Načasovaná

Čekání je jako mlha nad horami. Někdy se přižene a zase rychle rozsetoupí. Jindy pomalu vchází, přizpůsobuje se stavu okolí a trpělivě se rozhlíží. Usedne do nejbližšího křesla, rozloží si encyklopedii, vytáhne brýle, pomalu si je nasadí a čte. Ty už bys dávno šel, ale nejde to, čekáš... Pomalu, ale jistě víš, že jinou možnost nemáš, protože tohle je právě tvoje realita, kterou máš. Je to tvůj život, tvoje rozhodnutí a tvůj čas, který máš, takže je jenom na tobě, jak s ním naložíš. Už vyrazíš, nebo snad ještě chvíli počkáš? Jak poznáš, že teď je už čekání konec a přišlo to správné načasování, kdy černá tma skončila a věčnost času se opět dává do pohybu. Vnitřně to cítíš, vnitřně tušíš, kdy se neuchopitelná vnitřní síla před tebou rozestupuje, všechno se rozvolňuje a pocit zadostiučinění plní každou buňku tvého těla. Odměna je zde, můžeš sklidit plody za své čekání a odměna tě nemine. A ty si sám sobě můžeš říct, stálo to za to, ty moje zlato!

 

Čekej a vytrvej, s láskou vše poznávej...

Zlatá!

Něco končí a něco dalšího začíná. Neklid a nervozita mi opět padá do klína. Citlivé reakce a vzrušené hovory. Liška a medvědi se vracejí zpět do nory. Raději se zavřít do temné komory? Bez cíle, s radostí, dosáhnout všech hodností. Cestovat světem od hory k hoře, poznávat lidi, zvířata, moře. S vědomím skutků, nepoznat smutku. A během svých let, nepoznat žádných běd. Temnota padá, občas na záda, stačí ti bystře chovat se mistře. Necítit bolest, zvednout zlatou ratolest, vypustit hned, ohnivý květ. Svět je pak hezčí, pro všechny křehčí. Našlapuj lehce, i když se ti nechce. Stojí to za to, ty moje zlato!

 

Ať jsi, kde jsi, pořád tu jsi... 

Škubací

Jako použitý mop a nepěkný hadřík, se kterým se všechno vytře. Jako právě vyždímaní utěrka, která ne a ne uschnout. Jako vyčerpaná studna bez dlouhodobého deště. Jako zrnko prachu na poušti, které unáší vítr. Jako kapka v moři, která je nesena příbojem proti skále, Jako žížala vyplavená deštěm. Jako medvěd vyrušený ze zimního spánku. Jako hladový pes žíznící po lásce a dobrodiní. Jako někdo, kdo stojí stále na začátku a přitom ví, že se jeho cdsta pomalu naplňuje. Jako ten, který vědomě chápe, co má dělat a proč, jen nemá dostatek odvahy ke změně. Jako vždy, když se o něco jedná, tu stojím, jako oškubaná slepice pod drobnohledem... Co bude dál? To je ve hvězdách!

Trhej, rvi a škubej, do sebe si rubej... 

Rčená

Bezpodmínečná důvěra a povzbuzení k opuštění hnízda. Víra ve vlastní schopnosti a snaha sledovat touhy vlastního srdce. To, co čem toužím není jen výrazem změkčilé holky, která si chce jít stále jen za svým. Je to podstatná součást cesty, kterou ve svém životě mám a kterou potřebuji. Možná jí mnozí nepoznali a ani nepoznají, přesto je to síla, kterou potřebuji mít. Je to energie, která mě naplňuje neustálou snahou slyšet i vidět věci v lepším světle a jít za pozitivními body, které se otevírají. A jsou to právě slova povzbuzení, kterým věřím, která dávají sílu, když uvadám a pochybuji, zda právě tento směr je správný. Proto přijímám lásku mi danou v tento okamžik a vkládám ji do svého srdce, abych mohla jít dál. Není to jen pouhá fráze, ale zásadní fáze, kterou se dostávám k dalším metám!

Neboj se jít, vždyť i jinak se dá žít... 

Tušení

Odpoutat se od starých skutečností a minulých věcí. Nechat plavat to, co stejně už dávno odvál čas. Najít sílu a vzdálit se věcem, které už do současného života nic nepřináší a naopak ochuzují o životní energii. Je to velká výzva, která stojí právě před mými dveřmi a já se je bojím otevřít. Už dávno tuším, že věci nejsou v pořádku a nejdou tak, jak by měly jít. Není to tak, jak bych si přála a mnohé, co je mě ubíjí, místo aby nabíjelo. Ještě před pár lety se zdály tyhle zdi plné vysněných cest a zářných zítřků. Dnes však stojím na rozcestí a přemýšlím, kam se dát. Stále pátrám po správné příležitosti a jsem v obrovské křeči, která mi brání prožívat klidněji a veseleji to, co mi život nabízí. Asi je opravdu ten správný čas, začít se věnovat sobě, tomu, co mě baví a věřit, že tato výzva je cestou k něčemu mnohem lepšímu, než v tuto chvíli vůbec tuším...

