Zpívaná

Advent už ťuká na dveře a proto je potřeba začít myslet na přípravy Vánoc. Ke správnému naladění a rychlému účinku jsme dnes zvolili cestu nejmenšího odporu a vyrazili na adventní trhy. Zvířátka, betlémy, ručně vyráběné vánoční ozdoby, zvuk koled a vůně perníčků. Tohle všechno nás provázelo od samého rána, až do pravého poledne. Pak už byl čas vyrazit domů. Zastavit se vyřídit reklamace, výměnu zakoupených lístků, poohlédnout se po zimní bundě a čepicí s bambulí. Ale teď už opravdu pojďme, už je čas. Zima je vlezlá, vítr pofukuje a domů to máme ještě řádný kus. Konečně dorazíme, rychle se vysvlékneme a zase šup, šup k obědu. Po něm alespoň naznačit úklid, když už je ta sobota a pak už si můžeme odpočinout u výborné kávy a jahodového pudinku. Mňam, to byl dneska báječný adventní den. Takových ať máme ještě mnoho!

Jak se naladíme, tak si zazpíváme...

Akreditační

Déšť, zima a černočerná tma. Páteční ráno jako vystřižené z temnoty času. V tichosti nasedám do vyhřátého vlaku a mířím za svým osudem. Ukončit započatou práci a ukázat, co se ve mě skrývá. V tašce mám mnohé pomocníky, kteří mi pomohou uskutečnit můj sen. Nejprve však musím vydržet, dorazit a urazit několika mokrými ulicemi, až do místa určení. Tady se nás sejde několik a společně se vydáme oklikou k první části zkoušky. Třicet otázek, dvacet minut a šup, šup, už je potřeba jít dál. Rychlý přesun, potřesení rukou s komisí a honem si nachystat všechny věci, které budou potřeba. Zvon na věži odbíjí a je čas pustit se do maratonu ukázek, skutečných příkladů a aktivit, které jsme si připravili. S třesoucím se hlasem, někdy i přeřeky a chybami v textu, ale stále dopředu. Na hodiny se raději nedívám, protože se líně vlečou právě teď, když mají pádit. Nakonec se dostaneme do finiše a vydržíme až do samotného závěru. Tam jsou pro nás přípraveny výsledky a také certifikační listiny. Tak blahopřeji, zvládla jsi to!

Užij si víc, vždyť teď nemáš nic...

Plnostní

Otevírám oči a vnímám, že svět je tam, kde má být. Je plný milých úsměvů a krásných srdcí, čekajících na přátelská obětí. Šťastný pocit přirozeného stavu věcí dovoluje mému životu prožívat emoce, které si zaslouží. Štěstí, radost, upřímnost a otevřenost, které jsou skutečným příkladem těžkostí v lehkosti života. Čím méně usilujeme o vlastní naplnění, tím těžší je proces skutečného vyplnění. Pokud však věříme a usilovně se snažíme, pak i my máme snažší cestu k cíli. Vědomí, že jsme ochotni do naplňování vlastní podstaty vložit sami sebe, je největším darem. Ochota přijímat, roztáhnout ruce i srdce a volně dýchat, je základem propojení vnitřního já a vnějšího světa. Je plností, která se objeví všude tam, kde to nečekáme. Zakryje prázdnotu svým pestrým hávem a rozzáří oči, tělo i duši. Snad proto je dobré být otevřeným a říkat životu pojď...

Miluj a žij, měj plno sil!

Zakrátková

Zítřek. Něco v nedohlednu, s nejistou perspektivou a prožitkem. Není to nic, co bychom měli právě teď a tady. A přesto jee to právě to, co v tuto chvíli tvoříme. Budoucnost je každého, právě probíhajícího okamžiku, který prožíváme s větší či menší intenzitou. Nelze si myslet, že zítra udělám něco jinak a moje budoucnost bude jiná. Na vlastní budoucnosti je nutné pracovat už dnes. Myslet na důsledky svých kroků a promýšlet možné následky, které naše rozhodnutí způsobí. Minulost již nezmění, musíme ji přijmout, ale budoucnost jsme schopni utvářet. Právě teď a právě tady. Tím, že pracujeme. Tím, že přemýšlíme. Tím, že společně prožíváme. Tím, že milujeme. Tím, že plánujeme. Tím, že předpokládáme a hledáme. Je to jako jít a přesně nevědět kam, ale jistojistě vědět, že cesta je cíl. To jsou naše zítřky. Někdy zářné, jindy zahalené šedou mlhou, ale naše!

