Pomíjivá

Mám přání veliké,

aby věci byly všeliké,

abychom si dobře rozuměli,

abychom se dobře měli.

Aby život plný lásky byl,

aby každý měl dost sil,

aby skutečnost se děla,

aby konečně mlčela již děla!

Aby svět byl milým místem k životu,

aby člověk měl vždy práci a ne robotu,

aby každý měl svůj kousek štěstí,

aby bylo hodně lásky, porozumění

a méně pěstí!

 

Abychom se vždycky domluvili,

aby v lese opět tančily víly,

aby medvědi měli dost medu,

abychom mohli dělat zase vědu.

 

Aby člověk byl opět člověkem,

abychom se neoháněli věkem,

aby žití bylo radostné

a léto milostné...

 

Aby se přání vyplnila,

aby každému stačila jeho síla,

abychom každý měli dost,

aby přešla nás naše zlost!

 

Přání nám proto jediné, buďme spolu a všechno zlé vždy pomine...

Číselná

Čísla záhadná, kouzelná, přesná, jasná, srozumitelně nesrozumitelná a kdo ví, jaká ještě. Čáry na papíře či obrazovce počítače, která znamenají všechno a nic. Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že čísla určují naše životy od počátku až do konce. Narodíme se v určitý den a hodinu, která je číselně zaznamenána.  Vážíme a měříme, rosteme, sílíme, zvedáme se a chřadneme. Číselně nás zarámovávájí a ohraničují, s předpokladem, že číslům rozumíme. Čísla nejsou strašáci do zelí, jsou to údaje, jejiž pochopení vyžaduje trochu snahy. Úsilí zaměřeného nejen na samotný fakt, ale také uvědomění si, jako pravdu čísla sdělují. Co je jejich podstatou, co nám říkají a proč. V tomto smyslu bychom tedy měli na čísla nazírat a chápat v jejich jedinečnosti a zajímavosti. Stačí se jen dobře dívat, chápat a vnímat...

Číslo sem, číslo tam, všude kam se podívám!

Hrdost!

Závan jiných časů a pocit, že tady už jsme jednou byli. Taková to euforie mě drží od včerejšího vyhlášení výsledků prezidentských voleb. Těším se na změny a také vím, že nepřijdou bez naší každodenní pomoci. Není možné požadovat změny po lidech a sám zůstávat stranou těchtoo změn. Proto bude důležitý každý krok, který společně podnikneme, abychom změnili to, co se nám nelíbí. Věřím, že v tuto chvíli máme ve vedení dobrého partnera a bude jen na nás a našich společných činech, jak se to projeví v životech nás všech. Proto naslouchejme našemu okolí, diskutujme a nepodléhejme špatné náladě. Ta nic neřeší, jen dodává sílu těm, kteří nestojí o pokrok, ale chtějí jen reptat a remcat. Pokud chceme mít ve svých životech cokoliv jinak, musíme si vyhrnout rukávy a dát se do díla... Každá ruka je potřebná, každá myšlenka je důležitá a každý problém má své řešení.

Práce se nebojím, hrdě se k ní postavím!

Pozastavit se ...

První měsíc roku je pomalu za námi a já mám pocit, že od vánoc uběhlo několik let. Dny jsou prosyceny mnoha aktivitami, které mě jednak naplňují pocitem radosti z nich samotných a na druhou stranu dávají mému životu neskutečnou rychlost. Jako bych se řítila neskutečnou rychlostí vpřed, bez možnosti občas šlápnout na záchrannou brzdu. Ještě včera jsme všichni seděli pod vánočním stromkem, užívali si klidných dnů a dnes už se pomalu chystáme na jarní prázdniny. Občas si říkám, že je dobře, že se dokážu alespoň na chvilku zastavit. Přivonět si ke květince, zachytit na fotografii kouzlo zimní přírody či jen tak vnímat okolní svět. Jinak bych byla již ztracená někde mezi tím i oním. Kdesi v propadlišti dějin, kam sice všechno žití musí, ale snad alespoň kousek této chvíli stojí za to si plně prožít!

