím k poznání, že ty uzlíčky si vlastně přidělávám sama sobě. Nikdo kolem mě je neřeší!

Krásný zauzlovaný i zamilovaný den!

Sváteční

Už od rána u nás doma panuje sváteční nálada. V klidu, pohodě a radosti se těšíme z dárků, které nám včera nadělil Ježíšek, díváme se na pohádky a máme se dobře. Sváteční atmosféra se dnes přesune i k  našim nejbližším, které v průběhu dne navštívíme. Někteří z nás doufají, že zde pod stromečkem naleznou ještě nějakou maličkost, která potěší, jiní se radují z pocitu vzájemnosti a pohody. Já si v posledních letech stále více a častěji přeju, abychom se v hojném počtu setkali i napřesrok a abychom byli zdraví. Moc dobře si uvědomuji, co pro mě rodina a mé rodinné zázemí znamená a vůbec si nedovedu představit, že jednou budu tyto nádherné sváteční chvíle prožívat sama. Proto se raduji z každého dalšího svátku, který mohu prožít se svými nejbližšími, kteří jsou to nejdražší, co mám! Díky za další sváteční den a mnoho požehnání, pro roky následující....

Krásný sváteční den všem!

Neobvyklá

Jsou činnosti a skutečnosti, které se každému z nás vybaví, když se řekne Štědrý den. Pak je řada těch činností, které tušíme, že se Štědrým dnem souvisí, ale my sami je neděláme. No a pak jsou i činnosti, které jsme nikdy na Štědrý den nedělali a přesto je dnes děláme. Jako například držet půst, koupat se už ráno, chodit na dlouhé procházky po lese, stříhat vlasy.... No a tak bych mohla pokračovat. Ano vždycky je něco poprvé a je potřeba si na to zvyknout, protože to má naději, že se to stane tradicí. Tak uvidím, co to bude příští rok...

Krásný, štědrý, požehnaný Štědrý den, ve zdraví, vzájemnosti a pohodě!

Finišující

Už to brzy vypukne, sváteční štědrovečerní večeře, vůně cukroví, rozzářený stromeček, zvuk vánočních koled a rozjařený úsměv rodinných příslušníků. To na co jsme celý rok čekali už se blíží a čím méně času zbývá, tím více radosti a těšení je cítít ve vzduchu. Poslední úpravy v kuchyni, uklidit poslední drobnosti, dokončit přípravy a rychle zasednout a užívat si! Ať je pro všechny dnešní den nejen o starostech, ale i radostech a malých drobnostech, které už zítra vykouzlí tu nádhernou atmosféru Vánoc.

Šťastné a klidné pondělí!

Kalamitní

Na to, že je dnes poslední adventní neděle, se mi docela daří. Hned ráno se mi podařilo vylít hrnek s čajem do nového koberce v obýváku a musela jsem všechno vyčistit a vysušit. No tak si tak říkám, jestli bych si neměla raději sednout někam do kouka a počkat, až můj kalamitní stav přejde! Ale kdo udělá všechno ostatní, co je při neděli potřeba? Nevím, asi zapojím ty svoje chlapy, nebo že bych to svěřila Šmudlovi? No to je nápad, co mě napad, jen se obávám, že by tím naše kalamity jen pokračovaly a možná i dost zvesela! Tak ať je to dnes už lepší a čerti ať se žení mimo naše hájemství!

Krásný kalamitní den bez kalamit všem....

Cílová

Každé lidské konání má svůj cíl, onu pomyslnou metu, které se nažíme dosáhnout. Pro každého z nás to znamená naše malé lidské mravenčení, které nás vede k vytýčenému cíli. Dosáhnout lepšího postavení v práci, získat lepší plat, dostat kvalitnější auto, vychovat z dětí spolehlivé lidičky, zdolat Sněžku, ujít padesát kilometrů, připravit krásné Vánoce v kruhu rodinném, pohladit domácího mazlíčka, potulit se s dětmi... Ano cílů může být mnoho, ale zkuste se zastavit a zamyslet se nad tím, které mají smysl, mají budoucnost, mají naději na úspěch! Já už o dvou svých životních cílech vím!

Vizionářskou sobotu a na dosažitelnost našich cílů....

Klamná

Klam je největší průvodce každodenním životem. Jsme neustále bombardováni reklamou na nejrůznější kosmetické a lékárenské přípravky, které nám dodají pocit mladosti, svěžesti a zdraví. Ale jak je to doopravdy, nad tím se málokdy zamyslíme. Já sama se stále cítím na deset, mé prožívání je někde ve věku dvacetileté ženy, vztahy a vztahové zálržitosti se pohybují ve třiceti, odpovědnost a ochranářské pudy jsou v aktuálním věku čtyřiceti let, rychost vykonávaných činností a jejich přesnost se pohybuje ve věku padesátnice a tělo, tak to je někde mezi šedesátkou a .... A pak že svět není jen samý klam a přetvářka. Člověku je čtyřicet, hlavu má v oblacích, reakce se zpomalují a tělo nestíhá tomu, co by si přála hlava!

Neklamné roky a klamavé tělo pro další běh našeho života...

Balící

Každý rok je to stejné, od podzimu přemýšlení, čím zajímavým bych udělala radost svým blízkým pod stromečkem. Pak nastane fáze promyšleného nákupu a uložení všech igelitových tašek do skříně. Vždy tak, aby na to nejmenší členové domácnosti nepřišli. Někdy v polovině listopadu už se začínám těšit, až všechny věci budou pryč z mé skříně a já se nebudu muset přehrabovat, nacházet a vytahovat své oblečení, přes igelitky, balíčky a drobnosti. Ovšem ve chvíli, jako byla i ta dnešní ranni, kdy dám všechny pořízené dárky na jednu hromadu, obstarám si dostatek balícího papíru, stužek a lepítek, si říkám, proč! Proč zase já, proč je toho tolik, musím balit každou věc zvlášt?? Je to boj, od samotného přemýšlení, přes vlastní nákupy, až po zabalení. Ale vždycky to stojí za to, vidět krásně rozzářené dětské i dospělácké oči, které jsou evidentně potěšeny dárky a dárečky, které pod stromečkem najdou. No jen doufám, že letos tomu nebude jinak.

Ulepený, zalepený a řádně zabalený balící den všem!

Dobrozlová

Dobro a zlo jsou veličiny, které jsou s námi pořád. Většinu věcí posuzujeme, zda jsou dobré, či zlé a většinou vycházíme z vlastního vnímání toho, co je dobré a co zlé. Také mnohé z pocitů, které ve svých životech zažíváme dělíme pouze do kategorií dobrý a zlý pocit. Možná proto, že je to základní rozdělení všeho i všech. Jaká jsou ale naše vnitřní nastavení k hodnotám dobra a zla? Umíme je odlišit? Víme, jak je zpracovat a co je jejich podstatou? Nevím i já sama mám totiž často pocit, že si plně neuvědomuji, pocity dobra, které tady jsou. Co však vnímám vždy a naplno, je zlo, zloba a nenávist... Možná, že je to tím, že každý člověk má v sobě kompas, který ma nastaven na určité prahové hodnoty, které mu určují oba protipóly. A zároveň platí, že cit člověka je tupějsí na dobro, než na zlo! Léčba je jasná, dobro, láska, štěstí, pohoda, vzájemnost, dobro, láska, štěstí, pohoda, vzájemnost ....

Pro každý den nechť platí: "Všechno dobré a zlé pryč!"

Pracovně diskusní

Diskuse je základem demokratického rozhodování, kdy každý jednotlivec má právo svobodně se vyjádřit k otázkám a problémům své doby. Co ovšem nastane v případě, kdy vedeme diskusi napříč spektrem věků, vzdělání, pracovních zkušeností? Většinou se naskytne obrázek toho, jak moc se od sebe odlišují ženy a muži, co je podstatné pro jednotlivé věkové skupiny a jak moc záleží na zkušenostech, dovednostech i návycích jednotlivých diskutujících osob. Ano dnes jsem vedla pracovní diskusi a ještě teď jsem zaskočena jejím směrováním... Jsem já ten, kdo ničemu nerozumí a chce si trvat na svém, nebo ta mladší, nezkušená generace se snaží tvrdě si prosadit svou! Nevím, musím to ještě vstřebat, abych neudělala neuvážená rozhodnutí. Co však vím už teď, jsou věci, za které se budu rvát, ať je mi deset, dvace pět, čtyřicet, pětapadesát, či osmdesát. Je to ve mně a to nemůže změnit žádná diskuse!

Krásný zbytek dne plný krásného porozumění...

Ženská

Ženskost nade vše, tak nějak by se mohl znít slogan dnešního dne. Rozhodně ženy a jejich rafinovaný přístup ke svému okolí je to, co mě dnes obklopuje. Ano, sama jsem žena, ale neuvědomuji si, že bych používala svou ženskost k ústupkům či získání nějaké výhody. Právě naopak se mi zdá, že se mnohdy snažím svou ženskost skrýt před zraky většinové společnosti. Dát najevo slabost, něhu, či náklonnost k něčemu, to se v mém světě neodpouští. A co takové vyjádření soucitu, něhy, radosti, lásky, vzájemného manželského porozumění, či láskyplného rodičovského vztahu... To je pak peklo na zemi. A přesto to nevzdám, přesto si jdu svými kroky, svým tempem a svou cestou. Věřím totiž, že láska, radost, štěstí, úsměv je o to větší, pokud je sdílena s někým, kdo je vaší spřízněnou duší. Já to štěstí mám a hned dvojnásobné! Díky za to, že jste... Jen díky Vám má moje bytí svůj smysl a budoucnost!

Pac a pusu těm, kteří ví, že jsem tu pro ně...

Obdarovaná

Jsou v životě chvíle, kdy si uvědomíte sílu vlastního života, sílu své lásky a pevnost vztahu k milovaným osobám. Tyto chvíle mohou být ve znamení smutku, ale i radosti. Radostné obdarovávání je spojeno s pocity příjemného uspokojení z radosti druhého, ze vzájemnosti, respektu i znalosti druhého. Včera jsem si uvědomila, jak moc mě moje rodina zná, co znamenám a jaké je moje místo v hierarchii vztahů. Uvědomuji si, že to je o pocitu dávat, předávat, obdarovávat, ale umět přijímat, neodmítat a radovat se. Vždy totiž platí, že jen ty poklady, které jsi sám daroval, jen ta láska, kterou jsi sám dal, jen ten vztah, který jsi sám tvořil budeš stále mít!

Nechť je dnešní sváteční den ve znamení obdarovávání a přijímání...

Čtyřicetiletá

Nikdo tomu neuvěří,
že náš život tak rychle běží,
zima střídá jaro s létem
a my společně tu stárnem, kvetem.

Mozek sílí, tělo kvílí,
dopřejte mi krátknou chvíli,
už mám zase další křížek,
záda plná velkých mřížek.

Ve čtverečku čtyřka nula,
a já volám hurá, hurá,
už jsem velký, chytrý medvěd,
ovšem medu jsem zas tolik nesněd!

Dušičku mám malou,
snad oslavy se povedou,
všichni budou se mnou rádi,
rodina i kamarádi!

Tak ať se to podaří
a čtyřicítky, ať dnes zazáří!
 

Vyřizovací

Tak a máme tady pátek, přišel nezván, přesto očekáván. Den, který je určen pro vyřízení všeho, co zůstalo otevřeno, co je potřeba dokončit, dopsat, doplnit, doopravit... Přesně takový je i můj dnešní den. A vůbec nevadí, že je třnáctého, moje šťastné číslo, tak snad budu mít i štěstí a vyřídím vše, co se mi zde nashromáždilo a nakupilo během týdne. Držím si palce, vyhrnuji rukávy a jdu do toho...

Vyřešené úkoly a klidný nástup víkendu všem!

Hladová

Hlad, pocit prázdného žaludku, který člověka limituje v práci i přemýšlení. Uvědomili jste si někdy, že na naší planetě tento trýznivý pocit denně prožívá okolo jedné miliardy lidí. Dětí, dospívajících, dospělých, starých, lidí všech kategorií, ras i náboženství. Ano my v civilizovaném světě víme, že pokud nás přepadně hlad, jdeme, koupíme si něco a je po hladu. Co ale ty davy dětí, které tuto možnost nemají? Jak jim můžeme pomoci? A dá se vůbec nějak tento proces hladovění zastavit? Ve chvílích, kdy přemýšlím nad pomíjivosti a marnivosti našeho života si říkám, co vše bych chtěla změnit. Vymýšlím způsoby, jak bych to mohla změnit a většinou dospěju k závěru, že i malinká pomoc, je pomoc a pokud se malinké kapičky spojí, vznike velká kapka, potom louže, jezero, moře... Ano i takto bychom byli schopni porazit hlad! Věnujte dnes kousek ze svého dobrého bydla a žití těm, kteří takové štěstí jako Vy nemají. Určitě budete mít nádherný pocit, kterým to vše začíná.

Díky a všem přeji krásné, syté i vydatné odpoledne...

Bolavá hlava

Míváte někdy bolení hlavy? Ano, pak samozřejmě víte, jak nepříjemná patálie to je. Pokud ještě trpíte na migrény, tak si užíváte a těšíte se, až skončí další příšerný den s migrénou. Takto se dnes cítím už od rána, dosud jsem spolykala snad tunu prášků od bolesti, od migrény, od lékaře, od sebe a jediné, čeho jsem dosáhla je pocit, že se brzy zblázním, skočím z okna, vidím šedé myšky a stíny, ale hlava, tak ta pořád bolí... Au, au, au, už aby byl další den, ovšem jiný, bezbolestný, klidný, usměvavý, bez migrény! Možná se dočkám i já, tak mi držte palce, ať to dnes dožiju a zítra snad už v lepším světě a s klidnější hlavou!

Mignutou migrénu, bez migrenických stavů a frenetického shonu...