Zakrátko, bude tu kuřátko...

Křídelnatá

Možná přemýšlíte a hledáte smysl či poslání svého života. Někdo už jej našel a prohlubuje své poznání tímto směrem. Jiný ještě váhá a zatím netuší, v čem se jeho poslání skrýtá. Ať jsme v jakékoli fázi cyklu hledání, je velmi důležité vědět, že už samotný proces života je obrovským úkolem, který před námi stojí. Abychom jej dokázali splnit a naplnit smysluplnými kroky, měli bychom znát vlastní zdatnosti. To, zda umíme samostatně být a jít si za svými sny. Zda zodpovědně přistupujeme k úkolům, práci, životu, ale i sobě samým. Jestli vidíme smysluplnost našeho žití a v čem, včetně smyslupného naplňování vlastní podstaty. A samozřejmě, zda žijeme dobře. Uvědoměním si vlastní zodpovědnosti, smysluplnosti, samostatnosti a kvality, jsme schopni stavět i takové zámky, které nikdo další neumí. A pokud se nám daří vidět v každé lidské bytosti i živém organismu jen to dobré, pak je cesta k cíli volná... Neb nikdy se nenasytí, vždycky bude bojovat a usilovat o své právoplatné místo na světě.

Mějme kořeny a roztáhněme křídla!

Nesobecká

Co si od života přejeme? Které cesty sledujeme? Kam vedou naše zásluhy a v čem spočívají? Máme mnohé představy o světě, které se nám postupně rozpouští. Žijeme pro radost a rosteme k nebesům. Někdy se jen tak protloukáme světem a nevíme, co nás čeká za dalším rohem. Když se zastavíme, uvidíme, co v běhu nelze postřehnout. Jsou to drobnosti, které dělají náš svět krásnější a život příjemnější. Úsměv na milované tváři, pohlazení, pevný stisk rukou a obětí, ve kterém nic nehrozí. To, spolu s vědomím, že přání bývají vyslyšena, je velkým tajemstvím běžného života. Ten si totiž plyne, nechává plynout a ulpívá tam, kde již nic dalšího není potřeba. I my můžeme přilnout, můžeme běžet s větrem o závod, ale jen dobře mířené úsilí bude korunováno pravým výsledkem. Tím, co si sami zasloužíme. Tím, co si sami vysloužíme. Tisíc dukátů, milión polibků a miliardu úsměvů, jež nemusí být poslední...

Víš kam jít, neboj se trochu snít!

Oporná

Nic nedělat a jen tak se poflakovat. I tak by mohla vypadat neděle, která zrovna přichází. Ovšem teď v předvánočním období je to právě to jediné, co si člověk nemůže dovolit. Přede dveřmi se hromadí úkoly, které je nutné dokončit do několika málo dnů a všechno je nutné stihnout tak, abychom se z toho nezbláznili. Proto je nutné zvolit dobrou taktiku a postupné zpracování úkolů. Krok za krokem dospět až na úplný konec, kde nás čeká vytoužený odpočinek a snad i trochu sněhu. Uvidíme, zda se nám podaří naplnit předpokládané cíle a dospět až nakonec. Teď ještě nějaký čas zbývá a proto je potřeba se zvednout a jít. Neděle, neděle, i dneska popotáhneme za pomyslný provázek a až večer si v klidu řekneme, stálo to za to! Zase jsme blíže a jistota je nám oporou...

Čile nasadit, hlavu pohladit!

Vímová

To je nádherné. Probouzet se opět ve své posteli a vědět, že mě nic nenutí vstávat a jít za prací. Je sobota, která láká k poležení, počtení a jinému lenošení. A že tam někde čeká něco, co by se měl udělat a dokončit. Nevadí, den bude dlouhý a všechno se stihne. I na procházku se vydáme a užijeme si nejen čerstvého vzduchu, ale také klidného povětří a sluníčka v zádech. Jen kdyby se už chtěla vrátit zima. Konec listopadu, na teploměru teplota jako na jaře a sluníčko rozehřívající nás i stromy. Teď už můžeš paní zimo, teď už je tvůj čas a jistě i ty sama se těšíš na svou vládu. A že nám bude zima? Nevadí, my se přeci umíme obléknout a zachumlat vždy, když je to potřeba. Proto přijď, neváhej a svou zimní krásou nás opájej...