Dýchej, vnímej, prožívej, dobrou náladu vždy měj...

Rozhodující

Dnes rozhodujeme o své budoucnosti. Byť mnozí tvrdí, že se volbou nic nezmění, já to vidím jinak. Každý člověk, který bude v této společnosti ukazovat alespoň kousek morálního úsudku a bude se chovat podle pravidel a řádu, je důležitým pro další směřování naší země. Možná jsem naivní, možná věřím na zázraky, ale také vím, že pokud dnes nezvednou slušní a inteligentní lidé svůj hlas, pak se opravdu nic nezmění. Za sebe a hlavně pro naše děti bych si přála, aby opět čest, vzdělání, píle a pochopení pro jinakost měly ve společnosti svou váhu. Aby každý člověk, který se snaží byl po právu odměněn a zlo, neřád a chaos byl zase vyměněn za klid, rozvahu a jisté směrování. Proto i já dnes jdu k volební urně a pozvedám svůj hlas. Doufám, že s většinou!

Pravda, láska, odhodlání, má větší sílu nežli lhaní...

Potěšení

Člověk by se měl stále na něco těšit. Jenže samým těšením se na to, co přijde, přicházíme o to, co právě probíhá. Možná se nám zdá probíhající děj příliš nudný. Ale dívali jsme se správně? Je opravdu nuda žít každodenní drobností? Není to něco, co si jen sami nalháváme? Možná se jen snažíme příliš rachle běžet vstříc krásným zítřkům a zapomínáme na právě teď a právě tady. Je to jako se vším, co v životě přichází. Těším se, až to přijde a ani nevím jak, už je to pryč. Jediné, co však zůstane jsou stopy lásky, laskavosti, skromnosti a úsměvu, který jsme dokázali dát. Nebát se dávat a přijímat to, co přichází. Vždy a tehdy, když je to aktuální...

Neztrácet malé radosti, mít jich vždy dosti!

Poklidná

Poklidná hudba,

poklidný den.

 

Poklidná mysl,

poklidný sen.

Poklidné ráno,

poklidné ano.

Poklidná zpráva,

poklidná hlava.

Poklidné zvuky,

poklidné hluky.

Poklidné město,

poklidné gesto.

Poklidná slova,

poklidná sova.

Poklidný jezevec,

poklidný pěvec.

Poklidný medvěd,

poklidný vševěd...

Poklidně plynout, věci vždy přijmout!

Nekrčící

Co je lepší, jen tak stát v pozadí o ničem nerozhodovat, nebo se aktivně zapojovat do dění kolem sebe? Každý se musí rozhodnout, kterou pozici bude chtít zastávat a proč? Někdy není jednoduché uvěřit, že i jediný hlas může změnit situaci, ve které se nacházíme. A přitom je to tak snadné. Rozhodnout se, jít si za svým rozhodnutím a neustoupit ani o krok stranou. Pod vlivem okolností a událostí to může znamenat velké osobní i jiné oběti, ale za cenu velkých přínosů. Jen o nich člověk musí být přesvědčen a musí je chápat a chtít vidět. Jinak se stane obětí lží, manipulací a intrik, které létají všude kolem nás. A já se ptám, nač máme hlavy a rozum? Proč nám byly dány? Občas si sami zkuste odpovědět a uričtě odpověď najdete.

Nebojím se nic, křičím z plných plic!

Hřejivá

Sedím stranou všeho dění a jen tak se dívám do okolí. Sedím, mlčím a v hlavě přemítám nad tím a oním. Ticho, neznatelné zvuky zvenčí a pozvolné ubíhání času, jsou jediným, co mě obklopuje. Těším se na drobnou chvilku rozjímání, bez zbytečných otázek a jen sama se sebou. Být chvíli jen v zajetí svého já, nemyslet na nic a na nikoho. Vnímat složitost vlastní podstaty a dýchat. Hluboký nádech, výdech, opuštění zbytečného balastu, přestanu myslet a podvolím se jen svému dechu. Jsem tady jen já, mé nitro, můj dech a v něm se rozpouštím, jako sněhová vločka na slunci. Jsem to jen já, bez zbytečných příkras, bez zbytečného osobního šarmu a všeho ostatního, co je se mnou vizuálně spojeno. Nechám si jen tak chvilku zdát svůj prostý sen, kde moje duše splyne s duší vesmíru. Budeme tu jen já a on!