Zaskočená

Znáte ten divný pocit, který se dostaví ve chvílích, kdy se stane něco nečekaného? Nečekané situace mohou být pozitivní, kdy výsledný efekt je pozitivní i pro člověka. Ovšem mnohem horší jsou negativní nečekané situace, které nastanou a člověk je musí řešit. Většina z nás je zaskočena vlastní nečekaností a dostaví se pocit zaskočení a překvapení. Jak se zachovat? Jak reagovat? Co udělat? to jsou mnohé z otázek, které nám v jediném okamžiku proletí hlavou a na nás je odpovědět. Nepříjemnost situace je o to vyšší, čím více se člověk cítí zaangažován na problému. Řekla bych, že zde platí přímá úměra, čím vyšší je pocit nečekanosti situace, která nastala, tím vyšší je pocit zaskočenosti u jednotlivce, který je situací zasažen... A ejhle, zásadní poučka pro tyto dny je na světě. Asi bych si ji měla opakovat několikrát denně, aby mé stavy zaskočenosti byly co nejmenší!

Očekávané situace plné radosti, bez zaskočenosti po celý den...

Normální

Tak a je tu další normální den. Normální pondělí, s nenormálním počtem úkolů a starostí. Asi vím, proč nemám ráda pondělí, i když to za nic nemůže. Je to v nás lidech, že si spojujeme jednotlivé dny, roční období, čas či místo s nepříjemnými prožitky a pak se vždy divíme, že jsou ty pondělky, tak děsné. Raději se budu snažit přizpůsobit se tomu, že pondělí je pondělí a musím ho přežít a pak už bude jen krůček k tomu, že budu pondělí mít ráda stějně tak, jako třeba čtvrtek. I když o tom teď silně pochybuji, pokusím se prožít normální pondělí a zítra už bude fajn, to už bude úterý. Jo a co teprve ve středu?!

Krásné pondělní odpoledne, plné příjemných pracovních chvil...

Škubánková

Tak a máme tady další adventní neděli. Každým dnem jsme blíž a blíž nejkrásnějším svátkům v roce, které má rád snad každý normální člověk. Ani já nejsem výjimkou, miluji vánoce a hlavně dobu adventní, kdy doma všechno nádherně voní směsí sladkého cukroví, jehličí a skořice. Dnes se mi zde ovšem připlétá ještě jedna vůně, kterou mám spojenou s obdobím zimy, a to vůně škubánků. Typické propojení vůně bramborového těsta, sladkého i slaného zároveň. Ano i tak mohou vonět vánoce. Ovšem platí, že ať voní skořicí, vanilkou, máslem, rybinou, či něčím jiným, jsou to vánoce každého z nás. Proto si užívejme plnými doušky každý den, aby naše společné těšení bylo ještě krásnější.

Požehnanou adventní neděli všem!

Běžkovací

A máme za sebou první běžkovací den v nové sezóně. Krásný den plný pohybu, sluníčka, silného větru, ale také řady krásných pádů a kotrmelců. Však jsme všichni nějak začínali, bolely nás ruce i nohy a co teprve jiné části našich tělíček. Kulíšek se držel statečně, nevzdal to hned při prvním pádu a stále mě překvapoval svým optimismem a dobrou náladou! Je to nádhera strávit krásný den ve společnosti svých milovaných a zažívat nové, nepoznané a přesto tak zajímavé. Po dnešním dni si přeji, aby nám náš elán vydržel a posunoval nás k dalším krásným dnům.

Vstříc odvaze a novým dobrodružstvím...

Mrazivá

Mrazivý vítr se žene dnem,
zima je tady, není již snem.
Krásný je pohled na třpytící sníh
a já mám na lících veselý smích.

Těší mě představa zimy a radosti,
kdy krásně promrznu přímo až do kostí,
bude to legrace, bude to zábava,
až vypukne veselá oslava.

Oslava zimy, oslava sněhu,
dokonce bude čas i na něhu,
velkou pusinku v mrazu si dáme
a pak si veselou zazpíváme.

Veselou písničku, veselou koledu,
o saních, sobovi, možná i sněhu.
Nechám se překvapit, budu si snít,
jak se já budu už jen krásně mít!

Mikulášská

Za oknem jaro, v kalendáři pátý prosinec, Mikuláš už pomalu klepe na dvěře a jeden aby se v tom vyznal. Já bych brala raději to jaro, ale vím, že i zima má své krásy a radosti. Nádherně zasněžený svah, sluníčko na obzoru a já se spouštím prašanem do údolí.... Ano, tak tohle bych brala taky! Však uvidíme, jaká bude letos zima a zda dojde i na zimní radovánky. Zatím to tak nevypadá, ale může se to rychle změnit. Ostatně nechám se překvapit, stejně, jako se nechám překvapit tím, zda přijde dne Mikuláš a zda vůbec něco dostanu. Bude to uhlí, brambora, sladost? No uvidíme, každopádně doufám, že si to doma mikulášsky užijeme a budeme všichni spolu.

Krásný den svatého Mikuláše, plný radosti a veselí, a to nejen pro děti!

Doznívající

Od samého probuzení mi v hlavě doznívají tóny včerejšího večerního koncertu, který byl úžasný. Člověk si ani neuvědomí, jaká síla je v koncertním mužském sboru. Věřím, že by dokázala lámat sklo, bořit stěny a hluboce proniká do lidských duší. Každá píseň prošla svou evolucí, od přesně načasovaného úvodu, k energickému středu, až byla umocněna působivým závěrem. Neskutečná podívaná a úžasný sluchový zážitek, u kterého máte husí kůži a ježí se všechny chlupy na těle! V určitých chvílích si pak uvědomíte svou maličkost, své okolí, radost s prožívaného zážitku a jste rádi, že jste vydrželi cestu, strastiplné parkování i nekulturní chování některých účastníků koncertu, před jeho zahájením... Byl to excelentní zážitek, se vším všudy, jehož melodie ve mě budou ještě nějakou chvíli doznívat.

Ať doznívá vše, co doznít má a zůstane zachováno v paměti, pro časy horší!

Koncertní

Tak a nastal den, kdy se znovu vrátím do dětských let a zažiji krásu a sílu zpěvu, ve společnosti svých rodičů. Dnes večer nás čeká společný pěvecký koncert, na který se už teď moc těším. Věřím, že síla hudby bude opět mocnou čarodějkou a přenese nás nejen do krajiny dětství a nadějě, ale zároveň nás oprostí od drobných, každodenních starostí a strastí. Já věřím, že si to všichni užijeme a uchováme pocity klidu do doby neklidu a bouří. Vždyť hudba je nejdokonalejším a nejvšestrannějším typem umění. Mnohé naznačí, ukáže, poodkryje, ale nikdy neprozradí plně svá tajemství! Pro odkrytí všech zákoutí a tajů hudby nepotřebujeme jen sluch, ale především je nutné mít srdce!

Otevřená srdce nejen pro hudební zážitky po celý den...

Organizační

Tak mi ta dovolená krásně začíná. Sedím u počítače a přemýšlím, čím začít, abych v tom měla systém a na nic nezapomněla. Musím stihnout hodně drobností a v konečné fázi to vydá na celý pracovní týden. Ale co, když si všechno krásně zorganizuji, tak mi věci půjdou pěkně od ruky. Jedna k druhé a vše bude hned hotovo!

Systematický systém systémového postupu...

Filmová

Vzláštní, jak mohou filmy změnit náladu člověka. Dobře vybraný film a hned se cítíte o 10 let mladší, krásnější, nebo chytřejší. Ano, proto se tak rádá dívám na filmy, u kterých vím, že mi zvednou náladu, pohladí mě po duši a dají mi znovu zažít pocity dětství a naděje, že život je krásně naivní. Možná proto tak ráda chodím se synem do kina na dětské kreslené filmy, kdy vím, že dobro, radost a láska zvítězí na zlem, nezprávím a nenávistí. Dnes mě také jeden takový film čeká, tak snad zase vyhrajeme a potěšíme svá srdce milým a příjemným příběhem.

Vzhůru za poznáním, příběhem a šup do pohádky!

Dovolená

Tak a začíná mi dovolená, krásný týden nicnedělání a odpočinku, při vaření, pečení cukroví, mytí oken, chystání se na vánoce. Bude to znít hloupě, ale já se fakt těším, že si u těchto činností odpočinu. Celý rok musím pracovat hlavou, tak teď ji na týden přepnu na autopilota a budu si užívat pouze práce fyzické. A abych si to pěkně nacvičila, tak začnu raději už dnes, mytím společné chodby. Tak se mějte, držte mi palce, ať se dílo podaří a zítra zase něco vymyslím!

Povolenou dovolenou a dovolené odpočívání...

Ulítaná

Dnes je pátek, zítra svátek, ušiju si svůj kabátek. Možná přidám košili, aby ji hoši nosili. Tak takhle nějak by mohla vypadat pohádka, která popisuju můj den. Radostné ráno se přehouplo do neradostného poledne a já jen věřím, že bude líp. Proč jen neumím být více odměřená a nedokážu bránit sama sebe? Je to neúcta k sobě samé, nebo pocit, že musím vždycky všechno zvládnout? Nevím, ale už mě to nějak moc zmáhá... Každý něco chce, ale není nikdo, kdo by se nabídl s nezištnou pomocí. Až na moje kluky, ještě že je mám, jsou to moje sluníčka, moje radosti i štěstíčka. Bez nich bych byla pouze stínem, temnou myšlenkou a obrovskou neznámou...

Díky za vše a máte to u mě!

Bambulková

Hurá, tak jsem dneska za bambulku. Nejen, že mám bambuli na čepici, ale dokonce si i jako bambula připadám. Ne, že bych se cítila hloupě, ale prostě mám od rána bambulkovou náladu. A jaká to je? Krásná, kulaťoučká, spokojená, klidná, silná, prostě bambulková. Bylo by fajn, zachovat si tento pocit pro doby horší, ale to prostě nejde. Proto si budu dnes užívat svou bambuláckou náladu a možná se mi podaří nakazit jí i ostatní. Taková bambulína, to je vám nemoc, kterou chce prodělat každý! Hurá a já ji mám....

Bambulkové bambulky a bambulácké bambulíny všem!

Silná

Silná bouřek, silná paže, silná interakce, silná osobnost - řada přirovnání, která zdůrazňují samotný fakt pojmenování. A co teprve, když řekneme silná žena. Jistě každý si ji představí úplně jinak, pro někoho je to jen abstaktní pojmenování ženy, kterou někdy, někde viděl a pro jiného je to konkrétní žena, s mnoha zásadními vlastnostmi. Já jsem měla a mám kolem sebe dvě výrazné silné ženy, o jejichž síle jsem se přesvědčila v průběhu dosavadního života. Na jednu z žen už jen vzpomínám a právě v těchto vzpomínkách se mi vybavují nádherné drobnosti i silné okamžiky, které jsme spolu prožily. Druhou silnou ženou je moje maminka, kterou vnímám jako obrovský dar a vzor. Jasně, někdy si přeju, abych nebyl jako moje máma, abych nedělala stejné chyby, ale přírodu a genetiku neošálím. Jsem to já, ale ve skrytu duše je to moje maminka, která mě vede, dává perspektivu posuzování věcí, je to silná žena. Její síla je v ní samé, je i ve mně a to je to podstatné!

Slibné naděje, silné zážitky a úsměvné chvilky...

Pohodově pracovní

Tak už mám zase další pracovní den skoro za sebou. Dnešní den byl ukázkou pohodové pracovní atmosféry i pracovního tempa. Od rána mi šla práce pěkně od ruky a podařilo se mi vyčistit si kancelíř, doslova i do písmene. Některé zapeklité úholy se dnes zdály méně zapeklitými a rozhodně přispěly k mému klidnějšímu odpoledni, na které se už teď těším. Ještě dokončit jeden drobný formulář a mám to! Sice zítra to bude opět znovu, ale dnes to bylo opravdu prima. Kéž by každý den byl takový, jako dnes!

Pohodově klidné a bezstarostné odpoledne...

Sněhová

Tak a už je to tady. Ráno jsme se probudili do velmi větrného dne, ale především město pokryl poprašek sněhu. To bylo radosti a skotačení, to bylo těšení se na cestu do školy! Takovéto pondělní ráno jsem dlouho nezažila, bez řečí a celkem rychle jsme se nachystali a vyrazili ven. Sice třeskutě fičelo, ale nám to nevadilo, hlavně že konečně sněží. No a že fouká studený vítr? Nevadí, však ono to v zimě být musí. Snad nám ta dobrá nálada vydrží až do večera a budeme se z ní radovat i příště...

Bílý snížek, čerstvý větřík, vemte si ještě jeden světřík!

Pelíšková

Dnešní den je plný mraků, deště, mrazivého větru, prostě pošmourného počasí, které svádí k tomu, zůstat v pelíšku, číst si a nevystrčit nos z postele. Jenže ono to tak úplně nejde. Někdo se musí postarat o oběd, někdo musí vyprat a vyžehlit, takže mi stejně mi nezbylo nic jiného, než vstát, pracovat, ale ven mě dnes nikdo nedostal... Snad už konečně přijde sníh a také venku to bude vypadat lépe. Všichni už se těšíme na pravé zimní počasi, které nás opět bude lákat svou krásou ven!

Teplý pelíšek a krásné čtivo pro všechny...

Speciální

Ano a je tu opět sobota, která s sebou nese řadu příjemných požitků, na které není během týdne čas. Možnost přispat si o něco déle, v klidu si vychutnat snídani, popovídat si s rodinou a přichystat se na další povinnosti. Ano i tak může vypadat sobota. Co ovšem se sobotou, která začíná ještě dříve, než pracovní dny? Je plná povinností v domácnosti, příprav na odjezd na chatu? To by pak člověk rychle vyměnil za klidnou chvilku a malinkatý prostor pro sebe. Ale co, na chatu se těším a třeba budeme mít štěstí a podaří se nám pozorovat první sníh... Super, to pomyšlení mě vrací do dětských let, kdy jsem se každým okamžikem těšila na vánoce, sníh, dárky, na narozeniny, klidné chvíle s maminkou a taťkou! Hurá, už se zase těším...

Speciální těšení i malinké lenošení po celý den!