Kam půjdu a s kým, to já přeci vím!

Slonová

Brzké ráno, temná obloha a dosud jen drobný provoz v ulicích. Já sbalená a připravená na další putování vyrážím na poslední štaci zde ve městě. Ješt vyslechnout poslední referáty, rozloučit se s kolegy a pak už hurá na nádraží, kde na mě čeká místečko v teplém autobuse na cestu domů. Tak jak všichni říkali, týden se překulil do svéh závěru a já se musím loučit s tím, co tady zanechávám. Byl mi tu milo a krásně. Věřím, že se časem znovu vrátím a půjdu tam, kde jsem to pro tentokrát nestihla. Ano, dávám si slib, který naplním a pokusím se sem ještě někdy podívat. Není to daleko a je tady přeci tak krásně. Tak proč toho nevyužít a nezkusit se brouzdat tam, kde to znám. Ještě několik dlouhým myšlenek a konečně jsem doma. Tam, kam patřím a kde je mé srdce...

Vítej doma, máš toho slona?

Konferenční

Velký sál, hodně lidí a mnoho informací, které je potřeba sdělit. Knihovníci a informační pracovníci v každé zemi jsou si velmi podobní. Znají se, postupně se spolu vítají a nakonec je z nich jeden velký profesní chumel. Stačí prvních pár slov a vše je jasné. Před námi stojí knihovník. A jak se to pozná? Inu pozná a nemusí mít oblečení starší, než je sám. Brýle jako skla od půllitrů a papuče teplenjší, než vší rouno. Když se budeme dívat, poznáme se kdekoliv na světě. Porozumíme si a budeme řešit palčivé problémy dneška, pro nás tak společné. Jak to uděláme, co vyzkoušíme a kde to vydáme? Mnoho otázek, na které hledáme své odpovědi. A při jejich hledání se potkáváme, míjíme, společně referujeme a vídáme...

Čas ukáže, kdo na dnešek naváže!

Bibliotekářská

Od rána jsem v jednom kole. Nejdříve se pořádně nasnídat, ať je dostatek síly na celodenní program. Potom už mě čeká cesta za odborným programem. Navšítím Univerzitní knihovnu, projdu í od střechy, až po sklepy a zjistím, že knihovnická práce je všude stejná. Pak se přesunu do knihovny historického Ossolinea, kde nahlédnu do krás knih a manuskriptů dob minulých. A objevím i takové poklady, jako kresby od Rembrandta a Dürera. V zahradě pak spočinu pod křídly anděla Slezského, který mě popožene dál. K dalšímu poznání i milému pozvání. A protože je ještě čas, završím odpoledne procházkou po starém židovském hřbitově. Tady na mě padne klid a mír. Ruch velkoměsta je daleko a já vím, že tudy šla historie. S každým náhrobkem je spojen osud, jako jednou bude spojen i ten můj...

Děkuji za krásy, jež pokryly mé řasy!

Upajdaná

To byl dneska den! Plných osm hodin na nohou, v pohybu a bez zastávky. Viděla jsem mnoho krásných druhů a ještě více typů. Užila jsem si čerstvého povětří a předvánoční pohodu. Jedino, co mi chybělo, byli mí obvyklí společníci na cesty. Ale pravdou je, že Myška byla výbornou náhradou Nezkazila žádnou srandu,vrhala se do všech bláznivin a užívala si volnosti, stejně jako já. A že byl den dlouhý, nevadí, alespoň jsme zase kousek blíž k pátečnímu návratu. Ani se nenadějeme a budeme skládat jednotlivé střípky poznaného do mozaiky a v klidu duše vzpomínat i sumarizovat. Asi to tak musí být, aby si člověk plně uvědomil, jak moc mu záleží na jeho blízkých a jak moc je má rád. Snad proto je důležité cestovat, vzdalovat se a vracet, abychom si plně uvědomovali toho, co máme doma.

Za malou chvíli, budeme v cíli!