Rozjímej, duši svou si hřej...

Odpovídající

Na každou otázku v životě existuje odpověď. Není odpovědi dobré či špatné, prostě jen odpověď. Občas stojí taková odpověď odříkání a lekci nadhledu. Někdy bychom rádi odpověděli bez ohledu na to, kdo proti nám stojí, ale bohužel není možné být naprosto upřímný. Proto peřmítáme, hledáme vhodnější formulace odpovědi a vidíme, že ať naše odpověď bude znít, nebo zůstane zapomenuta, je tady. Může způsobit radost, někdy bolest, jindy raní city či podpoří krásu toho, co právě prožíváme. Nebojme se být upřímní, i když je to někdy těžké. Jen s upřímnou odpovědí člověk dojde tam, kam by opravdu dojít chtěl. Schováváním se za ohledy nic nezískáme, snad jen něco, co se obrátí proti nám samotným. Buďme tedy odvážní a čelme odpovědím tehdy, když musíme...

Odpověď měj, nikdy neváhej!

Modelová

Asi není nic špatného na tom, když máme v životě svůj vzor. Bez něj bychom mnohdy měli život plný chaosu a nezodpovězených otázek. Vzorem nám mohou být rodiče, prarodiče, děti, manželé, či manželky, nebo silné osobnosti, které v životě potkáme. Každý zřejmě máme svůj vzor, tedy někoho, komu se chceme vyrovnat, chceme být jako on a toužíme dosáhnout jeho či jejích kvalit. Když se pak zpětně ohlédneme za naším životem, zjistíme, že onen vzor byl pro nás důležitý, ale neméně podstatnou součástí našeho života byl i fakt, že jsme my sami chtěli a toužili něco s našim životem udělat. Byla to cesta, po které jsme se vyrovnávali s mnoha nepříjemnostmi a hledali odpovědi na zapeklité otázky. Byla to cesta za vzorem, kterým jsme se nakonec mohli stát i my sami. No a tak by to asi mělo být. Jít, neohlížet se na nepříjemnosti, sledovat svůj cíl a nacházet sebe sama...

S pravdou žij, málo pij!

Strpení

Dostihy už nepořádám,

všechno kolem uspořádám.

Pátku patří klid a mír,

žádný křik a velký sýr.

Kousek štrúdlu, 

pečiva,

to si zase medvěd

dá.

Zítra budem zase

činní,

dneska ať se druhý

činní.

Dneska už jen 

prát a spát,

za nic nemusím

se už brát.

Mějte se mnou strpení, moji milí, vážení...

Maková

Každý den svítá 

a noc nás nevítá.

Každý den hřeje,

i když se směje.

Každý den hraje

a venku taje.

 

Každý den víc,

neroste nic.

 

Každý den zahřeje,

kolem přec krásně je.

 

Každý den učení,

dokola mučení.

 

Každý den zpívání,

mě není do hraní.

 

Každý den veselo,

zahraj nám kapelo.

 

Každý den přichází,

nic už mi neschází!

 

Každý je takový, někdy i makový...

Uvítací

Tak se nám venku opět rozsněžilo. Drobné vločky se líně snášejí dolů a teplota se plazí kolem nuly. Já si sedím v klidu své kanceláře a říkám si jak je fajn, že konečně zase přišla zima. Sice jsem zřejmě jediná, která vítá opětovný příchod zimy, přesto si myslím, že leden je pro zimu jako dělaný. Asi nikdo z nás nečeká, že se v zimě bude vyvalovat na sluníčku a chytat bronz. Přeci jenom jsme zvyklejší, že v zimě mrzne, padá sníh a teploty jsou mrazivé. Zároveň i naše tělo je více připraveno na zimu v zimě a teplo v létě. To, co bylo v posledních dnech se se zimou nedá srovnat a tak jen můžeme být rádi, že se snad paní Zima uráčila opět zamířit tam, kam patří...