Poslední

Poslední věci, poslední den pracovního týdne, poslední údaje zaznamenané v inventuře, poslední údaj v textu... Vždy je něco posledního, co nám přináší úlevu a radost, z dokončené práce. Zůstává ovšem jistota, že po věcech posledních přijdou ty první, které nás opět zahrnou do věčného koloběhu věcí. Logicky vše má svůj začátek, průběh i konec. A kde jsem právě teď já? Věřím, že na koncí, ale může to být i počátek.

Slavné konce, úžasné prožitky a milé začátky!

Výtahová

Výtah, tak obyčejná věc, kterou používáme, aniž si uvědomujeme, kolik úsilí by nás stálo vyjít několik pater. Každý, kdo zažil situaci, kdy vláčel do 5. patra těžký nákup, popřípadě kočárek i s miminkem, mi dá za pravdu, že je to celkem dřina. A to jsme mladí, co teprve naši starší spoluobčané, kteří sotva chodí a vyjít těch několik pater je pro ně zcela nemožné! My si doma již několikátý týden užíváme plnými doušky opravu výtahu i s výtahovou šachtou a řeknu vám, že je to pěkná dřina. Denně si takto několikrát vyběhnu až do pátého patra, někdy s nákupem, někdy jen s taškou, někdy s nákupem i synovou aktovou, no prostě prima. Už se moc těším, až zase pojede výtah a určitě si jej budu více vážit. Jo a jen tak mimochodem, zkuste si káždý spočítat, na jak velkou horu byste vystoupali, postupným stoupáním do svých pater paneláků. Já mám totiž pocit, že už teď jsem minimálně jednou zdolala Sněžku.... Hmmm, možná mi to vyjde až na Mount Everest!

Úžasné výhledy a šlapavé boty všem...

Humorná

Každý člověk má jistě svůj recept na dobrou náladu. Každý z nás také jiným způsobem prožívá radost a smich. Někdo se pouze usměje a jiný se řehní ještě dvacet minut potom, co viděl něco vtipného. Já mám také svůj soukromý způsob, jak být veselejší, někdy je to pouhá vzpomínka, jindy kousek sladkosti, většinou jsou to útržky a vtipné scény z oblíbených filmů. Hlášky typu "kam, kam si vyrazíme?" či "tatí a prděj taky hadi?" mě zaručeně dostanou. V tuhle předvánoční dobu pak ještě výborný kousek s kancem "a tati bude mít i žuby nahooruu? když vydržíš až do večera i zuby budou... ne ne, ja nemusím, ja už ho vidím..." No a už se mi zase rozšířují koutky a začínám se smát. Myslím, že humor a zábava patří ke každému z nás. Obojí přispívá k duševní pohodě člověka. Platí, že humor je určitým komínkem, kterým si kompenzujeme starosti, stesky a trudomyslnosti. A hlavně, pokud si děláme trošku legraci i sami ze sebe, je to určitě dobře!

Šaškujte, smějte se a mějte se rádi...

Soví

Není to tak dávno, co jsem byla ještě malá holka a toužila jsem jednou mít krásného velkého, ideálně živého medvěda a krásnou sovu s velkýma očima. Čas se malinko posunul, krásného živého medvěda už mám. Dokonce mám i malého méďu tulivce, jen s tou sovou se ještě hledáme. Úplně mě fascinují obrovské oči, které zvou člověka přímo do duše každého sovího strážce. A svou tichou modrostí zase dávají pocit jistoty a bezpečí. Těším se, že jednou se mi tento dětský sen vyplní a i já budu mít svého sovího anděla strážného.

Bezpečný let a bezproblémové přistání...

Testovací

Je zvláštní, jak moc se lidé v každém věku bojí testů, zkoušek, potažmo vyjádření názoru. Je to tím, že už jsme ztratili potřebu ujišťovat se ve svém okolí o pravdivosti či nepravdivosti svých úsudků? Nebo proto, že jsme stále v koloběhu pouhého přijímání informací a nezáleží na individuální interpretaci? Nevím, ale mám pocit, že se z nás ztrácí snaha věcem porozumět, chápat je a umět je použít v běžném životě. Přece platí, že pokud něco vím a chápu, pak není takovým problémem odpovědět na jednoduché otázky v testu! Asi se mýlím, nebo ne? Každopádně vím, že sdělování a utřibování myšlenek je základem širšího vědění. I jedno krásné činské přísloví praví, že učíš-li se proto, aby sis zapamatoval, zapomeneš, ovšem učíš-li se proto, abys porozuměl, zapamatuješ si!

Proto učme se s porozuměním a radostí...

Slunce na obzoru

Dnešní ráno bylo opravdu kouzelné, kdy nás po několika dnech přivítalo sluníčko a také krásné počasí. Přestože se pomalu blíží zima, sníh nikde a tak se snažíme ještě vyrážet za přírodou a dobrodužstvím. Ani dnes tomu nebude jinak, pokusíme se ještě nabrat síly a načerpat sluneční paprsky, abychom si je zachovali do nasledujících zamračených a smogových dní! Proto pryč od strojů a hurá do přírody!

Krásný den plný dobrodružství a zážitků...

Výlet do dětství

Temné ráno, cáry mlhy, kterou osvětlují pouze přední světla automobilu. Já řídím, z rádia se line příjemná hudba a z mých očí se řinou slzy, jako hrachy. Proč? Bylo mi osudem hned ráno dovoleno vrátit se zpět do dětství, kdy jsem tady já, malý Míšánek, kračející po boku svého taťky. V dětství to byla tmavá sobotní rána, kdy jsme vyráželi do obchůdku, abychom měli k sobotní snídani čerstvé rohlíčky a voňavý chlebík. Ovšem dnes jsme nevyráželi za rohlíky, ale šli jsme vyzvednout auto. V tichu a chladnu sobotního rána jsem byla zase malá holka, která má své jistoty, má svou maminku i tátu, kteří jsou tu pro ni a spoustu věcí před sebou... To mě vážně vzalo za srdce, ten malý, prchavý okamžik mlčení, souznění, společného cíle. Vím, že je málo děkovat, přesto děkuji a jsem nesmírně vděčná za čas, kdy já jsem já a mohu se s plným vědomím navracet do nádherné krajiny svého dětství!

Láska mateřská je nekonečná, láska otcovská je učitelská.

Zbytková

Tak a opět tady máme konec týdne. Představa zaslouženého odpočinku po celotýdenním shonu je báječná. Už se těším, že zbytečky mých sil se opět doplní a budu zase jako rybička. A proč ne jako medvěd? Nebo králík? Jak může být někdo čilý jako rybička a zároveň být leklý jako ryba? To jsou krásy jazyka, který mě nikdy nepřestane udivovat! Staví k sobě věci pomalu neslučitelné, používá přirovnání, která jsou nesmyslná a přesto je my lidé používáme a většinou moc rádi... Asi si tím usnadňujeme komunikaci, možná se snažíme barvitěji pohlížet na svět, kdo ví? Snad většinou ani my netušíme, jak zní správné přirovnání a co znamená. Schválně, zkuste se na chvíli zastavit a pokusit vnímat slova ve svém okolí, určitě narazíte na mnohé krásné příklady protikladů a jejich spojení.

Užitečná spojení se zbytky sil i radostí po celý den!

Vyhledávací

Vyhledávám, dohledávám, pátrám co bych a pořád se nemůžu dohledat. Tak si kladu otázku, jak se mohlo dojít do tohoto stavu, kdy je řada věcí, které nejsou? Jsou ztracené, jsou někde založené, byly vůbec někdy? Zdá se, že to jsou otázky, které trápí pouze mě a nikoho dalšího... Možná až se vzbouřím i já a odmítnu se plazit po kolenou a prohledávat inventární čísla, tak se najde někdo, kdo to veme za ten správný konec. No uvidíme, ještě není všem dnům konec, tak se mi snad alespoň něco podaří vyhledat.

Úspěšné pátrání a radostné nalézání...

Příjemně únavná

Dnešní den byl plný pracovních povinností a ani doma jsem se nezastavila. Přesto je moje dnešní únava příjemně únavná. Podařilo se mi dokončit několik drobnějších pracovních úkolů a ještě jsem měla čas připravit se na další den. Sice to zítra začne opět znovu, přesto pocit jednoho dokončeného úkolu je pro tuto chvíli povznášející. Připadám si jako medvídek Pú, který se pokoušel dostat k medu lesních včeliček a využil k tomu nafukovací balónek. Mě by asi balónek nestačil, to spíše horkovzdušný balón! Ale i tak jsem vděčná, že se cosi podařilo, že mě něco obveselilo, že jsem potěšila druhé a že jsem udělala vše s nejlepším vědomím i svědomím...

Tak já jdu pomalu letět k obloze, stoupat k výšinám a vám přeji klidný zbytek odpoledne!

Nečekaná

Nečekaná setkání jsou ta nejpříjemnější. Překvapení z potkání je natolik překvapující, že si nikdo na nic nehraje a opravdu je překvapen. Samozřejmě, že to může být i překvapení nepříjemné, ale většinou jsme nakonec rádi, že se nečekané událo. Stejně jsem to měla dnes i já, kdy jsem po letech potkala svou bývalou kolegyni, která je stále pořád plná energie, odhodlání, úsměvů a plná radosti. Ideální žena do nepohody, se kterou by chtěl být každý muž. A se kterou je ráda každá žena. Bylo to velmi milé setkání, které mě vrátilo o 15 let zpět a zároveň mi vlivo novou sílu do žil!

Nečekaná setkání a příjemná překvapení všem...

Očekávání

Obloha se zatahuje,
venku pěkně přituhuje,
lidé kráčí proti větru,
já se choulím to teplého svetru.

Už se těším, až to přijde,
snad i letos mi to vyjde,
zahlednout tu malou krásu,
vločky už si volí svou trasu.

Tiše padají,
ruce si podají,
já jsem tu v tichosti,
v andělské radosti.

Těším se, těším,
vánoce řeším,
radostné čekání,
dětské to doufání.

Ať zase přijde k nám,
pěkně jej přivítám,
koledu zapěju,
potom se na dárky zasměju!

Šťastná očekávání a brzské dočkání...

Veselá

A je tu zase nový den, dnešek bude plný veselí a radosti. Dopoledne vyrazíme za kulturou a už teď se moc těšíme, co zase bude Michal vyvádět na parketu. Pak nás čeká rodinná oslava, kde se zase všichni společně sejdeme. No myslím, že bude opravdu veselo a živo... Docela se na tu nenucenost a radostné setkání těším a zdá se, že si to užijeme plnými doušky!

Příjemná setkání plná radostných okamžiků...

Cyklistická rozlučka

Pohledem do kalendáře zjistíme, že už bychom se měli pomalu schylovat k zimním sportům, ovšem příroda stále trvá na podzimu. Denní teploty se pohybují kolem příjemných patnácti stupňů a tak místo chystání běžek a lyží, stále vytahujeme kola, brusle, koleběžky a jiné letní dopravní prostředky a proháníme se jimi po sídlišti. Dnes jsme s klukama vyrazili, zřejmě už na poslední cyklistický výlet. Byla sice zimka, foukal vítr, ale my jsme si to užili. Dokonce jsme si poházeli žabičky na splavu, pohoupali se na koupačkách, prolezli průlezky a provětrali hlavy, svaly i kola. Bylo to opravdu moc fajn a už teď se zase těším na jaro. Ano kola dáme spinkat, vytáhneme zimní výbavu a budeme netrpělivě očekávat první sníh...

Trpěvilé čekání a rychlé dočkání, sněhu i koulování!

Dárečková

Shánení dárků patří k mým oblíbeným činnostem a každoročně se speciálně těším na vánoce, kdy vím, že mohu potěšit své blízké drobností, maličkostí, dárečkem, který jsem vybírala pečlivě a s láskou. Jen letos jsem se dostala do nějaké zvláštní bubliny, kdy se snažím najít vhodné maličkosti, ale bohužel se mi nedaří. Říkám si, čím to jen může být? Stárnu tak rychle, že již nedokáži držet krok s nabídkou a moje poptávka jde mimo všechny představy obchodníků? Nebo je to jen tím, že toto období je plné zvratů a blbých náhod? Snad, budu věřit, že ano a že se opět dostanu do svého obvyklého tempa a najdu pro každého jeho maličkou radost!

Radostné hledání i nacházení, dárečkovou smršť bez úhony a s láskou....

Minulá

Co je minulost, proč se ve svých myšlenkách obracíme do minulosti? Proč vzpomínáme na ty, kteří již nejsou a proč si často představujeme, jaký by byl náš život, kdybychom se v minulosti rozhodli jinak, než jsme se rozhodli? Domnívám se, že je to důvod k růstu každého z nás. Minulost je tím, co nám dává zkušenosti, zázemí a dovednostni pro náš současný růst. Ano minulost je pryč a nelze ji změnit. Jistá je jenom současnost, tady a teď a proto platí, že jediné, co mohu žít, je moje přítomnost!

Život plný zkušeností, příležitostí a růstu...

Unavená

Tak a je tedy večer, po dnešním dni jsem unavená jako kotě a to mě ještě čeká druhá směna v kuchyni... Dnes byl po všech stránkách náročný den plný zvratů, několika dramatických chvilek a výrazných momentů. Urgentní mailová komunikace, hlasitá výměna názorů, rychlá kontrola kanceláří, dvojnásobná porce výuky, drobné pozastavení se nad lidskou blbostí, upozornění na chyby, vysvětlení správného postupu vyřízení urgentního mailu, telefonický hovor s maminkou, vyzvednutí syna ze školy, nákup, napsání úkolů.... Uffff, to je na jednoho člověka docela dost, nemyslíte? Tak já jdu na druhou rundu a přeji sobě i ostatním klidnější večer.

Prozářený večer ve svitu svíčky všem!