Nevědoucí

Jedná druhá, hop a skok, rázným krokem přes potok. Od rána jsem v plném běhu, na pravém i levém břehu. Pospíchám a nevnímám, kolik času ještě mám. Nervozita trochu stoupá, na slova jsem dosti skoupá. Nic už mě však neodradí, jsou tu moji kamarádi. Kolegové zde jsou milí, zastaví se každou chvíli. Je to přeci nádhera, když nikdo nic ze sebe nedělá: Já jsem já a Vy jsete Vy, každý máme rezervy. Ať jsme doma v Opavě, nebo zde v polské Wroclawě. Dohodnem se a jsme rádi, budem spolu pracovat. Což je právě přesno to, co nás bude spojovat. Krásný den a sladký sen, zítra bude mnoho žen. Také muži přijdou z dáli, aby s námi se tu smáli. A tak v dobré náladě, ocitnem se na zahradě. Všechno si tu prohlédneme, něco spolu pobudeme. Pak zas každý po práci, která nesnese žádnou štrapáci...

Děkuji a těším mě, že jsme vidět i v té tmě!

Volná

Tak a je to tady! Třicet let uteklo jako voda a my se pokoušíme vzpomenout, kde jsme byli a kým jsme byli. Někteří z nás ještě nebyli a mnozí z nás byli jinak a jinde. Ohledem zpět si říkáme, jak je to možné, že ten čas tak rychle běží. My se stále cítíme na dvacet, ale kalendář nám říká, že je to jen klamná myšlenka naší hlavy. Někdy je to k něvíře, jak rychle utečou roky, které měly být jen příjemné. Kolik nás potkalo zajímavého i nudného. Kolik bylo potřebného, nutného i nezajímavého. A to nás přetvořilo do dnešní podoby, která je, jaká je. Ač mohla být jiná, je právě taková, jaká má být. Vzpomínkou na minulost se spojíme se starými časy, nadechneme se svobodného vzduchu a vydechneme již nej prach minulosti, který zbyl. A dále vdechujeme to, co máme, s vůní budoucnosti a budoucího času, vystavěného na základech všech našich omylů, přešlapů, vítězství, statečnosti a radosti. Vzpomínejme, nikoliv s nostalgií, ale s vizí budoucnosti!

S volností v duši, ta nám přec sluší...

Psíci

I když nechceme, komplikujeme si své životy. Vymýšlíme zajímavé konstrukty a neřešíme jejich reálný základ. Jak se nám to hodí, tak to také bude. Snad proto se také často upíráme k upřímné zvířecí tváři, která bez komplikací dává najevo své city. V jednu chvíli nás miluje a nechce se hnout, v tu druhou by nás samou zlostí snědla. Přesto neintrikuje, nevymýšlí, snad jen přemýšlí nad tím, jak nás potěšit, když jsme smutní. Jak mám dát najevo, že je tu vždy jen a jen pro nás a nečeká žádné dary za svou přítomnost. Stačí pořádné pohlazení, pomazlení a něco dobrého na zub. Proto milujeme své čtyřnožce, kteří sice mnohy nedělaí vše, tak jak si přejeme, ale jsou tady. Jsou a svou existencí nám dávají najevo, že svět je ještě v pořádku a my jsme právě tam, kde máme být. A kde to je? Tak to přeci všichni dobře víme. Stačí se jen podívat do krásných očí našich mazlíčků a víme, že je to právě tady a ještě více, než teď...

Láska má mnoho podob, vždy však něco přináší i bere.

Oprávněná

Každému co jeho jest a všem tolik, kolik zvládnou. Spravedlivá rozhodnutí psaná životními osudy lidí, kteří se ničím neprovinili a přesto si nesou svou vinu dál. Kolik je takových lidských osudů, které nevnímáme. Když o nich slyšíme, náš podiv je natolik velký, že se nedokážeme smířít s faktem, jak je to v dnešní době možné. Proč naše vzdělaná, demokratická, informační a vyspělá společnost umožní, aby někteří lidé měli vše a jiní nic? Jak je možné, že bohatí stále bohatnou a chudému se nic neodpustí? Proč na některé máme přísný metr a na jiné žádný? A to ani nemluvíme o faktu, kdy se do běžného života zapojí fanatismus, netolerance a snaha vyzrát nad vším nečesným způsobem. Je pak vůbec možné po člověku chtít, aby dodržoval pravidla, která jsou obecně porušována? Nikoli. Ale pokud je budeme porušovat všichni, nebude nikdo, kdo bude jejich nositelem do budoucna... Začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Snad jen osobní odvahou a silou, kdy se postavíme všemu a všem. Přes posměch a ironické nahlížení si půjdeme za svým, ve stopách našich předků, jež čest, odvahu a víru stavěli nad vlastní prospěch. Jen tak můžeme uspět a zachovat drobné střípky pravého poznání našim dětem. Vždyť ony budou a my už dávno ne!