Vítej zimo mezi nás, přines prosím sníh a velký mráz!

Ukončená

Vím, že někdy je člověku smutno a jindy dokáže úsměvem porazit bezmoc. Je to prostě tak, že někdy se ráno probudíme s čistou hlavou a čistým štítem a můžeme směle vyrazit za denními povinnostmi. Jindy je ráno tím nejhorším, co nás může potkat. Tma, zima, neskutečná únava a plno povinností, které je potřeba zvládnout. Ač si večer říkám, že zítra vstanu s veselou, nikdy to nemohu plně ovlivnit. I když snaha tady pokaždé je, přesto je to pokaždé naprosto jinak. Můžu si plánovat cokoliv a ono mě také cokoliv v životě dostane. Někdy to může být jen špatné ranní našlápnutí a jindy zase popsaný papír plný úkolů. Dneska si den chci užít, i když mě čekají práce a úkoly. Vím, že na jejich konci bude úsměv, pohoda a klid domácího krbu, na který se už teď těším... 

Tedy vzhůru do toho a úterý je hotovo!

Poslání

V životě každého člověka jistě nastane chvíle, kdy si položí otázky spojené se svým posláním, důvodem svého života a jeho důležitostí. Jsou to okamžiky kdy v myšlenkách hledáme odpovědi na otázky, které nás trápí a kterým bychom rádi porozuměli. Chviličky a chvilky, kdy naše představy odpovídají nebo se plně míjí s tím, jaký je náš život. Chápeme, vnímáme, hodnotíme a docházíme k poznání, v čem je naše cesta a s čím jsme bytostně spojení. Samotné tázání je důležitou součástí našeho zrání. Vystoupením z davu a vyjádřením našeho vlastního názoru je velkou statečností, která nám otevírá oči a vztahuje nás s novým příležitostem. K tomu, co je, co by mohlo a mělo být. K tomu, jak bychom to všechno měli vnímat a s čím bychom se měli spojit. Zda půjdeme sami za odpověďmi, nebo se necháme vést ostatními, to je jen naše rozhodnutí. Nechť je dobré a přináší nám jen to dobré...

V dobrotě a laskavosti, nepodlehni ničí malosti!

Podněcující

Váhat, přemítat,

do sporů se promítat.

Mínit, odmítat,

za pravdu se brát.

Nechápat, nestíhat,

jak tohle mohlo se stát?

Burcovat, namítat,

morálně si stát.

Nevědět, nemyslet,

jak pracuje svět?

Netušit, nevnímat,

že zlo má svůj řád!

Bojujme přátelé,

ať je nám zase vesele,

ať dobro zvítězí

ať nejsou tu jen ztráty,

ale také nálezy.

Ať zdravý rozum

dá nám svět

a naše životy zase

mohou jít vpřed...

Za pravdu, zkušenost, hlouposti bylo dost!

Obsahová

Hledání smyslu života začíná naším narozením. V tu chvíli ovšem ještě netušíme, že něco hledáme. Jediné, co nás zajímá jsou teplo, láskyplná náruč, jídlo a základní biologické potřeby. Pomalu rosteme, začínáme si uvědomovat sebe sama a svět kolem nás. Klademe si mnohé otázky, hledáme odpovědi a s údivem se díváme, co všechno už bylo vymyšleno a jak důmyslně funguje svět. S rostoucím tělem, roste i naše duše, která si hledá svou cestu našim životem. Občas nás trápí nevyřešitelnými problémy a jindy nabízí krásně nalinkované odpovědi na složité otázky. Hledáme, pátráme a říkáme si, zda už se někde onen smysl neobjevil a my jej minuli při průběhu světem. Když se však zastavíme, zhluboka nadechneme víme, že smysl života nebyl objeven ani v minulosti, nebud objeven v budoucnosti, ale je v našem každodenním žití. V tom je krása malých velkých životních objevů!