Odhodlaná

Odhlodlání je důležitou součástí každého úkolu, řešení problémů a vůbec našeho života. Bez odhlodlání člověka by nevznikly významné vynálezy lékařů, techniků, či vědců. Odhlodlanost k činu, to je to co nás vede stále v před, to co je naším motorem, to co nás brzdí, když máme pochybnosti! Jednoduchá člověčí vlastnost, která je spojená se zaujetím pro věc a předsevzetím vydržet, vykonat, překonat a dokončit. Ano i já jsem se odhlodlala, že přemůžu vše, co se přede mne postaví, ale povím vám, je to tedy těžká práce. Ale co, já jsem přece odhlodlaná vydržet, tak to zvládnu!

Odhoďte pochybnosti a s odhodlaností do toho! Krásný den...

Čtenářská

Je to zvláštní a hodně zajímavé, když můžete pozorovat to, jak se pomalu naplňují vaše rodičovské představy, které máte na své děti. Když jsou to malí bobíci, tak většinou chceme, aby správně drželi lžíci v ruce, aby se naučili zavazovat si tkaničky, aby pěkně a nahlas zdravily všechny sousedy, aby... Když tihle malí bobíci trošinku povyrostou, tak se s rostoucí výškou zvyšují i naše nároky na ně. Aby už uměli abecedu, aby se konečně naučili číst bez koktání, aby zvládli snadné počty, aby zdokonalili násobilku a tak stále dokola.

Dnes jsem byla velmi překvapená a mohla jsem pozorovat syna, jak úplně sám, bez mého popudu navrhl, že půjdeme do knihovny, vypůjčit si knihu. Nakonec si půjčit dvě, které si sám vybral a ještě cestou domů se do nich pustil. To vám byla podívaná. Zvláštní úkaz, který znám od sebe a nemyslela jsem si, že tohle uvidím u někoho jiného! A přece, podařilo se! Je to velký úspěch pro mě, ale HLAVNĚ pro syna. Teď ho již knihy a psaný text neopustí, bude tu vždy pro něj, s náručí plnou smíchu, radosti a dobrodružství. Myslím, že právě dnes se mu podstatným způsobem otevřela brána k dalšímu poznání...

Ať jsou všechna poznání jen krásná, moudrá a přesvědčivá, to ti přeje tvoje máma! Díky...

Hádavá

Ach jo, tak to zase bylo ukázkové ráno. A vypadalo tak nadějně, jen se hned nezamotat a nepohádat o banalitu! No asi to znáte, v klidu si pěkně vstáváte, klidně si povídáte a šup, přijde věta, posunek a už se vám dělají mžitky před očima. Na začátku je to jen snaha vysvětlit a uvést věci na správnou míru, ale se zvyšujícím se počtem slov, se zvyšuje jejich frekvence a také hlasitost. Jeden ukřivněný pohled, obviňující slovo a nedělní hádka je na světě. A proč vlastně? Kvůli nedůležité hlouposti a nepodstatné prkotině! Asi to tak má být, že se i v tom nejúžasnějším partnerském vztahu musí prohnat bouře, aby opět mohlo zasvítit slunce. Ano na světě je už zase nádherně, máme se rádi a je nám fajn! Proto raději hoďte všechny ranní nedůležitosti za hlavu, mávněte rukou nad drobnými definičními problémy a raději si užívejte toho, že jste, že jste spolu a že máte rádi, i když nemáte stejný pohled na věc! Vždyť platí, že v každém vztahu, stejně jako v manželství je potřeba se někdy přít, neboť se tak vzájemně s partnerem o sobě něco nového dozvíme...

Klidné spory a žádné válečné stezky všem!

Vzpomínková

Dnes od rána se mi honí hlavou vzpomínky. Na dětství a dětské dovádění, na babičku a dědu, na časy strávené s rodiči, na dobu školních let... Je možné, že je to nějak spojeno s dušičkovým časem, kdy člověk více vnímá to co bylo a jaké to bylo, no mnohdy se neubrání vzpomínkám na dobu bezstarostných her a milujícího obětí v náruči svých milovaných. Ano sice mám dnes svou vlastní rodinu a mnohdy učím svého syna těm stejným věcem, které jsem se naučila od svých prarodičů, přesto je to jiná. Já už jsem jiná!

Tichou vzpomínku na vše co bylo a už dávno není, ať dobré zůstává a zlé rychle pomine...

Vánoční ladění

Za oknem máme sice nádherný slunečný den, ale pohledem do kalendáře zjistíme, že už se pomalu začínáme přibližovat k období adventu a vánoc. Samozřejmě, že je ještě čas vychutnat si vůni vánoc, ovšem při představě, co všechno zase bude nutné stihnout si říkám, abych už začala. Taky vím, že i když úplně všechno nestihnu, tak Ježišek příjde, on přijde i Mikuláš, ale pro klid sebe a vlastní duše bych to ráda všechno zvládla. Takže hned po dušičkách, se do toho dám, abych už brzy mohla ladit duši i tělo na vánoce, období klidu, hojnosti i dětské radosti!

Krásný vánočně laděný, sluníčkem prosvícený den...

Bezpečnostně proškolená

Tak a mám hlavu jako škopek... Právě jsem prošla několikahodinové školení k požární ochraně a bezpečnosti práce. Napsala jsem i ukončovací test, ale opravdu si nic nepamatuji. Myslím, že nejsem sama, kdo sice školení absolvoval, ale v případě jakéhokoliv problému by nebyl schopen adekvátně reagovat. Proto si kladu otázku, proč jsme vlastně školeni v takovém rozsahu a takovým způsobem, který nic nepřináší a nedává nám žádný praktický návod, jak postupovat při požáru, při nehodě, při úrazu... Nebylo by vhodnější udělat školení pro život a pro praktické situace? Co udělám, když mi zkolabuje kolega na pracovišti? Jak reagovat v případě, že začne hořet? Koho kontaktuji ve chvíli, kdy mě nutí k pracovním aktivitám, které jsou proti bezpečnosti práce na pracovišti? A proč nás školi člověk, který sám o sobě hned na úvod školení prohlásí, že není školeným lektorem? To samo o sobě je dosti demotivující! Tedy závěr, jsem sice pro následující dva roky proškolena v oblastech bezpečnosti práce a požární ochrany, ale nemám téměř žádnou znalost v daných oblastech.

Požárům zdar a školením nazdar!

Trpělivá

Trpělivost růže přináší, to jsou slova klasika. Jak je to ovšem s trpělivostí u dětí? Musím říct, že si velmi cením této vlastnosti u syna, který mě svou vlastní přítomností stále učí něčemu novému. Ať už je to úsměv, malá radost, či právě trpělivá oddanost a vyčkávání. Až dokončím svou práci, až odučím své hodiny, až doběhne čas porady, až budeme doma, až... Je to prostě můj malý velký šikula, se kterým jsem ráda, za kterého jsem ráda a kterého bych nikdy za nic nevyměnila! V jeho případě platí, že malá hrstička trpělivosti vyváží i pytel rozumu.

Trpělivou trpělivost s trpělivým človíčkem a krásnou krásu s ušlechtilým Jabíkem!

Plavací

Plavete rádi? Já ano a v poslední době skoro ve všem. Mám teď období, které bych mohla opravdu nazvat plavacím. Plavu doma mezi úkoly, domácími pracemi. Plavu v práci mezi učením a učením se. Plavu ve svém nitru plných pochyb a starostí. Vím, že si člověk nesmí moc připouštět všechny věci, které jej potkají, jinak by se z toho taky mohl klidně zbláznit, ale nějak to neumím, odpoutat se! Moc bych si přála, abych našla svůj pověstný klid, který by mi pomohl vrátit se ke svému já, vrátit se ke svým milovaným klukům a hlavně, který by mi dovolil se zase dívat do budoucnosti s odvahou! Vždyť moje práce na sobě samé není pouhým cílem, je to celoživotní proces, kdy jednou jsem dole a podruhé nahoře. Nezáleží na tom, jak dlouho daná etapa trvá, protože jediné co mám, je čas k seberealizaci!

Plavání a koupání dovoleno...

Návštěvní

Máte rádi návštěvy? A co ty takzvané přepadovky? Já se přiznám, že nejsem velkým fanouškem návštěv. Ne proto, že bych nevěděla, co si s lidmi povídat, ale spíše proto, že se cítím v každé společnosti vždy jako outsider. Vždy se najde někdo vtipnější, chytřejší, moudřejší, lépe naslouchající... prostě lepší. Proto jsem ráda zavřena ve svém mirkosvětě, který mi dává pocit jistoty a bezpečí. Ono samotné chození do práce je vlastně mou každodenní velkou návštěvou, plnou nástrah a obtíží! A není nad to umět se překonat a umět je překonat...

Návštěvní den bez újmy a v bezpečí!

Vlahá nedělní

Ranní rosa, vlahá vůně provází mě od úsvitu. Já mám radost, že tu žiju, že jsem tady a teď. Je to krása, je to prima, pokud příroda tu tiše dřímá. A já stojím v úžasu, copak je to za krásu? Ranní krása rozplyne se, v denní světlo rozprostře se. Z rána je pak krásný den, kdy každý chce jít pryč a ven. Vnější krásy plný les a před brankou štěká pes. Ať už dlouhý, nebo krátky je dnešní den, já jej strávím v přírodě jen!

Voňavý, teploučký a sluníčkem prosvícený den plný radosti, bez starostí...

Chalupářská

Chalupa je místo, kam si jezdíme odpočinout od ruchu města. Místo druhého domova s vůní trávy, lesa, květin a čistým povětřím. Oáza klidu a volnosti. Je to místo, kde se pohybujeme ve vytahaných teplácích, vrtáme se v zemi a tolik nehledíme na frizúru. Na jaře se vždycky těšíme, až vyraší tráva a rozkvetou první petrklíče, v létě se chladíme studenou vodou ze studny, na podzim shrabujeme listí a připravujeme se na zimu. Občas je také potřeba pokácet stromy, vyrobit budku pro ptáčky, posekat trávu, prohodit pár milých slov se sousedy, či přiložit ruku k díl. Chalupa je místem realizace vlastní předatavy o kráse, spojení s přírodou a sbližování se s lidmí...

S rukama v práci a práci v ruce!

Padlá

Upadnout až na dno není tak složité, jak ukazují všechny jmenované mediální příklady. Spadnou z kola není také nic neobvyklého. Ale spadnout z višně a ještě se tvářit inteligentně, tak to je umění. Takto nějak jsem se dnes musela tvářit po jednání, které jsem musela absolvovat. Nestačila jsem se divit, co všechno musí člověk dělat, v jakém rozsahu a hlavně proč. No a pak náraz na někoho, koho vlastně nečekáte, koho si vážíte, ale zřejmě on vás tak moc ne... No to byl tedy začatek dne. Teď už je to lepší, ale stejně si říkám, stojí mi to za to stále se stresovat? A jaké mám ohodnocení? Nebylo by lepší hledat jiný způsob práce? I když všichni říkají, že hvězda bude vždycky hvězdou i když padne na zem. Já si to nemyslím...

Hvězdný prach v očích a úsměv na rtech celý den!

Moudrá

Moudrá je sova, moudrá jsou slova, moudrý může být člověk, ale také oslík či pes. Moudrost je vlastnost, které si v lidské společnosti velmi ceníme. Ten kdo je v lidské společnosti označen za moudrého, je automaticky brán, jako člověk vzdělaný, něčím vyjímečný a ve svém oboru špička. Ale co moudrost stáří? Krásná moudrost raného dětství? Moudrost lidí se specifickými potřebami? Je to moudrost? Já myslám, že ano. Každý věk a každý okamžik lidského života je spojen s moudrostí, která je nám přirozeně geneticky vrozena. Tato specifická vlastnost se u každého jedince dále rozvíjí a dosahuje své dokonalosti. Proto můžeme říct, že moudrost je něco, s čím musíme pracovat, co si hýčkat, co zdokonalovat, abychom se dopracovali stavu, kdy budeme moudrými. Moudrým se člověk může stát, ale moudrým může člověk i být. Tak se zkusme zamyslet a hledejme moudrost i drobnostech, střípcich a maličkostech života.

Cesta k moudrosti je cestou ke zdokonalování, tak šťastný návrat! 

Větrná

Vítr fouká, drak se houpá nad hlavou a já si říkám, jaké by to bylo umět létat. Vznést se nad známou krajinu a pozorovat neustálý ruch a shon z výšky, která dovoluje pochopit a vnímat věci s nadhledem. Asi by bylo méně křiku, hrozeb a bojů, kdyby se člověk mohl na řadu věcí podívat s dostatečným odstupem. A drak, tak ten výšku rozhodně má.

Dostatečný nadhled a široký rozhled celý den!

Dospělácká

Když jste dítě tak se vám téměř žádný dospělý nepřizná k tomu, že máte žít v souladu s tím, co požaduje společnost, ale také s ohledem na svou vlastní osobnost. Až mnohem později ve svém životě zjistíte, že je velmi důlěžité být laskavý sám k sobě a užívat si sami sebe každý den. Je důležité umět se uvolnit a bavit se. Je nutné pochopit, že můžeme dělat všechno, co sami chceme, protože kdykoliv děláme něco, co nás baví, napadnou nás další skvělé myšlenky a možnosti. Je to ve své podstatě způsob, kterým o sebe dbáme a díky němuž může být náš život stále zábavný... Ano, to je ta podstatná pravda, kterou musíme ve svém životě zjistit, že sice máme řadu povinností a činností, které musíme, ALE zároveň je tu i mnoho věcí, které můžeme chtít, chceme a bavíme se jimi. A vlastně, proč je nemít? Proč nemít ve svém životě více zábavy? Přece čím lépe se budeme bavit, tím více nás to bude bavit! A proto veselá mysl, půl zdraví, aneb s úsměvem je život hezčí...

Dospělácky zábavné radosti a úsměv na tváři všem!