Máme oprávnění být nezahledění...

Měsíční

Skládáme básně a písně na oslavu života. Bereme do rukou svůj osud a zkoušíme se postavit osudu, pokud nám nedává na vybranou. Bojujeme za sebe i své blízké, abychom měli stejnou šanci na skutečný a plnohodnotný život. Někdy ztrácíme odvahu k činům, jindy se nerozmýšlíme a jednoduše fungujeme. Je to náš život, naše volba i naše poznání světa, které si postupně osvojujeme, abychom se na koci měli za čím ohlédnout. A přitom všem přemýšlíme, co je důležité, podstatné, hodnotné a určující. Každý máme svou odpověď i recept na štěstí. Přesto máme všichni jedno společné, a tím je láska. Neboť jen tam, kde sídlí a je všudypřítomná, tam se daří vztahům, radosti, štěstí, vyrovnanosti, porozumění a soucitu. A stopy lásky budou tím jediným, co po nás zůstane, až jednou odejmeme. Budou hlubokým otiskem v srdích a duších těch, jež jsme milovali a kteří milovali nás...

Miluj, miluj stále víc, i když se nedostaneš na Měsíc!

Spojitá

Náš život je labyrintem, kterým někdy procházíme odhodlaně a s vysokým nasazením, jindy netušíme, kudy vede naše cesta. Většinou se necháváme řídit vědomím, že nejsme na světě sami a máme v dosahu ty, kterým na nás záleží a kteří nás milují. Jsou to právě oni, kdo nás milují za každé situace a nepouštějí naši ruku ani v těch nejtěžších chvílích. Jejich hodnotu a skutečnost si uvědomujeme v okamžicích, kdy se propadáme do temnoty, do beznaděje a netušíme, zda námi zvolený směr je tím správným. Ti, které sami milujeme a kteří milují nás, nám dokáží ukázet pravou cestu bludištěm až k východu, až na samý konec, kde opět panuje jasný den a klidné povětří. A právě ono vědomí blízkosti a blízké osoby, které prožíváme díky námi miluvaným, nám pomáhá přenést se přes mnohé těžké chvíle a nezdary. Důvěřujme, pečujme a udržujme naše vztahy s milovanými, neboť to je základem plnohodnotného života se vším dobrým i zlým. Díky lidem a našim vztahům s nimi totiž žijeme, rosteme, pracujeme a uskutečňujeme své vlastní sny!

Sni svůj sen, k sobě mě prosím vem...

Pojímaná

Roztáhnout ruce a nechat na sebe působit vesmírnou energii. Pokusit se nevnímat negativní prvky a nasávat jen to, co je pozitivního. Umět regulovat situace a nezabředávat do malicherností. S láskou a odhodlaností se naplno věnovat všemu, co přináší radost. Nepodléhat pesimismu ve složitých chvílích, ba právě naopak, pokusit se o poučení. Přání, která máme a se kterými vstupujeme do nejednoho lidského dne. Přesto se nám je velmi málo daří uskutečnit. Ne proto, že bychom nevěděli jak, či nechtěli čelit drobným i větším nástrahám. Je prostě velmi těžké a neskutečně náročné být vždy pozitivní, dobře naladěný, vyrovnaný a s očekáváním toho, co přijde. S vědomím, že ono to přijde a nemusí to být zrovna příjemné. I tak se snažíme, pracujeme, bojujeme a kráčíme vpřed, abychom nakonec dostáli svého místa ve svých životech. Přijímáme, co přijmout musíme a pracujeme s tím, co máme. K ostatními se pomalinku dopracováváme a věříme, že i my jednou dosáhneme svého vrcholu, který je zatím někde tam v dálce...

Dálavy, sladké dálavy, zatím to nejd do hlavy!