Objevuj, prozpěvuj...

Volební

S třináctkou si notuji,

víkend právě plánuji.

 

Volby, prádlo, vaření,

kdo zahálí nelení.

Dlouhý krok a nový rok,

nepoznám, zda je to Brok.

Nebo možná Nessinka,

protože je malinká.

Protože se usmívá,

slunce v duši zažívá.

Plánuje a jmenuje,

všechny věci fixuje.

Pevný řád a pravidla,

musí mít ten u kormidla.

Musí přesně dodržet,

aby nespolkl nás svět.

Aby smysl, rozum, řád,

nám všem opět tady vlád!

Děkuji a doufám, snad se neuzoufám...

Svobodná

Kdy jsme opravdu svobodní? Kdy se cítíme bez okovů běžného života? Jsou to neobvyklé chvíle či každodenní situace? Obvykle si nepřipouštíme tyto otázky, protože máme pocit naprosté volnosti a pohybu. Ovšem nastávají i v našich životech okamžiky, kdy se vracíme do let poměrně vzdálených a vidíme, jak se společně řítíme do nesvobody. Tohle už jsme přeci zažili a nechceme to vrátit? Nebo je tomu snad jinak? Nevím, jak ostatní, ale za sebe musím říct, že svoboda není jen to, co cítím, nebo prožívám, ale také i to, jak a kde žiji. A protože se právě dějí důležité události, je potřeba se mít na pozoru a sledovat směřování naší svobody...

Svobodná buď, žij a pak suď!

Veselá

Dnes nic,

zítra víc.

Pak díky,

půjdu na fíky.

Hned si je dám,

pak zavřu krám.

 

Hlava už nevnímá,

přes oči ofina.

 

Přes tělo těžkosti,

jdou mi až do kostí.

 

Mějte se šáteček,

na dvoře domeček,

ve stínu kobliha,

už na mě tu číhá...

 

Krásný večer přátelé, mějte se vždy vesele!

Netrpělivá

Někdy prostě trvá, než se člověk dobere ke správnému řešení. Je to cesta, jako každá jiná a netrpělivost není na místě. I když víme, že bychom si rádi odškrtli další položku na našem seznamu splněných úkolů, tak jednoduché to prostě není. Není možné očekávat, že odevzdáním věci končí. Je to jen další začátek na cestě k výsledku. Je to začátek další cesty, která povede mnoha údolími a přes mnohé vrcholy. A člověk, pokud chce uspět, musí být připraven dát se na cestu a vytrvat. Trpělivě si obhajovat svou pozici, myšlenky a názory. S trpělivostí nahlížet nepříjemné komentáře a dokonat to, pro co se rozhodl. Je to cesta trnitá, plná mnohých nástrah, ale i krásných setkání. Tak se tedy vydejme na cestu a zkroťme naši ne-trpělivost dychtivostí po poznání nového a nových...

Trpělivost, moudrosti tvořivost!

Správná

Možná občas váháme, zda zvolená cesta je tou správnou. Zda nás dovede k cílům, které očekáváme. Zda jdeme tam, kam bychom rádi a s těmi, které považujeme za důležité. Ač mnohdy váháme a netušíme, co nás čeká na nejbližším rohem, je potřeba si sami sobě říct. Jsi na správné cestě. Následuj svůj instinkt a srdce, které ti vždycky podalo pomocnou ruku. Onen pocit správnosti a následování hlasu srdce jsou důležitými ukazateli, že cesty vedou k nejdůležitějšímu prvku, a tím je štěstí. Které nevidíš, které nechytíš a přesto přesně víš, kdy jej máš a kdy je potřeba za ním vyrazit. Tak neváhej a na cestu se dej!

Důvěřuj sobě i zvolené cestě...