Zubařská

Znáte to asi všichni, divný pocit u žaludku a tlak v každém zubu, co jich jen máte. Ano, jakmile se blíží navštěva u zubaře i ti nejotrlejší divoši se stávají krotkými. Co je však horší, doprovázet své dítě k zubaři s vědomím, že určitě bude něco se zoubky dělat, jen ještě nevíme co. Ano tak nějak jsem se cítila i já dnes ráno, když jsem doprovázela svého syna k zubní lékařce. Bylo nám oběma jasné, že ten bolavý zoubek se bez zásahu neobejde, no jo, ale jaký zásah? Co všechno to obnáší? Vydržím to? A hlavně, bude to bolet? A světe div se, paní zubařka je tu, pusa už je otevřená, zoubek už se vrtá, ruce se křečovitě tisknou, hlava a záda se potí. Uplyne několik minut a vše je v pořádku. Zoubek už je opravený, tričko úplně promočené a pusinka se zase roztahuje k úsměvu. Musím říct, že tohle jsou chvíle, které nemám ráda, vidět trpět bolestí své blízké s tím, že jim nedokáži pomoci. Vždy si v takových chvílích říkám, ať jsou všechny bolesti na mých zádech, já to vydržím a přečkám, jen nemuset snášet tu dospěláckou bezmoc, při pohledu na dítě, snažící se zadržovat slzy, být statečné a nedat na sobě znát to, že to bolí. VŽDYŤ jsem přece chlap mami a víš, že kluci nepláčou! A já přesto vím, že pláčou, i když jsou silní!

Při smíchu se obnaží zuby, při úsměvu charakter...

Nedělně pracovní

Tak a máme zase neděli, dnes bychom měli odpočívat, nabírat síly pro další pracovní týden, ale věřím, že mnoho lidí, stejně jako já, dohání drobné restíky, které se nepodařilo splnit v průběhu týdne. Tu dokončení úklidu, dovaření nědělního oběda, dožehlení hromady prádla, tu vyzkoušení otázek z prvouky, přečtení materiálů z práce... Drobné střípky úkolů, které se pomaličku v průběhu týdně vrší a já si vždycky říkám, že by bylo ideální mít každý den ještě hodinu navrch, abych všechno stihla. Jenže ono to nejde, máme všichni nastaveno 24 hodin, které si musíme umět rozdělit a práce rozvrhnout tak, abychom všechno stihli. Docela obdivuji lidi, kteří dokáží pracovat, odpočívat, milovat, malovat, sportovat, starat se o rodinu ... na 100%. Já ať se snažím jak chci, tak ne a ne se mi to podařit. Buď ošidím sebe, nebo nějakou činnost v domácnosti, či práci. Nelíbí se mi to, ale jinak to nezvládám. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, v tom by mi zřejmě dokázal poradit psycholog, či time manager, ale žádného nezmám, tak raději jdu, trošku ubrat z hromádky musím, abych se prokousala do hromádky mohla bych, či můžu. Už teď se těším na večer, až si vezmu svoji rozečtenou knihu, lehnu si a budu relaxovat, nebo si případně pustím dobrou hudbu... Tak rychle do toho a půl bude hotovo!

Učinnou a činnou neděli všem!

Svítání

Dnešní ranní východ slunce byl úžasný. Drobné střípečky červenavého světla pomalu se deroucí přes cáry mlhy... To musí chytit za srdce i nejotrlejšího cynika. Sluníčko pomalu stoupalo na oblohu a já se blížila zaujmout své místo ve školní lavici. Ranní úsvit mě vítal svou líbeznou krásou a sliboval nádherný den. Klidné ticho doprovázené pouze tlumenou melodií, to bylo to právé ranní nastartování k úspěšnému a krásnému dni.

Ať je každý den plný úsvitů, východů a probouzení do tichého úžasu, nad krásami přírody!

Důsledná

Důslednost je důlěžitá vlastnost, kterou ovšem postrádá mnoho lidí. Dnešní svět dovoluje pohybovat se pouze po povrchu věcí, nezacházet do podrobností a přesto být vždy dobře hodnocen. A to se domnívám, že je špatně. Právě my dospělí bychom měli být důslední a pečliví v tom, co říkáme a pak návazně i děláme. Jestliže budu synovi tvrdit, že je důlěžité být čestným člověkem, nelhat, k problémům se stavět čelem a pak v zápětí mě uvidím utíkat před problémy, lhát svému okolí a vymýšlet si teorie o tom, jak to nejde udělat, tak tohle asi nebude ten správný postup... Není vůbec jednoduché vždy držet a dodržet vše co řeknu a slíbím, ale přesto bychom se o to měli snažit. Vždyť přeci důslednost, vytrvalost a důvěra v to, co jsme rozhodnuti udělat, si myslet a nést životem, způsobí změny v našich životech, které pak budou probíhat snadno a rychle! Příjemné změny a důsledné kroky na cestě za poznáním, nám budou tou největší odměnou...

Důsledný den v lásce, radosti, štěstí, spokojenosti i práci!

Neviditelná

Ano, tak takto si připadám už několik týdnů. Nikdo mě nevidí, nikdo mě neslyší, nikdo mě nezná a přesto si každý přijde pro radu, pro pomoc, pro bonbón, pro útěchu. Kde ale pořád brát? Jak může dávat, když opravdu už nemám z čeho? Jistě jsou ještě někde rezervní baterky, ale kde? To je otázka, na kterou hledám odpověď a moc ráda bych se dobrala jejího vysvětlení. Sice nevím, jak dopadnu, ALE být neviditelná je opravdu náročné. A pro člověka, který miluje lidi a společnost přímo trauma. Takže halóóóóó já jsem tady, čekám, až mě objevíte a nemůžu se dočkat, až zase budu viditelná!

Krásný barevný podzim všem...

Životní štěstí

Štěstí, co je štěstí, muška jenom zlatá... Ano všichni známe a pamatujeme si na krásnou scénu z filmového plátna. Ovšem otázkou stále zůstává, co je štěstí. A to životní štěstí? Myslím, že štěstí lidského člověka spočívá v maličkostech. Žít šťastně znamená být veselý, neztrácet humor ani v těžkých chvílích, dělat každodenní životní maličkosti s láskou a zároveň se těšit i z malých náhodných radostí. To je opravdové štěstí, v kráse detailu, síle citu a plnosti humoru.

Štastný den, veselou mysl a každodenní radosti...

Letištní

Tak a je to tady, naše vzdálená návštěva se pomalu blíží, letadlo klesá k ploše letiště a ve mně je malinká dušička. Zvládnu roli hostitele? Bude hostujicí profesorka spokojená? Máme všechno nachystáno a připaveno? Doufám, že ano a že se návštěve její dlouhý let do našeho města bude líbit. Držím si palce a věřím, že všechno dobře dopadne, že porazím děsivého démona angličtiny v sobě a najdu příjemného partnera pro další spolupráci. Tak hlavu vzhůru, letadlo dolů a hurá na to...

Krásný den bez překážek a přeřeků!

Umění

Co je umění? Pro jednoho nádhérný impresionistický obraz, pro jiného klavírní koncert, další řekne pohled na krásy panenské přírody. Pro každého je to něco, kdy se tají dech, nechce se vydechnout, otevřít oči a chce se jen tiše vyčkávat a nechat proudit do své mysli. Umění člověka promění, očím dodá podněty a duši povznáší. Co si mám však pomyslet o obrazu, který realisticky znázorňuje čuníka se všemi štětinkami, rypáčkem a očky, jako trnky. Představa, že si takovýto umělecký obraz pověsím doma v obýváku mě děsí. Co mě může povznášet na čunikovi, byť umělecky zvtárněném? Toť otázka k zamyšlení...

Klidný život plný umění, krásy a povznášení ducha!

Pardubická

Možná se ptáte proč? Znalí ví a neznalým prozradím, že dnes se jako každoročně poběží slavný koňský závod Velká pardubická. Ne nejsem nadšenec do koní, to spíše do jiných zvířátek, ale tento den mám již od dětství neodmyslitelně spjat se svým dědečkem, který byl velký milovník krásy koní a hrozně rád sledoval závodění na Velké pardubické. Bohužel neměl nikdy možnost zažít jedinečnou atmosféru závodu přímo v Pardubicích na závodišti. Já ano a musím přiznat, že je bylo něco zvláštního, co se jen tak nevidí. Ušlechtilí koně, nepopsatelný ruch a vůně, krásné ženy s roztodivnými klobouky na hlavách, pánové v oblecích a do toho ruch a svist sázkařů, tipařů a všech, toužících poznat vítěze. Já jsem si nevsadila, ani jsem nevyhrála, zato jsem si užila neopakovatelnou atmosféru koňského závodění. A dnes stejně jako před lety usednu odpoledne k televizi a budu se zatajeným dechem sledovat závod a vzpomínat na dědečka!

Vítězství vítězům a čest poraženým...

Ztracená

Ztracená duše sedí tu tiše,
čípak je čí, nikdo netuše,
najde se tělo, jako bez duše?

Najde se schránka, která ji schová?
Nebo tu bude bloudit na pořád...
Odpověď nezná princezna něžná,
snad se z ní nestane jen věcička běžná.

Duše je místečko skryté a tajné,
kam vcházejí jen věty bájné,
kde sídlí a přebývá ticho i pohoda,
kde můžem být společně my oba dva.
V jednotě najdete společný cíl,
najde se nádherný klid a mír! 

Úspěšné nalézání a bezstarostné nacházení...

Moudrá

Co je moudrost, kdo je moudrý? Věčné otázky, na které se snažíme odpovědět, ovšem výsledek je mnohdy nemoudrý. Je malé dítě moudré? Já věřím, že ano, protože se na svět dívá ze své perspektivy, nezatížené našim "dospěláckým" viděním. Někdy i velmi malé dítě dokáže být moudřejší či chytřejší ve svých názorech a pohledech na věc. My dospělí se totiž většinou snažíme problémy řešit rychle, ať už je to pryč. Dítě problém zaregistruje, trošku si ho osahá, zauvažuje a pak dá jasnou, dětskou a mnohdy velmi moudrou radu. Maminko, proč se zlobíš, vždyť jsem v tom úplně jako táta, no a toho máš taky ráda, ne? Mami prosím nezvyšuj hlas, víš, že se potom vždycky rozlobíš.... No vidíte, tohle jsou přeci vážné argumenty a když se tak nad tím zamyslíte, tak jsou i velmi pravdivé. Když jsem s tátou přeci už dvacet let a beru ho jaký je, tak se přece nemůžu ma své dítě zlobit, když něco udělá úplně přesně jako táta, vždyť je celý on. Jo a zvyšující hlas je opravdu předzvěstí hromobití, takže zase pravdy. Ano, někdo může říci, že je to jen odpozorovaná pravda, ale já si myslím, že pozorovat je jedna věc, pozorovat a dělat si vlastní úsudky a názory, pak druhá. Proto poslouchejme naše děti, mají v mnohém pravdu a jsou krásně dětsky moudré. Škoda jen, že těch malých "mudrlantů" nemáme víc!

Krásný, moudrý a pravdivý den všem...

Reciproční

Je velmi zvláštní pozorovat lidi kolem sebe a z určité perspektivy sledovat to, co se mezi nimi děje. Při bližším prozkoumání a zamyšlení se zjistíme, že se ve svých vztazích stále dělíme do tří skupin lidí. Ti, kteří pořád dávají, ti, kteří pořád berou a ti, kteří umějí dávat i přijímat. Do které skupiny patříte? Já k těm dávajícím Rozdávám, předávám, zprostředkovávám a nakonec zjistím, že když sama potřebuji pomoc, není nikdo, kdo by přiskočil a pomohl. Ano, už slyším, jak říkáte, vždyť si řekni o pomoc, uvidíš, že je řada těch, kteří by rádi pomohli, ale neví. No jo, ale jak? Já jsem se naučila dávat, ale žádat a přijímat už ne! Věřím, že se to dá naučit, ale nevím kde začít... U sebe, svých blízkých, v práci? To je otázka, na kterou teď hledám odpověď. Snad najdu, co hledám a vzájemnost se pro mne stane plnohodnotným procesem výdeje a příjmu.

Den plný krásných vzájemností!

Hravé čtení

Číst mě baví, je to obrovský dar, kterým se mi otevírají dveře k poznání. Zároveň je to niterná potřeba fantasie, snových světů, zajímavých a poutavých příběhů plných humoru, smíchu a dobrodružství. Bez čtení bych nebyla, proto nedovedu pochopit lidičky kolem sebe, kteří nečtou a ještě se tím chlubí! Spíše bych se zato styděla a přemýšlela bych, proč je tomu tak. Výdyť čtení není jenom nutná povinná četba, je přeci procesem nalézání autorových myšlenek a naší vlastní interpretace. Vím, není to proces snadný, ale stojí za to. Teď jsem tady a za minutku v zemi nezemi, ve Stokorcovém lese, či Alexandrijské knihovně. A to je právě to krásné. Tak si hrajme, čtěme a jděme dál i hloub do našich niterných představ, vazeb a inspirací...

Čtenáři všech zemí čtěte!

Prázdná

Prázdný je list papíru, čeká na moje myšlenky, ale ony ne a ne přijít. Připadám si prázdná, jako by mě někdo vysát a úplně mi vyčistil všechny myšlenky, nálady i pocity. Jediný, který mám, je pocit prázdnoty a úplné nicoty. Nesmím se ji poddat, ale copak to jde? Když nevidíte nic, než prázdnotu, ironii a pokrytectví... Jako by se život zastavil a není kam jít. Ještě, že mám své záchytné body, světlé okamžiky a místa pohody. Už se moc těším na úsměv, radostné ševelení a milé pohlazení! Nikdy nejsem ztraceni, protože jsme součástí vesmíru a v něm se nemůže nic ztratit.

Pohodový den, bez černých děr všem!

Doteková

Dotek, malinké gesto, které je zvláštním vyjádřením vztahu člověka k člověku. Dotýkáme se spolu, když se máme rádi, když se milujeme, když se radujeme, ale i když je nám smutno a nebo se zlobíme. Dotekem umíme vyjádřit řadu postojů v našem životě, radost, upřímný zájem, zlost i strast. Dotek, ale může být i andělským pohlazením , něčím shůry daným. Pro mne je dotek mých milovaných tím nejkrásnějším, co mohu zažívat. Dává mi pocit, že jsem tady, že se máme a že se potřebujeme. Proto díky za tyto dary a nechť jsou mi dopřávány ještě dlouho...