Výtěžková

Co tě nezabije, to tě posílí. Co tě nenabíjí, to tě ubíjí. Co světu dáváš, to ti svět vrací. Co máš, to jsi schopen dát. To je jen několik moudrých vět, které si neseme ve svých hlavičkách a o nichž přemýšlíme vždy, když se potýkáme s našimi problémy. Jak ovšem projít veškerým životem a dojít k životním výhrám? Existuje způsob, který můžeme použít za všech okolností a pro každou příležitost? Mnohé chytré hlavy nás budou přesvědčovat o tom, že není nic jednoduššího, než se nechat řídit tím, co už bylo vyzkoušeno. Poučit se z chyb jiných a vystavět na nich své vlastní blaho. I když nejsem osobně přesvědčená o tom, že daný princip funguje vždy, mnohdy jej můžeme využít. Tam, kde nelze projít zdí a prorazit ji hlavou, tam nám zřejmě nezbude nic jiného, než se pokusit projít kolem a dostat se na druhou stranu jinak. Vždycky totiž existuje možnost, kterou ještě před námi nikdo nevyzkoušel a tak čeká jen na nás. Naši kreativitu, odvahu jít do úkolů s elánem a nadšením, které je tolik potřebné. Bez toho bychom totiž stáli stále na jednom místě a naše kroky by neměly smysl. A že smysl mají, o tom nemusí být řeči. Mají, neb hrají pro nás a naše poznání!

Risk je zisk...

Ruková

Ťapy ťap, klapy klap, zima už se blíží. Sobíci už na Severním pólu pomalu zapřahají a chystají se vyrazit na svou dlouhou pouť za dětmi i dospělými. Byť to venku vypadá na další jarní den, pohledem do kalendáře zjistíme, že se pomaličku, ale jistě blíží onen kouzelný čas svátků, cukroví, návštěv a odpočinku. Před tím bude ještě nutné zvládnout několik potřebných kroků, ale čas ještě není úplně nahnutý, tedy se to podaří. Po třiceti letech zavzpomínáme na bláznivé dny svobody a uvolnění. Na stávkující studenty a překotné změny, jež nás zastihly nepřipravené, ale nadšené. Vrátíme se do časů studií a navštívíme místa spojená s psaním závěrečné práce. Nyní ovšem s několika málo zkušenostmi navrch a léty také. Pak už bude čas plně se věnovat času adventnímu, který přijde k nám. Jaký bude, zatím netušíme. Pro nás ovšem platí, že bude přesně takový, jaký si ho uděláme...

Budoucnost je v našich rukou!

Slušící

Tóny prostupují celým tělem, srdce se chvěje se záchvěvy melodie a barevná světla jen tak dokreslují prožitek. Fantom přišel mezi nás, rozezněl melodii a naladil struny naší duše. My tu ve tmě sedíme, necháváme plynout jednotlivé skladby a s bázlivou úctou věříme, že několik drobných tón ulpí na našem těle. Zní to, bliká a duní, tak jak se zvyšuje a snižuje hlas té, která dnes předvádí to nejkrásnější, co lze v ženském sopránovém světě zažít. Slyšíme zpívat fantóma, andělský hlas i nebeské zvonky, které se linou tu i tam. Je to nádhera, která prostupuje prostorem i časem, určeným právě nám. Nechejme se tedy unášet do světa, kde je zpěv zpěvem a hudba hudbou. Do světa, ve kterém jsou tóny na svých místech a laskají naši duši...

Laskej mou duši, zvuky mi sluší!

Kritická

Nebojte se testů a mluvte vždy, když máte prostor. Jen tak se učíte a získáváte zpětnou vazbu na svou činnost. A v tom je právě krása toho, co děláme, pržíváme, cítíme a vnímáme. Být otevřený příběhům a novým věcem se vyplácí. Neboť tím si člověk neustále trénuje mozek a kreativně myslí. A že myslí, tak má čas k propojení pravé a levé části mozku. Křížem krážem putujeme světem svého myšlení a objevujeme dosud nepoznané. Akronymy, homonymy, synonymy prostupují dnešní den a piktogramy s auditivním jsou také v něm... Jak dál? Ten, kdo ví, odpoví. Vyplácí se totiž trénovat a pak není nutné se bát, že se úspěch nedostaví.

Zpívej si, broukej, kolem se koukej!