Nemám tušení, hledám řešení! 

To tvoje...

Občas je dobré myslet jen sám na sebe a přát si jen to, co sám chceš. Když si uvědomíš z hloubi duše a síly svého srdce to, co opravdu potřebuješ a co tě naplňuje, žene dopředu a dává ti sílu jít dál, začneš volněji dýchat. Najednou se věnuješ věcem, které miluješ, tvoje duše je volná a nějak automaticky se stáváš obrovským magnetem pro všechno, co si přeješ. Vnímáš drobné záchvěvy radostí, které jsou všude kolem tebe, jsi překvapená naladěním, které jiskří z každého živého organismu. Všechno je jak má být a ty víš, že tohle malé štěstí je možné vnímat bez výčitek, užívat si poznání poznaného a jít si za vlastním štěstím. Je tvoje, stačí jen vykročit a dělat to, co miluješ...

 

Sundat pásku z očí, svět se stále točí! 

Znamení

V životě je tolik možností, kolik si jen umíme představit. Můžeme mít všechno, co jen si budeme přát a nač si pomyslíme. Důležité je věřit ve svou vnitřní sílu a neustále důvěřovat v cesty, které nás pomalu, ale jistě vedou tím správným směrem. Od našeho narození jsme spojeni neviditelnými vlákny s tím, co je nám předurčeno a šlapeme do cestách, které jsou nám předem dány. Někdo věří, jiný se diví a stále hledá jiné cesty, kterými by mohl jít. Pokud hledáme, pak vždycky najdeme a není nikdy řečeno, že to bude to, co jsme chtěli najít. Pokud věříme, pak jsme spojeni s těmi znameními, která nám dávají pocit jistoty a bezpečí, že to, co děláme je správné a také naše směrování je správné. Jen vydržet a nenchat se odradit případnými nesnázemi, které nás na cestě potkají. Víra v život a vztahy v něm je to, co nás posouvá přesně k těm dobrým věcem, které očekáváme...

 

Věřit a s důvěrou se ti svěřit! 

 

Nadějná

Doslova a do písmene tu stojím před novou životní šancí, která se mi otevírá. Do mého života vstřícně vstupuje síla, která mě vybízí k zocelení sebe sama. Nabádá mě k posílení vůle a prolomení stagnace v mém životě. Nechce mi dovolit propadnout do role oběti a sebelítostného přemýšlení, co by mohlo být jinak, kdyby se věci děly jinak, než se dějí, i když vím, že se tím nic nevyřeší. Ona síla mi říká, dejsi ještě tu šanci a věř si, že máš stále dostatek síly překonat cokoli, co aktuálně řešíš. Stačí zase začít věřit v sebe sama a všechno se může velmi snadno změnit. Jen nikomu a ničemu nedovol, aby tě připravil o tvoje sny, tvůj vlastní pohled na svět a tvé životní nastavení. Už bys to nebyla ty!

 

Nová šance, bez miliónů v bance...

Nutná...

Není nad úkoly,

které tě neskolí.

Není nad cíle,

které jsou vzdáleny

celé míle...

 

Není nad věci,

které si musíš

obléci.

 

Není nad předměty,

které nutí tě dělat

v životě všelijaké

přemety!

 

Není nad otázky,

které máš v

hlavě a přesto

neumíš na ně

odpovědět tak

hravě!

 

Není nadto,

když umíš

se povznést

nad to!

 

Půjdu a udělám, co musím, co mám... 

Zevlovací

Jen tak si vyrazit. Užít si den a nikam nespěchat. Jít po starých známých stopách a přitom objevovat zcela nové výhledy. Šlapat si s větrem o závod a nic nehonit. Dorazit do mezistanice, která láká k zastavení i napojení. Pokračovat dál na cestách a zevlovat krajinou. Užívat si nádherných výhledů a neskutečných míst, která tady všude kolem jsou. Umět si vychutnat sílu okamžiku ve třech a zbytečně nemyslet na budoucnost. Jen tady a teď je to nejdůležitější, co musíme řešit. Ostatní se přežena, jako letní bouřka a na obloze se opět objeví slunce. Zalije krajinu svými teplými paprsky a vedomím, že je vše v pořádku...

Zapomenout na vrásky, dostat se opět do lásky! 

Šlapací

Dlouhý den a přesto tak úžasný. Plný kouzelných momentů a krásných výhledů. Ráno jsme se vydali na túru, která začala v lázních Jeseník a pokračovala přes horský hřeben až na Základnu Rychlebských stezek. Ani déšť nám nevadil, i když byl celkem intenzivní. Byli jsme rádi, že jsme v přírodě, šlapeme lesem nahoru a dolů, kopcem a vydáváme nahromaděnou energii. Cesta se krásně klikatila, utíkala, kameny klouzaly, hovor neustával a nakonec jsme se všichni společně potkali na Základně. Spolu, v jednom chumlíku a rádi, že nám den vyšel podle našich představ!

Šlapání je dobré dělání... 