Skutkovací

Co je základem lidského života? Čím se měří jeho hodnota? A včem je ukryt dobře prožitý život? Jak odpovědět na otázky, které se nám honí hlavou, bez toho, aniž bychom žasli nad  nevyčerpatelnou bohatoství lidského života i světa kolem nás. Je toho tolik, co neumíme uchopit a přesto jsme stále častěji stavěni do role, že přeci máme dostatek základních lidských kompetencí, které nám umožňují odpovědět. Je ovšem možné zaměnit kompetenci za opravdovou znalost? Copak kompetence nevede jen k činnostem, jimiž má člověk operovat? Jak ale pracovat, když nemám podstatu věcí? Když neznám, co je za tím, nač se tážu a co je s tím spojeno? Je to prostě nepoznaná subjektivita libovolnosti, která je povýšena nad objektivní poznání se sbujektivním pochopením. Chybí nám fascinace a úžas nad tím, co všechno je kolem a jak se k tomuu dostat... Proto snad chybí odpovědi a dostatek prostoru pro správné uchopení lidského života. Buďme tedy odvážní, mějme dostatek zvídavosti a pusťme se do poznání nepoznaného. Jen tak dokážeme nalézt odpovědi a naplnit vlastní život poznáním!

Uč se, žij a poznávej, dobrou vůli přitom měj...

Šlápotová

Občas je dobré se pořádně vyspat. Den pak vypadá růžověji a úkoly v něm snesitelnější, než tomu bylo předchozí večer. Oni ti naši předci vlastně věděli, proč se drží pořekadla, že ráno je moudřejší večera. Když se nad tím člověk zamyslí, dojde mu, jak silná je to myšlenka. Místo abychom se na sklonku dne honili za dokončením úkolů a ve stresu dělali důležitá rozhodnutí. Je mnohem lepší nechat problém ještě chviličku vybublat a pak s čistou hlavou a dobrým nápadem jej vyřešit. V pozdních hodinách už z principu věci má člověk za sebou poměrně dlouhý den, kdy řešil větší i menší úkoly a i když se jedná o pouhou drobnost, může to mít zatěžující důsledky. Proto je určitě fajn, nechat ještě chviličku věci věcmi, zachumlat se do pelíšku, a to s vědomím, že zítra se všechno zase dostane do správných kolejí...

Jdi jen tam, kde nejsi sám!

Slušivá

Dneska už nic neřeším,

dneska už nic netuším.

 

Zítra začnu nanovo,

bude hnedle hotovo. 

S víkendem a pohodou,

nebudu stále na nohou.

Budu spát

a budu jíst,

budu jenom

stále číst.

Nic mě přeci nerozhodí,

i když věci se přihodí.

Já jsem v klidu, v pohodě,

nic nenechám náhodě!

Takže pa a pusinku,

přijdu až za chvilinku...

S klidem v duši, všechno sluší!

Protivníková

Jsem oponent nebo odpůrce? A kdo je vlastně oponent a kdo odpůrce? Je každý člověk, který hájí jen své blaho a zasazuje se pouze o své osobní blaho oponent, nebo odpůrce. Já osobně si myslím, že člověk, který vidí za vším, co dělá a co rozhoduje jen sám sebe. Staví se proti všemu a všem, nechce slyšet názor protivníků nebo i soukmenovců, je odpůrce. Odporuje, nehledá prosazení něčeho obecně přijímaného, ale staví sebe a své vnitřní přesvědčení do pozice toho nejlepšího pro všechny. Nebude s ničím souhlasit a rozhodně nebude hledat obecnou shodu. Naproti tomu člověk, který se snaží konstruktivně poukazovat na možné nedostatky a hledat společné řešení, toho bych označila za oponenta. Nejen že vidí, co není dobře, ale i konstruktivně ukazuje, jak by bylo možné změnit, aby věci byly lepší. A zároveň vidí a pozdvihuje i to, co je dobré, co může být použito a snaží se najít shodu se sebou samým, ale i svými blízkými i oponenty. A ostatní? Tak to jsou jen šťourové, hnidopiši a tlučhubové, kteří přesně ví, co by se dělat mělo a jak, ale nikdy s ničím nakonec nebudou souhlasit...