Subvenční

Jsou dny a dnové, kterými jdeme či proplouváme. Jsou chvíle a chvilky, které vnímáme a prožíváme. Jsou okamžiky a momentíky, které prostupují a procházejí. Ať se rozhodneme jakkoli, jsme jejich intenzitou zaskočeni, překvapeni, nebo příjemně vtaženi. Na počátku každého dne jsme odhodláni čelit všem výzvám, které pro nás den chystá. Předpokládáme postup a děj, který se může změnit, tak jako počasí na obloze. S úsměvem přijímáme dny pohodové a s pokorou ty nevlídné, které jsou nedílnou součástí našeho bytí. Jen díky polaritě svých dnů si plně uvědomujeme krásu i starosti, které nás obklopují. S příchodem krásy čerpáme energii pro dny obtížné a věříme v rovnováhu života i světa. Jestliže teď prožíváme intenzivně své dny, za chvíli tomu bude naopak. Čas se bude líně převalovat po bublinách dnů, jako voda po kamenech potoka. A tam někde na jeho konci se setkáme a zároveň si povíme, co včera, co dnes a co zítra...

Sem a tam, jsem ráda živote, že tě mám!

Klidná vlídná...

Kam se zmizel veselý smích a hlahol našich hlasů? Co způsobilo tichou nicotu v našich srdcích? Jak vyléčíme stav tělesné i duševní skleslosti? To jsou jen některé z otázek, jež si pokládáme v posledních dnech. Jež trápí naši mysl a nedají spát tam, kde by to bylo potřeba. Je možné vyjádřit více úsilí v boji, který by započat, ovšem je také nutné myslet na další dny. Vyčerpat se bojem hned na počátku není vhodné, naše síly je dobré rozložit. A už jen tím, že se zaměříme na řešení, uleví se duši i tělu. Nervozita pomalinku odstupuje od našich dveří a my se opět dostáváme do stavu příčetných a zdravých. Stačí se jen nadechnout, nechtít nereálné a zaměřit se na realitu. Ta je někdy hrozivá, ale nikdy neřešitelná. A v tom je dnes jádro všeho řešení, na něž je potřeba se dívat. Jeden krok sem, druhý tam, pak kousek zpátky a dál už jen vstříc tomu, co stejně nepomine. A kde jsme my? Teď už nikoliv ztraceni, ale plně sami sebou, v plném vědomí, že děláme to, co dělat máme a děláme proto, že víme proč. Nechej světu, co jeho jest a nečekej za rohem další lest!

Život je jak má být a všechno chce svůj klid...

Náslechová

Pomalu, ale s jistotou blížící se úplnosti se blížíme k přelomu roku. Postupně se na nás začínají z regálů v obchodech usmívat čokoládové figurky, adventní kalendáře a vánoční ozdoby. Venku to sice vypadá na nový příchod jara, nicméně prodejní průmysl je v plném proudu a nabízí nám všemožné. Já tady stojím uprostřed toho shonu a ruchu a vím, že ještě nejsem zdaleka připravena na příchod mého oblíbeného ročního období. Vždyť ještě musím ještě mnohé udělat a připravit. Nenám ještě ani zdaleka všechny vánoční dárky a o cukroví se zatím jen drobně zajímám. Mám pocit, jakoby za mnou stál velký balvan a já vím, že odvalit se mi jej nepodaří, a tak musím najít způsob, jak projít kolem a nezranit se. Přemýšlím, jak tohle všechno zkloubit s tím dalším a hlava přehazuje myšlenky, které se valí jako mohutná vlna. Vím, že stresem ničeho nedosáhnu a se zachováním klidu se mi podaří všechno zvládnout. Ovšem dnes nevím, zda zrovna klid bude můj kamarád. Raději zavřu oči a budu naslouchat moudrosti svého srdce. Ono přeci ví, jak tohle všechno zvládnout!

Porozně naslouchej a budeš překvapen...