Přeji den plný láskyplných doteků a radostí!

Zasteklo se mi...

Zastesklo se mi po rozkvetlé louce plné květin, vůni jara a teplu letošního léta. Stále se nemou vyrovnat s tím, že opět přijde zima se svými plískanicemi a mrazivým počasím. Raději bych si dala ještě jedno léto, plné klidu a radosti se svými kluky, ale jak se zdá, budu si muset počkat. Tak abych nebyla pesimista, budu si přát, aby letošní zima byla mírná a ukázala nám svou vlídnější tvář. No, uvidíme!Stejně platí, že jak se na to díváš, tak takové to vidíš. Takže já jdu za svým krásným teplým dnem a sluníčkovým počasím...

Klidnou, bezpečnou, veselou a laskavou neděli všem!

Psychopatologická

Bludy velké obludy, abnormality, maniodepresivní obsese, to se jeden otřese. Tak mám pocit, že po dnešním školním sezení mám snad všechny poruchy, co jich jen může duše mít... A přitom si připadám naprosto normální, tak kde je chyba? Jsem duševně nemocná, něco si nalhávám, nebo se příliš pozoruji? Nevím, jen chci věřit, že ne všechno, co slyším, přečtu si, či najdu paralelu ve svém životě, je pravda. Medvědi mají rádi med, JÁ taky! Moc mi chutní mrkvička, no a jsem snad králík? Miluji sladkosti a nejsem cukrářka. Takže asi platí, zdravý rozum do hrsti a hurá do dalších psychedelických zítřků!

Krásný, duševně zdravý den...

Očkovací

Tak a zase máme další rok za sebou. Samozřejmě, že většina z nás počítá dny, které běží a většinou se pozastaví, jak ten čas rychle pádí u věcí, které dělá pravidelně. Já to tak mám vždy v přicházejícím podzimem, kdy absolvuji preventivní očkování proti chřipce. Dnes jsem si tedy uvědomila, že už je to zase rok, jak rychle uběhl, kolik kotrmelců a zvratů v něm bylo. No a tak si tak říkám, co mě asi čeká? Samořejmě, že bych chtěla jen věci příjemné, ale to asi nebude možné. Rovnováha světa je nastavena spravedlivě, kdy příjemnost doprovází nepříjenost, krásné zážitky jsou vykoupeny ošklivými a radost jde vždy ruku v ruce s bolestí. Věřím alespoň v to, že v nastupujícím období mě minou všechny chřipky, nachlazení a budu připravená čelit nastávajícímu období zimy. Proto co lze ovlivnit, to v našich životech ovlivňujme a to co nemůžeme změnit, přijměme s vírou, že máme dostatek síly a odhodlání tomu čelit!

Krásný sluníčkový a usměvavý den...

Dietní

Dieta, dietní, lehké, nízkokalorické, to jsou slova, která působí velký zmatek k životě člověka. Ten, kdo  podle mediálního vkusu neodpovídá představě krásy, je automaticky okolím vnímán, jako někdo, s problémem. Já si ovšem nemyslím, že všichni lidé mohou být stejní, hubení, vizuálně krásní. Znám řadu těch, kteří mají své nádherné kouzlo ukryté v sobě a jen díky ochotě naslouchat a být s tímto člověkem, jeho krása rozkvétá. I já sama si často připadám jako ošklivé káčátko, chtěla bych být navenek pěknější, mít více znalostí a dovedností, umět rychleji pracovat, ALE také si uvědomuji, jaký mi byl dán poklad tím, že tady jsem, že jsem zdravá, že mám kolem sebe milující okolí... No a pak už vlastně ani tolik nezáleží na tom ostatním. Proto i já můžu být krásnou labutí, štíhlou laní i dobromyslnou medvědicí!

Díky za to že jsem, že mám a že mohu rozdávat...

Oslavná

Oslavy patří k životu, jsou nedílnou součástí každého vztahu, každého okamžiku. Někdy jsou to pouze malinkaté první krůčky, které udělá dítě, jindy zase kulaté narozeniny. Je celkem jedno, co člověk slaví, vždy to dělá rád. S oslavami máme totiž spojeny pocity radosti, veselí a šťastného smíchu. Proto se i já těším na dnešní slavnostní zahájení akademického roku. Je to pro mne oslava dalšího celku mého života, který strávím v příjemné společnosti lidí, kterým jde o stejnou věc, jako mě. Porozumět světu a oboru, který si vybrali jako svůj životní směr... Přeji nám mnoho radostných chvil při poznávání, objevování a odhalování souvislostí.

Ať jsou naše hlavy otevřené k názorům druhých a plné očekávání z nového, tušeného, neznámého!

Podivná

Podivně plyne ten náš život, od svého počátku ke svému konci. Nikdy nevíme, kdy přijde jaká událost, přesto se po většinu svého života těšíme z pocitu, že zítra bude líp, že za hodinu už budu doma, že už brzy uvidím své milované, že už konečně skončí bolest hlavy... Málokdy však pomyslíme, že mohou přijít i chvíle velmi bolestné a mnohdy podivné. V tu chvíli se zarazíme a najednou vidíme svět jinýma očima. Rádi bychom vzali mnohé zpět, chtěli bychom zastavit čas, prožít šťasné okamžiky znovu, ale ono to už náhle nejde. Proto bychom měli žít přítomným okamžikem, měli bychom se trápit jen věcmi, které jsou důležité a hlavně bychom se měli mít rádi. Vždyť nikdo z nás neví dne ani hodiny, a proto bychom si měli vážit všeho, co život ve své pestrosti nabízí.

Ať se nikdy nenasytí mé oči veškeré životní krásy, lásky a radosti!

Vodovodní

Tak a je to tady, už i já začínám chápat význam vody v mém životě. Uvařte si ranní kávu bez vody, umyjte nádobí bez vody, vyperte prádlo bez vody, očistěte si zuby bez vody. Nejde to! V tu chvíli zjistíte, jak je voda důležitá, že ji potřebujete ke všemu, co děláte. A co je vůbec nejdůležitější, že když ji máte nevážíte si jí, plýtváte, vyléváte, rozléváte. Ale jak to změnit? Dá se to? Možná by úplně stačilo občas vodu zastavit, abychom si všichni uvědomili, jak moc spoléháme na věci, které máme. Nevážíme si jich a dost často s nimi i neuváženě nakládáme. Važme si věcí, které jsou samozřejmostí a udělejme je výjimečnými.

Dny plné spolehlivosti i vodních kapek!

Totožně odlišná

Jsou věci mezi nebem a zemí, které žádný člověk nemůže vysvětlit a dokázat. Existují věci, kterých se bojíme, aniž známe jejich podstatu. Jednou z nich je fakt, že každý člověk je opravdu jedinečným já, nikdo na celém světě není přesně stejný jako já. Proto jsem v něčem zaručeně odlišná od všech ostatních. A přece platí, že všechny lidské bytosti mají ty stejné části těla, které jsou realitvně totožné. Proto jsem i já v podstatě fyzicky stejná, jako ostatní lidé. I když jsem tedy jedinečnou osobou, jsem zároveň v mnoha ohledech odlišná (i) stejná jako všichni ostatní. Když tedy vezmu na vědomí, že jsem jedinečná bytost, totožná a zároveň odlišná od každé jiné, mohu se přestat srovnávat s ostatními a mohu pak lépe poznávat sama sebe... Toto poznání je dle mého soudu tím nejdůlěžitějším pro život. Protože pokud poznám/znám sebe, mohu lépe porozumět/chápat/naslouchat svým blízkým!

Dny plné totožné odlišnosti a poznání sebe sama i jiných!

Otevírací

Život člověka je řadou otevírajících a zavírajících se dveří. Tak jako život plyne, tak i my procházíme z jedné místnosti do druhé. V každé prožíváme jiné zkušenosti. Existuje mnoho z nás, kteří by rádi zavřeli své staré zlozvyky, zábrany a vše, co je zatěžující a nepotřebné do místnosti, která by už zůstala uzavřená. Naopak jiní právě stojí v otevírajících se dveřích, plných nových nádherných, nebo radostných zážitků. Každé dveře jsou naší součástí a nějakým způsobem nás ovlivní, podstatné je ovšem vědomí, že vše co prožíváme, nás obohacuje pro budoucnost a buduje bezpečný pocit ze změn. Podstatou změn je soulad s vlastním nitrem, s pocitem lásky, bezpečí a jistoty.

Vždyť dveře ke štěsí se otevírají klíčem poznání!

Hravá

Kdo si hraje nezlobí, to je stará, léty ověřená moudrost, která platí. Vyzkoušela jsem si, že i tam, kde si člověk myslí, že se věci nepohnou z místa, stačí obrátit svou pozornost ke hře a kupodivu, ono to jde! Stačí malá hra, drobná mnemotechická pomůcka a znalost je na světě. Asi každý zná, že tři krát tři je děvět a je z tebe medvěd, BeFeLeMePesSeVeze, Lev Couvá Do Manéže, no a je to tam!

Tak vzhůru ke hře a vše se podaří...

Ranní probuzení

Neznám nic krásnějšího po ránu, než krásný úsměv na probouzející se tváři malého dítěte a jeho sladká pusinka na tváři. To jsou právě ty momenty mého života, které bych nevyměnila za všechny poklady světa. V takové kratičké chvilce a malém okamžiku si říkám, že bych chtěla zastavit čas, umět si prožít každou minutu, alespoň jako hodinu... Vím, že to není možné a proto jsem věčná svému osudu, že mám možnost být tady a teď, se svými prchavými okamžiky štěstí, vnitřní radosti a plnosti všeho, co vesmír nabízí.

Nechť jsou vždy ranní probuzení dotekem andělských křídel a plnosti štěstí!

Čokoládová

Sladká vůně čokolády, její nádherná hnědá barva a ještě lahodnější chuť, to je to pravé do nepříjemných dnů. Pocit sladkosti na jazyku přináší člověku lepší náladu, vlije optimismus do žil a vzpruží organismus ve všech chvílích. Proto neustále nosím s sebou kousek této lahodné dobroty, abych mohla zahnat všechny své chmury a bez ohledu na čas, prostor či okolnost. Myslím, že je to můj čarovný meč, který umí porazit každého draka a zvítězit v každém boji... Aneb, jak praví klasik, neboli medvídek Pú: "láda, láda, čokoláda, tu má každá bába ráda" a co teprve my ostatní, že?

Krásný čokoládově zabarvený den!

Jednoduchá

Život člověka je plný různých situací, složitých problémů a konflitků, ovšem při podrobnějším prozkoumání přijdeme na to, že vše co prožíváme, čím se zabýváme a co je naší součástí, je založeno na jednoduchosti, praktičnosti a účelnosti. Vždyť život sám je velmi jednoduchý a pouze my sami si vytváříme své vlastní zkušenosti, které nás posouvají dál. To, jak věci chápeme, vnímáme a prožíváme nás pak posouvá dál. To, čemu o sobě a o životě věříme, se nakonec stává pravdou... Budu-li o sobě neustále pochybovat, poukazovat jen na stinné stránky svého života, pak i můj život bude plný strastí. Naopak, jestliže přistoupím k vytváření vlastních, nových, radostných přesvědčení, pak i můj život bude bezpečný, radostný a naplněný láskou. Proto žijme naše životy naplno, v jejich kráse i jednoduchosti!

Vznikající

A máme nový akademický rok, jsem celá napnutá, jací budou noví studenti, jaké budou první reakce nových kolektivů a jaký vlastně bude celý zimní semestr. Sice bych si tyto věci už neměla připouštět, přesto jsem každým začátkem roku plná očekávání. Věřím, že na opačné straně barikády je to podobné a noví adepti vysokoškolského studia si říkají, jaké to bude, co se budeme učit, co vše po nás budou vyučující chtít. Ono zvyknout si na nové pořádky, organizaci výuky, kolegy a kolegyně, to také stojí hodně námahy. Já věřím, že budu mít opět štěstí a noví studenti budou příjemným kolektivem lidí, uvědomujících si, co mám, co bych měl mít a co bych chtěl. Už teď se těším na nové výzvy a vše, co mě tento semestr čeká...

Vždyť každá zkušenost má svůj význam, své místo i opodstatnění a všechny změny, které zažíváme jsou pozitivní!

Nezištná

Existují v životě člověka chvíle, kdy si říká, kde se tady ten člověk vzal? Já ho ani pořádně neznám, on mi pomáhá, je tu, když to nejvíc potřebuji a nejmíň čekám! I přes veškerá prohlášení o tom, jak se dnes lidé izolují a uzavírájí, najde se i řada těch, kteří jsou v pravou chvíli na pravém místě a nabídnou své přátelství a pomoc. Díky za tyto lidi, protože díky nim si uvědomuji, že i přes mnohá úskalí vlastního života, je člověk schopen dávat, usmívat se a vzájemně sdílet. Vždy je co nabídnout a nezištně sdílet. I my máme to štěstí, že ve svém okolí máme hned několik takových lidiček. Jsem za ně velmi vdečná osudu a vážím si všeho, co pro nás dělají!

Pracujme na tom, abychom dokázali být nezištnými a dělat co je dobré nejen pro nás, ale i naše okolí!

Učení - mučení

Známe to všichni, kdy jsme v dobách školních let museli zvádnout řadu úkolů, nových informací, naučit se novým vědomostem a pak je také umět prezentovat. Často docházelo k situacím, kdy jsme se naučili mnohé věci zpaměti, aniž jsme jim rozuměli. V některých případech až po uplynutí dlouhé doby se věci spojily dohromady a vytvořily ucelený systém, v jiných případech máme v hlavě řadu informací, které si tam poklidně plynou, bez souvislostí, návazností a spojitostí. Možná je pochopíme, možná ne, rozhodně tam jsou a ve chvílích, kdy si potřebujeme vzpomenout na něco podstatného, tyto nepodstatnosti vyskočí a překvapí svým úderem na mozkové buňky. I já si pamatuji odvození složitého matematického vzorce, který jsme se učili ve druhém ročníku na gymnáziu, umím jej napsat přes celé tři řádky, ovšem smysl mi stále utíká... No ale řada věcí se mi v hlavě do systému dostala a věřím, že i tyto malé "mučivé" zbytky znalostí si najdou svou spojitost a navážou se na to, co již znám. Kdo ví, třeba ze mně ještě jednou bude výtečný matematik, vědec, pilot, informatik, knihovník?