Své zájmy chraň, blbců se straň!

Vytušená

Někdy dostávám tak zvláštní dotazy, že si v první chvíli říkám, zda snad nejsem v hledáčku módní policie, či nekandiduji na prezidenta. Pak se zastavím a zjistím, že jsem to stále já, kterou znám, potkávám ráno, večer i během dne v kuchyni i koupelně. Já, se svými skoro padesáti lety na zadech, výškou někde kolem mraků a váhou malého slona. Já, která se měním, ale jsem to pořád já. Tak proč ty otázky, kdo jsem a jaké mám cíle. Vždyť jsem v pracovním procesu stále se stejnými lidmi, tak proč se mě tak hloupě ptají? Copak to není už dvacet let, co pracuji v tom stejném kolektivu? Copak lidičkové, které potkávám neví, kdo jsem? Tohle mě opravdu zaráží, ale zřejmě by nemělo. Tak lidičky nazdar, jdu se zkoumat a zjistit, zda vlastně jsem tím, kým jsem a tou, za kterou se cítím!

Vytušit, nerušit...

Driftovací

Čas nám běží, všechno kolem se proměňuje. Některé věci zůstávají zcela stejné a jiné zase podléhají změnám. Ať už se domníváme, nebo si myslíme, všechno se pohybuje odněkud někam. I když právě teď stojíme na určitém místě a máme pocit, že nikam se nic neposunuje. I my se měníme a s námi naše okolí. Jen drobný závan větru způsobí, že už člověk není učesaný tak, jako ještě před několika minutami. Události pobíhají a probíhají, aniž bychom my museli být nutně jejich součástí. A tak vlastně všichni někam spějeme, směřujeme a jdeme, aniž se nepohneme. Je to náš osud, který jsme si vybrali a který je s námi spojen. Narodit se, žít, růst, dospívat, stárnout a stále někam směřovat...

Driftuji a vím, že někam jdu, i když spím!

Ženskost

Když jsi žena, většinou slyšíváš, že tohle nemůžeš. Toto se pro ženu nehodí, tamto není vhodné pro mladou dívku a další zase říká, že bychom se měly držet vaření či rození a výchově dětí. A přitom je nad slunce jasné, že žena je nejen krásné a kouzelné stvoření, na které rádo pohlédne mužské oko. Ale je v ní také skryta jemnost a síla. Sám ženský princip a ženskost je zásadním principem fungování světa. Nejenže rodíme děti, jsme přístavy bezpečí a klidu pro naše nejbližší, ale umíme i mnohé z toho, co zvládnou muží. Dokážeme se postavit k pracovnímu stolu a vymodelovat sochu, umíme opravit auto či zvládneme dlouhou a časově náročnou operaci. To jediné, s čím možná máme problém, je sebedůvěra a důvěra v tyto naše schopnosti. Proto zkusme si začít věřit a věřme, že síla se vyplatí...

Silnou buď, vypni hruď!

Novoroční

A zase tu máme další rok. Dvojka se nám překulila ve trojku, jásot přehlušily petardy a my jsme přivítali další společný rok. V tichosti a rozjímání přemýšlíme nad tím, co nám asi přinese a jaké změny v našem životě nastanou. Některé skutečnosti se dají odhadnou, něco však zůstává skryto. S přibývajícím věkem a změnami v myšlení si stále více uvědomuji, že to nejdůležitější není někde daleko, ale je přímo vedle mě. Proto si přeji, aby letošní rok byl rokem objevů, společného toulání, radosti, spokojenosti a zdraví. O ostatní se postráme, jen v něčem budeme rádi, když nám osud pomůže. Předem děkujeme a těšíme se na další oble kulatý a kulatě smějící se rok!

Nový rok, o slepičí hop...