Výšinná

Každý okamžik lidského života někde začíná a končí. Myšlenky bloumají ve víru skutečností a my sami vnímáme odlišné části našeho žití. Jsme jedno tělo a jedna duše, které dýchají a cítí důležitost přítomnosti. Není nic, co by mohlo rozhodnout a přesto je tu vše, co rozhoduje. Drobné částečky niterného záchvěvu, jež se projevuje v jednání druhého. Jsme propojeni spolu navzájem a jsme neoddělitelnou součástí svých životů. Nehmotné nitky se proplétají našimi životy a jen kouzelník dokáže poznat, jak dalece jsou zamotány. Někde začínají a jinde končí, někde se rodí a jinde umírají. Tak jako my živoucí lidé a naše životní lásky, radosti i starosti. Máme své kořeny, které nás ukotvují a silné paže, které nepustí dlaň ze své. Jsou jistotou stálosti v nestálosti života a rostou i sílí s prožitým smutkem, starostmi, radostmi i veselím. Prorůstají námi a v nás, aby pozvedly naši hlavu do výšin, ve které si netroufáme doufat. A přesto jsou...

Vysoko i hluboko, nedělej věci jen na oko!

Medovná

Trocha odpočinku není nikdy na škodu. A když se k tomu připočítá ještě neděle, pak je to úplně ideální. Zatímco někteří musí pracovat a jiní hrát, mé myšlenky se honí a snaží dohonit jedna druhou. Ráda bych byla dnes tam, kde mám svá srdce, ale musím umět respektovat jejich přání. Musím se pomalu učit, jaké to je být sám, když ptáče vyletí z hnízda a statný orel je na letovém dni. Už mě to za chviličku čeká a tak by bylo fajn to dneska vyzkoušet, zda to zvládnu. Je to jen jediný den, pouhých několik hodin, které mě dělí od skutečnosti, že zase usedneme ke společnému stolu a budeme všichni doma. Vím, že to vydržím, vytáhnu si dobrou knihu, zavrtám se pod deku a budu si číst. Vždyť to je nádherná představa, po které toužím a většinou ji nemohu dohonit. Takže žádné výmluvy, šup pro knihu a odpočívat. Večer bude hektický, tak ať den plyne svou unylostí a pomalostí!

Pomalu a s rozhledem, sejdeme se nad medem...

Sloní

A už je tady opět sobota. Tentokrát bez přejezdů a dlouhých cest. Zůstáváme v klidu domova, kde je potřeba pořádně zabrat, aby bylo možné přiblížit se k posledním měsícům roku. A že to uteklo, tak o tom si budeme povídat až později. Včera ještě letní prázdniny a dnes už pomalu chystáme cukroví a přemýšlíme o dárcích pro své blízké. V jednom kole a s nohou na plynu se snažíme stihnout všechno a nakonec zvládáme sotva část. Snad by bylo lepší zpomalit, zhluboka se nadechnout a vejít do krajiny srdce, které přesně ví, co je opravdu potřeba udělat a proč. Protože jen ono je obklopeno vším, co potřebujeme ke štěstí a spokojenosti v životě. Oplývá láskou, porozuměním a spokojeností z maličkatých drobností, které tu jsou. Jen se dívat, myslet a čekat, co se nám v životě vyjeví. Ono totiž platí, že i jen jediná dobrá myšlenka, nám dodá sílu slona! Proto očekávajme a věřme, že i my budeme sloní silou obdařeni.

Sloní síla, sloní paměť, před svým prahem si vždy zaměť...

Plicová

Moment překvapení, kdy nevíme, co nás čeká, je vždycky zvláštní situací. Sedíme a tiše hledíme v ústrety tomu, co neodkladně přijde. Zachovat tvář a neztratit nit, jen tak bude možné přežit další nálož informací, která se na nás valí. Od emocí ke starostem a od stresu, až k vědomostem. Tak nějak by to dneska mohlo být. Snad přijde i cosi, co nebylo očekáváno, ale ani to se v záplavě všednosti neztratí. Pečlivé poznámky, spolu s aktuálním stavem věcí, se poskládá do nádherné mozaiky. Co všechno v uvidíme, to se jistě brzy dozvíme. Teď jen zatajit dech, výdehc, nádech, stlačit hrudník a život je zachráněn. Otázky jsou na místě a pochybnosti nevyjímaje. Když se jedná o život, tak není nikdy dost pozdě, ani dost rychle. Vždy je totiž nutné neváhat, přemýšlet, s klidnou myslí a rozvahou jednat. S vědomím, že na to nejsme sami a pomoc se vždycky najde. A jak jsme si s tím dnes poradili? Inu, nějak to šlo a ideálně je chtít víc. Proto platí, že příště z plných plic!

Neboj se dýchat, nebudeš kýchat...