Ať tak, či tak, platí známé, že na počátku všech věcí, si člověk musí všímat cíle snažení pozorněji, než vlastních prostředků, protože ty jsou pro cíl. Ovšem vůbec ne pro sebe samé a k prostředkům se zpravidla připojuje to, co nesměřuje k cíli...

Schůzovní

Schůze, schůzka, porada,
to je tedy paráda,
hlava mi jde kolem,
informace horem, dolem.

Ať už je to rychle pryč,
slova plynou, rostou, klíč,
už se těším, radost mám,
že už brzy volno přijde k nám.

Volný čas se blíží už
a přijede mi i můj muž,
už se těšíme a radost máme,
že konečně nebudeme sami stále.

Je to prima, je to skvělé,
že bude zas vše veselé,
úsměv, radost, pohoda,
budem spolu Ty a já...

Díky za krásné dny a veselé radosti!

Divadelní

Den se chylí ke konci
a slunce už je za kopci,
my ruku v ruce jdem,
za našim krásným snem.

Ponořit se do hlediště,
a v srdci doufat, že i příště,
budou herci na jevišti,
hrát si zase na svém hřišti.

Opona se zvedá výše,
a já už sedím velmi tiše,
herci hrají, sál se chechtá,
herec slovy jen tak lechtá,
naše srdce, naše duše,
zní to celkem jednoduše.

Cimrman by na to řek,
že žádný není lepší lék,
než si dělat legraci,
a hurá na další štaci.

Rytíři už čekají,
snad se také dočkají,
hůře už být nemůže,
kdo národu pomůže?

Snad jen rytíř od Blaníku,
který sedí u patníku,
čeká na svou velkou chvíli
a hlava mu jenom sílí.

Blaník sem a Blaník tam,
já se asi uchechtám,
díky za vše pánové
už teď se těším na nové...

Ať je svět plný veselých, bájných rytířů, čekajících na svůj boj a vírou v ně!

Cestovní

Volání dálek, divočiny, rychlých přesunů, zvláštních míst, exotického prostředí i milých lidí. To všechno se mi vrací a něco ve mně volá, chci roztáhnout křídla a letět za dobrodružstvím. Zažívat opět ty nádherné pocity radosti i úzkosti z nových míst na světě, které při pohledu z tepla domova vypadají ještě lákavěji. Ano, ráda bych se na chvíli vzdálila do teplých krajů, vychutnávala pocit svobody a radosti z cestování. Ono takové putování je vlastně o pocitu všudypřítomné lásky, která nás v tu chvíli obklopuje, radosti ze sdílené radosti a proto jsou naše volné chvilky tak krásné... Myslím, že nemusím čekat do další dovolené, pozvu do svého srdce všechny lidi, na kterých mi záleží, a s kterými jsem bytostně spojena a můžu cítit, snít i zažívat své putovní já tady a teď! Jsem cestou, pocitem, duševním prožitkem, láskou, světlem, energií... A tak tomu je.

Cesty plné sdílení a milé radosti všem!

Organizační

Pořádám, seskupiji, zatřizuji a zařizuji, tak takhle nějak vypadá už od rána můj dnešní den. Mám sice moc ráda svůj pořádek a logický řád věcí, ale někdy mi připadá, že čeho je moc, toho je příliš. Mít tak chvilku a dělat věci mimo své pořadí, nemuset hledět na řád věcí a zkusit si malý chaotický den. Vždyť i to počasí venku si dělá co chce, chvíli prší, žene potoky vody, chvíli vítr strhává listí ze stromů a chvílemi to zase vypadá, na normalní podzimní počasí... Jenže ono to nakonec nejde, člověk si tak navykne na své postupy, že vše ostatní mu připadá nesprávné. Takže i já dál kráčím k organizování, klasifikování a třídění.

Přeji krásný den plný jednoty a řádu ducha, duše, světla, tmy, energie, vibrací, myšlení, lásky i barvy!

Mužská, aneb jak se státi rytířem

Tak mám někdy pocit, že se nám ze života ztrácí slušnost, oddanost, morální zásady, věrnost, zkrátka šlechetnost v pravém slova smyslu. Představa, že každá žena i v dněšní době má svého rytíře, který se stará o její blaho, pečuje o její čest, bojuje za její slávu, mi není úplně cizí. Asi bych se chtěla cítit obletovaná, vědět, že můj život není jen o běžných ženských starostech, ale je plný očekávání hrdinských činů na moji počest. Asi by se mi líbilo, kdyby můj rytíř pozvedl svůj meč a šel mě vysvobodit  ze spárů osmihlavé saně...
Představy jsou to pěkné, ale myslím, že toto nelze dnes očekávat. Hodnoty se posunují, muži i ženy mají jiná očekávání od svého partnera. Ty mě finančně zajistíš, budeš jistotou a já zase budu pro tebe krásná, budu tvou krásnou přidanou hodnotou! Není to málo, nejsou to bezduchá a prázná očekávání? Já rozhodně čekám i dávám všechno, nebo nic!

Přeji dny byly plné chrabrých mužů, okouzlujících žen a mnohých dalších dobrodružství!

Rozlitá

Ach jo, už je to tu zase, koberec nasáklý čajem, dálkové ovládání plné sladkého nápoje. Znáte to taky, když se od rána nedaří, všechno vám padá z rukou a říkáte si, proč jste vlastně vstávali z postele? Ano, tak tahle se nějak cítím dnes ráno. Asi bych se měla vrátit zpátky do pelíšku, kde nic nezkazím, nerozliju, ani nezničím. Ovšem, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí a chybami se moudrý člověk učí...

Přeji všem den plný chybujících, moudrých, chápajících i milujících človíčků!

Výroční

Je celkem samozřejmé, že v životě člověka přijde den, kdy se rozhodne spojit svůj život s druhou milovanou osobou, s cílem vytvořit si svůj malý prostor pro život, se společnými starostmi, radostmi, překážkami i vítězstvími. Manželství je dar, DAR pro lidi, kteří to myslí spolu vážně, udělají své rozhodnutí a jsou připraveni ustoupit, když je to třeba domluvit se v každém okamžiku, který přijde a sžít se s druhým člověkem v každé životní situaci. Je zřejmé, že manželství nefunguje jako nějaký kouzelný lektvar, není pojištěním proti rozvodům, ovšem je to závazek milované osobě, strávit s ní život v dobách dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v bohatství a chudobě, s úctou a možností milovat, dokud nás smrt nerozdělí. Jen vyšší moc může zasáhnout do běhu věcí a měnit svazky lidí.

A pak, že stoupá počet rozvodů a neúplných manželství. Dnes je tomu právě 17. let, kdy jsme si s manželem řekli své ano! A věřte mi, že každým dnem, co jsme spolu, jsem s ním raději!

Závinová

Podzim je jistě spojen s celou řadou aktivit, typickým počasím, zvláštními procesy přípravy přírody na zimu, odletu ptáků na jih. Já mám ovšem spojeno toto období také s vůní maminčiných jablečných štrúdlů. Ty mi vždycky připomenou, jaké to bylo doma, plné lásky, radosti, milého pohlazení a ochranných křídel... V dětství ovšem člověk vnímá vnější podněty, které se mu pojí s domovem a teprve v dospělosti, kdy už sám je rodičem si za mnohými střípky vůní a chutí vybaví i mnoho dalšího. Já to tak určitě mám, a i když sama štrúdly peču svým klukům, přesto ten maminčin je ten pravý!

Ať jsou sladké, voňavé a lahodné nejen naše vzpomínky, ale i přítomný čas.

Lahodná

Lahodná káva, lahodná píseň, lahodné léto, lahodná čokoláda.... Co vše může být lahodné a proč? Proč my lidé přisvojujeme věcem řadu přívlastků, které při hlubším zamyšlení mohou být protichůdné. Asi proto, že slova přeci jen nedokáží přesně zachytit krásno skutečností, jevů, předmětů, dějů a věcí, které kolem sebe máme. A myslím, že právě v tom je určitý účel lidského myšlení. Když vidím, pokouším se popsat, přemýšlím, který detail je ten nej... v tu chvíli pracuji s každým kouskem znalosti, kterou mám a nakonec je z toho pojmenování, které nejlépe odpovídá dané skutečnosti, okamžiku a barevnosti. Ono takové zachycení prchavého okamžiku západu slunce na mořem, narození dítěte, či prvního polibku s milovanou osobou, to dá jednomu dost práce. Proto jsou tu i další, kteří pomáhají svým pohledem a nakonec máme pestrost a barevnost naší mluvy, kterou používáme.

Užívejme přiměřená slova pro naše bytí, ať šťstnější je naše žití!

Mráčková

Mraky se linou oblohou,
jeden s jednou na druhou.
Déšť se pomaličku snáší na mou tvář,
raději sklonit hlavu na polštář.

Den je tak dlouhý, hodiny plynou
a já chci být s tebou i Jabou...

Vydržím ještě chviličku malou,
hlava se spojí s hlavičkou malou,
ulehnou na poštář,
u srdce klid,
mráčky se rozplynou,
ruku tvou už budu mít!

Ať mráčky uplynou rychle pryč a každý je s tím, s kým chce být!

Podzimní ráno

Nejkrásnější částí dne jsou určitě rána, a to nejen proto, že se člověk probouzí posilněn do nového dne. Předpokládá, co by ho mohlo potkat a kde. Ale úplně nejkrásnějším okamžikem je podzimní velmi časné ráno, kdy se mlhy líně valí nad obzorem, zima kouše do konečků prstů, všude vládne pokora a relativní klid.
Mlhou pomalu prosvítají poprsky vycházejícího slunce, s příslibem krásného slunečného podzimního dne. Ano a přesto takovéto bylo i dnešní ráno. Jen doufám, že i den přinese hřejivé teplo a příjemný pocit u srdce!

Ať je dnešní de podzimně krásný pro každého, kdo se dívá kolem sebe...

Šlépej

Na každkém kroku čeká mě něco skvělého, příležitost, láska, radost, úsměv, pohlazení...
Musím mít stále oči dokořán a vidět, co vidět mám, slyšet co slyšet musím a vnímat co vnímat se má.
Nejdůlěžitější je ovšem chápat, co vidím, slyším, vnímám a chopit se všeho, co je podstatné!

Nechť jsou naše kroky vedeny těmi správnými cestami a směry!

Diskusní

Zachytit myšlenky, které plynou v mysli člověka je velmi složité. Ještě složitejší je tyto myšlenky prezentovat před ostatními a pokoušet se je obhájit. Diskuse jako věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, se stala důležitou součástí života člověka. Cílem není rozhodnutí, ale cesta k nashromáždění argumentů, pečlivému rozebrání všech stránek diskutovaného problému a přípravě k racionálnímu rozhodnutí. Mnohdy ovšem platí, že ani diskuse nezabrání špatnému rozhodnutí. I zde platí, že každá zkušenost je příležitostí k růstu. Proto mějme na paměti, že vše co zakusíme, promyslíme i posoudíme, je tím, co nám pomáhá růst, stárnout, hloupnout, moudřet a znovu zakoušet!

Ať jsou tedy naše diskuse plnohodnotné, smysluplné a radostné z nového poznání...

Taneční

Život je plný zvratů, otoček a milých překvapení. To co se ještě včera zdálo jako velká nepříjemnost, může být dnes krásným zážitkem, plným smíchu, pohody a radosti. Asi není úplně správné cokoliv předpokládat, chtít předvídat, či určovat. Vždyť život je jako radostný tanec, plný hudby, lásky, veselí, radosti a spokojenosti...

Tak si jej užívejme plnými doušky a ať jsou naše dny barevné, milé a slunečné!

Nástěnková

Šedivá plocha plná informací, graficky znázorněných faktů a skutečností. Je tu, má ovšem své čtenáře, diváky, ty kdo vnímají takto prezentované informace? Pokud budu soudit z vlastní zkušenosti, většinou se zajímam o to, jak nástěnku co nejlépe vytvořit, graficky zvýraznit, abych upozornila na to, co je důlěžité. Ve chvíli, kdy se ze mně stává pouhý divák, je to již horší. Většinou procházím kolem, málokdy se zastavím a něco si přečtu. A přitom je tu taková spousta informací. Jen chtít se zastavit, umět pozorovat a najít si čas na to krátké oční bloumámí informacemi.

Ať nikdy nepřehlédnete to důlěžité, podstatné i zajímavé!

Administrativní

Formuláře, tiskopisy, blankety, papíry, přihlášky a všude ty stejné informace, stejné podpisy. Tak se mi nějak zdá, že už si vůbec nevážíme stromů, lesů, přírody... V dnešní online době nemít propojeny základní informace o téže osobě v rámci jedné instituce, je to normální? Asi ne, ovšem co je vlastně normální. Příslib, že od přístího roku to bude lepší, že elektronická média a počítače nám zachrání duševní zdraví a velkou řádku stromů, že tatáž informace se dostane všude tam kam má a zároveň bude chráněna před těmi, kdo by ji mohli zneužít? Ujištění, že všechno chce svůj čas a musí být dobře připraveno?

Nejsem pesimista, a přesto se domnívám, že administrativa nemůže fungovat bez papíru. Vždy budeme potvrzovat svým vlastnoručním podpisem práva a povinnosti, vždy budeme souhlasit či odmítat zveřejnění údajů a vždy bude docházet k plnění i porušování našich bytostných práv na soukromí. Přesto pokusme se využít všech možností techniky, kterou nám nabízí, ať i naše děti mohou zažít tu radost z pohledu na nádheru zeleného lesa, plného stromů, zvířátek, lesních plodů, vůní a barev.

Krásný den, bez hlášení a formulářů všeho druhu, ať spojí se účelnost techniky a krása přírody, ku prospěchu nás všech!

Mlhavá

Mlhavá rána jsou tak krásná a nutí mě přemýšlet, nad pomíjivostí světa i člověka. Je asi bláhové chtít zastavit čas, vychutnat si nádheru světa. Je možná bláznovstvím, vnímat sílu přírody a světa. Přesto nejvyšší formou štěstí pro každého člověka je život s určitou mírou mlhavosti, pomíjivosti a bláznovství!?

Nechť žijí všichni malí i velcí blázínci, život ať je plný krás, radostí a úsměvů!

Maminčin paradox

Je krásný a zároveň zcela jasný. Žít tak svůj život svobodně, naplno, ale jak, ptám se? Dají se skloubit vztahy s nevztahy? Láska s nenávistí? Radosti se starostmi? Mít plnohotnotný a zároveň svobodný vztah k nejbližším? Myslím, že na tuto otázku nelze nalézt jedinou odpověď, nabízí se jich mnoho. Co ovšem platí, pokud chci a toužím žít svůj život svobodně a naplno, dostanu se do situací, které budou svazující i osvobozující zároveň. Však si zkuste být mámou, manželkou, tetou, dcerou, neteří, sestrou, švagrovou i snachou zároveň... Je tedy můj život svobodný? Ať tak, či tak, vztahy, které mám jsou cenné, přináší mi radosti i starosti, naplněné vědomím, že na každém kroku mě čekají další skvělé příležitosti. Proto musím mít své smysly stále dokořán, abych je mohla vidět, slyšet, vnímat a hlavně chopit se jich! V tom je má největší svoboda - vědomí volby...

Ať jsou všechny naše volby šťasné, radostné, veselé i paradoxní ...

Poznatková

Je ověřenou pravdou, že všichni lidé od přirozenosti touží po poznání. Jsme ale ochotni veškeré poznání vnímat a akceptovat? V případě příjemného poznávání světa se cítíme nakloněni přitakat že ano, ovšem pokud se dostaneme do fáze negativního poznání, tam už si tak jisti nejsme...

Je tedy pravdou, že všichni toužíme po poznání? Řekla bych, že v mém životě to platí... Bez poznání zůstávám stát na jednom místě, přešlapuji a nevím, a to je právě onen moment, kdy vím, že musím dojít k nějakému poznání, které mě posune dál. Poznání, že žiji tady a teď, se svými velkými radostmi a malými starostmi, že jsem to právě já, kdo udává směr i velikost svému životu, a proto je důležité si opakovat staré, již poznané. Je totiž nutné zbavovat se starého, abych mohla přijmout nové... poznání, radost, lásku, štěstí, zodpovědnost...

Proto přeji všem krásná poznání a skvělé poznatky!

Dešťová

Děšťová kapka letí si světem,
občas se potká i s parapletem,
častěji ovšem letí až na zem,
kde vláhu svou dává nám všem.

Země se probudí ze svého spánku,
vlasy mám plné vlhkého vánku,
tráva se zelená, květiny kvetou,
podzimní rána jsou nadherná ve dvou.

Sluníčko prosvítí přání a toužení,
ať rychle uteče naše odloučení,
ať už jsi zase zpět a svět se točí,
ať ráno vstávám s pohledem to tvých očí...

Krásné je doufat,
na lepší časy si troufat
a proto není proč si zoufat!

Krásné je čekání a ještě krásnější pak setkání, tak ať jsou všechna setkání příjemná, přívětivá a laskavá! 

Malinová

Malé červené bobulky, naplněné sluníčkem, slaďoučké a plné zdraví. Ano jen taková dokáží být letní rána, slunečná, teploučká, voňavá a hlavně plná radostného očekávání nových dobrodružství. Tak hurá za novou vůní, úsměvem, propoceným tričkem, vyšlapaným kopcem...
Ať se podaří letní pábení, vábení, mámení i válení!

Tušená

A je to tu zas, očekávání léta, slunce a dovolené. Kam to bude letos? Tak jako většina populace k moři, nebo raději v našem, zatím "uplakaném" městě? Nevím, ale i tak se těším... Jsem plná tušení, předpokladů, nadějí z radostného času se svými nejmilejšími!

Tak ať i vám vyjdou všechny plány, ať je nač vzpomínat v zimě u krbu a teplého čaje....

Předurčení

Je pro mě bezpečné překročit stín svých rodičů? Mám právo jít si svou vlastní cestou? Je to zvláštní, že mě tato otázka napadla až nyní, když už jsem sama máma... Nebo právě proto mě napadla? Zřejmě ano a je to možná dáno i tím, že v posledním čase přemýšlím, zda jsem vůbec schopna překročit maminčino předurčení? Vždyť se jí tak podobám! Ano jsem na to i náležitě pyšná a zároveň má můj velký obdiv. Přesto vím, že už teď jsem dokázala její stín překročit. V realizaci svých snů, touze něco dokázat, něco být, něco vnitřně mít a s někým milovaným být...

Je to zvláštní, tak často nechceme být svými rodiči, dělat ty stejné chyby a chovat se jako oni a přesto, nebo možná právě proto se jim stále PODOBÁME víc a víc...

Deštivá

Deštivě, nevlídno, na duši neklidno,
proč jen nám sluníčko nemůže svítit?
Sluneční paprsky vysouší starosti,
přinesou teplo a radosti...

Smíme snad doufat, na lepší časy si troufat,
že léto nás oblaží, sluncem nás rozzáří.
Přání mám jediné, ať už to pomine,
ať je tu klid a pohoda,
a slunce ať není jen náhoda!

Klidné sluníčkové odpoledne!

Odjezdová

Také nemáte rádi odjezdy a loučení? Pocity strachu a obav, jak to všechno zvládnete? Ať je to loučení na měsíc, týden, dva dny, nebo jen hodinu, vždy mívám zvláštní pocity neklidu. Říkám si ovšem proč? Vždyť se vrátím, budu zase tam kde mám být a možná lepší, klidnější a vyrovnanější. Přesto se těmto pocitům neubráním. Prostě loučení není moje silná stránka.... A to ještě musí pršet, jako by mi i příroda dávala najevo, že smutek je na místě. Dnes se mu však pokusím čelit, s pocitem, že návrat, dojezd a všechny příjezdy si užiju v plném rozsahu - ke svým blízkým a oblíbeným lidem, místům věcem, hrníčkům a ...

Už teď se nesmírně těším na návrat a shledání, které bude sladké. Ať jsou i vaše návraty plné radosti, lásky a klidu v duši!

Zázračná

Zázračná planeta, zázrak života, zázraky stvoření, zázrak každodenního běhu života, ...
Ano zázraky jsou všude kolem nás, jen my je nevidíme. Navykli jsme si pospíchat se skloněnou hlavou za svým cílem a věci kolem nás skoro nevnímáme.Schválně zkuste se na chvilinku zastavit a určitě zjistíte, kolik zázračných okamžiků a samotných zázraků se kolem vás děje.
Úsměv na tvářích dětí, upomínka zázraku zrození, umyté nádobí, nachystané papuče a to vše připravené pro vás! Nečekejme na zázraky, nenechme se opít příslibem zázračných dějů! Zázraky jsou každodenně kolem nás, dějí se... Stačí jen chodit se vztyčenou hlavou, otevřenýma očima, vstřícným srdcem a zázraky se objeví!

Díky za zázraky mého života...

Plamínková

Veselé plamínky ladně si planou a mě se ledacos honí mou hlavou. Dneska jsem v bezpečí, zítra snad také, veselý smích a shon je tu stále. Co si však počnu, až z mládí a radostí zbyde jen popel? Budu to stále já? Budeš to stále Ty? A kde budeme MY?

V hladině našich vzpomínek budou znít hlasy, na tyto nádherné veselé časy. Kdy vítr vál do všech stran, plamínky hřály a my jsme zde ve třech stáli. Srdce plná radosti, a to z pouhé přítomnosti, že jsi tu Ty, Ty i já a vše je naše krajina. Krajina společných toulek a her, kde dávat znamená ber, kde slunce hřeje i když mráz pálí a hlavu ani srdce nic neošálí... Jen společné chvíle jsou přáním mým, být stále s Vámi, mě činí nesmrtelným...

Díky za to že jste a že jste tu pro mne!

Voňavá

Tak se nám ta příroda přeci jen probudila, po dlouhé zimě přišlo chvilkové jaro a teď už máme rozhodně krásné léto. Všechno voní, posekaná tráva, kvetoucí šeříky a příroda, jakoby se nám snažila vynahradit to dlouhé zimní čekání, se pustila do plné práce. Toto roční období mám moc ráda, sluníčko krásně svítí, ráno a v podvečer je cítit vůně květin, trávy, stromů. Ptáčci poletují, štěbetají, čápi se vrátili do svých hnízd a pomalu se schyluje k létu... Proto zkusme se na chviličku v našem shonu zastavit a vychutnat si krásu současných dní a připravme se na léto, s jeho pestrostí a radostí.

Ať je tedy jaro, kdy všecko kvete, včelky bzučí, tráva se zelená a rosa je jak perly. Ptáčci ať zpívají a cvrlikají, cvrčci ať si cvrčí, voda plyne a sluníčko je tam, kde jej chceme mít...

Krásné a hlavně voňané jaro!

Chtění

Něco chtít, v něco doufat, na život si troufat, jít světem s pocity radosti, žít v plném pohybu a štěstí... To jsou jen drobečky, útržky pocitů, které mě provází každodenním životem. Mohu si dovolit popustit uzdu své představivosti? Co přijde za nádechem, pohybem, rychlostí? Nebude to jen známý kolotoč výdechů a drobných starostí? Otázkou zůstává pohled do neznáma...

Budoucnost přijde, ať chci či nikoli a proto přeji si, ať není jen slzavým údolím. Ať vypluje na povrch to, co je dobré v nás, ať vynikne krása, slunce, radost a všechny přednosti. Ať zacházím se sebou i okolím s láskou a trpělivostí, bez masky na tváři, bez smutku a bez zlosti...

Ať zítřek je jako spánek, vlahý vánek, jako motýl, ze kterého se můžeme těšit, když nám usedne na ruku. A naše pokusy o zachycení jeho krásy ať jsou úspěšné a násilím jej nezničí!

Taková

Kam ses mi ztratila?
Kdo tě teď hýčká?
Slzy mi skrápějí,
tváře i víčka.

Duše je plná splínu i bolesti,
kam vedou cesty - necesty?
Putují, kroutí se, tam a zpět,
aby každý dokázal obejít tento náš svět.

Dojdu-li ke štěstí otázka pouhá,
vždyť život sám, je cesta velmi dlouhá...
Jednou jsem tady, podruhé tam,
jasno mám v hlavě, nechtěj být sám!

Chytím si květů pel, motýlí křídla,
objevím lásky žár,
medvědí objetí,
už nejsem já,
teď už jsme já, ty a ty!

Sluníčková

Hurá, tak už tady máme konečně jaro! Sluničko svítí, příroda se začíná probouzet a svět je hnedle lepším místem k životu. Mít tak ještě dostatek času a klidu na vychutnání jarních paprsků. Už to vidím, sedím v parku, kolem se všechno zelená, ptáčci zpívají, sluníčko svítí a já sbírám jeho energii. Ach jo, je to jen představa. Ale co, když si přispíším, určitě i na mně troška paprsků zbude!

Tak ať máme sluníčko nejen za oknem, ale i ve svých dušičkách a na tvářích ...

Obyčejně neobyčejná

Kolik je obyčejných věcí, lidí, skutečností a činností, které kolem sebe máme, které prožíváme a mnohdy je ani nevnímáme. Vlastní postel, známý úsměv, volnost výběru či obyčejné praní? V každodenním koloběhu života obyčejné, možná i fádní a nudné věci, které tady jsou. Ale co když najednou nejsou? Když je narušen běžný život? V tu chvíli si každý z nás uvědomí, jak důlěžité pro něj tyto maličkosti jsou. A jakou mají cenu! Moje knihy, běžné vaření, chlupaté nic a ještě něco navrch. A z obyčejných věcí se stávají věci neobyčejné, krásné i kouzelné...

Proto važme si všeho, co v životě máme, zachovejme si naše obyčejně neobyčejné a radujme se ze všeho nového. Vždyť každý den je novým začátkem, každá věc má podstatu a každá situace svůj smysl!

Povahově básnivá

Jako řeka život plyne,
krásu, radost pomíjíme,
slunce, úsměv, žal i strach
máme v srdcích i na rukách.

Zahradou se procházíme,
někdy bdíme, jindy sníme,
radost, lásku hledáme,
sebe známe, neznáme!?

Na tvářích se úsměv zračí,
uvnitř smutek zvolna kráčí,
jsem to já, či divný stín
a proč mám na duši jen splín?

Snad to bude povahou,
možná jenom pěknou hrou,
s klidnou silou velkou, malou,
hraji si tu na schovávanou...

Hlasy znějí ozvěnou,
hlučnou, němou, neměnnou.
Kdo jsem já a kdo jsi ty?
No, kdo tak asi, přece MY!

Díky za všechna nádherná rána, dny i večery,
moje velké opory!
Jen s Vámi stojí za to být,
radovat se, mít i snít!

Meditační

Dneska čtvrtek, zítra pátek, copak čeká nás za svátek? Ano Velikonoce, které jsou pro mnoho lidí nejkrásnějšími svatky v roce. Svátky jara, zmrtvýchvstání, obnovy a radosti. Já jako každý rok v tuto dobu přemýšlím nad řadou otázek. Která je však nejdůlěžitější teď? Kdo jsem já a z jakých drobných střípků radostí i starostí jsem byla stvořena? Jaký obraz ve mne zanechali mí předci? A jsem s nimi tímto spojena? Jaké jsou mé kořeny? Tedy otázky po podstatě sebe sama, svého já.

Existuje možnost poznání sebe sama? Zatím jsem na cestě, kdy za svým já putuji a přeji si poznat veškerá zákoutí mé mysli. Věřím, že se mi to podaří právě v této krásné době duchovních svátků a budu blíže svému cíli, mít rád, být šťastný a toto pak dále rozdávat!

Děkuji že jste byli, jste a budete!