Sponzorská

Je víc než příjemné vědět, že žijeme v časech, které nám umožňují poskytovat sobě i svým blízkým dostatek komfortu i blahobytu. Můžeme si dopřát celkem dost hmotných věcí a podívat se na místa, která byla kdysi nemyslitelným přepychem. Jsme schopni uskutečňovat své sny a trávit své dny přesně tak, jak bychom chtěli. Přesto mnozí lidé budou stále tvrdit, jak se mají špatně, jak jim neustále něco chybí a nemají dostatek financí na to, co by chtěli a toužili mít. Srovnávají svůj nákupní vozíček s tím, který má jejich soused nebo kamarád a nemohou se vypořádat se skutečností, že oni sami se podívali jen na Máchovo jezero, nikoliv na Bermudy. Já si pro sebe vždycky říkám, že jsem moc šťastná minimálně za to, že mohu dopřát svým blízkým to, co nemohlo být dopřáno mě a to je přeci posun, ne? Dělat radost druhým je to největší štěstí, které můžeme předávat, z toho, co sami máme...

Dávat, dobro vykonávat! 

Obstojná

Radosti a strasti,

už jsem zase

v pasti!

 

Úkoly se valí,

už je vidím

z dáli.

 

Kam se schovat,

těžko říci, 

vždyť musím 

být stále k dispozici!

 

A co další účastníci?

Nebylo by vhodné říci...

 

Pojďte hezky pomáhat,

pojďte dobrou vůli

ukázat!

Ono je však jednodušší,

zaprodati svoji

duši.

 

Však to mě nic nestojí,

ona ve všem

obstojí!

 

Pevně při mě stůj a buď stále můj... 

 

 

 

Klíčová

Našlapovat potichu,

mít se jako blecha v

norkovém kožichu.

 

Zpívat si a přesto

se trošku v duši

obávat.

 

Nemluvit a raději

se rychle do práce

dát.

 

Nemyslet na věci,

které tě tolik v 

životě tíží.

 

Raději si udělat

svou a být s sebou

ve své skrýši.

 

Od zítřka se už

jen smát a na

vážně to nebrat!

 

Život je krátký,

v mnohém tak

vratký.

 

Mějme se rádi,

dokud jsme

veselí a mladí...

 

Starosti pryč, k radosti klíč! 

Zaměnitelná

Nový týden a novými výzvami je před námi. Já si říkám, že nebudu nic předjímat a nechám se případně mile překvapit tím, co si pro mě týden přinese. Možná proto nebudu nervózní z každého malého posunu, který dnes bude mimo běžná očekávání. Ano, naplánovala jsem si den v určitém rytmu, ale to ještě neznamená, že ten bude probíhat přesně tak, jak si to představuji. Proto jsem celkem v klidu, když se začínají věci dít jinak, než mají. Když mám dnes dělat jiné činnosti, než jsem předpokládala a odložit to, co jsem dělat měla a chtěla. Však ono se přece nic neděje... V mém případě ne, ale kdyby tomu bylo naopak a chtěla bych tohle po druhých, byl by to určitě problém! Já, ale problém mít nemůžu, já jsem v klidu a s úsměvem umím reagovat téměř na vše... Tak hurá, jde se na věc a už žádné vymlouvání.

 

Bez rozčarování, jde se do malování! 

Borůvčí

Domluvit, vyrazit a kochat se tím, co je kolem. Klidně stoupat známými místy a objevovat to, co se zde změnilo. Uvědomovat si sílu okamžiku, kterou mohu sdílet. Jsem zde, s tím, koho mám moc ráda. Jsme spolu už spoustu let a stále se nám neomrzely společné aktivity všeho druhu. Jdeme do vršků, výš a dál, tu se napijeme, tam si zabečíme a onde zase roztají naše duše nad nádhernými jesenickými výhledy. Nakonec dorazíme k obědu i dezertu, dáme si borůvkovou limonádu a můžeme jít dál... Možná nás napadně proč tak zvláštně? Proč tak komplikovaně a s tak velkou námahou? Ale k nám to takhle prostě a jednoduše patří. Bez toho bychom to už prostě a jednoduše nebyli my!

Hledej borůvčí, najdeš i dívčí... 

Čekání

Vzduch voní čerstvě posekanou trávou. Vítr se honí korunami stromů. Zahrada je na první pohled ještě celkem letní, ale už jsou na ní znát první přáznaky podzimu. Ač jsme popojeli do podhůří Jeseníků i tady je znatelně sucho a příroda tu letos čeká na každou kapku vláhy. Snad už příští týden budou vyslyšeny všechny naše prosby a modlitby. Snad už konečně zaprší a nejen příroda, zvířátka, ale i my všichni se dočkáme tolik očekávané vláhy. Umění čekat je prý tou nejvyšší ctností, kterou se člověk ve svém životě člověk může osvojit. Je to hodnota, jež dosahují opravdoví mistři, tak snad jsme byli i my už dostatečně trpěliví...

 

S velkým očekáváním ti vláho žehnáme a na tebe čekáme! 

Mezní

Hranice v divné panice člověk přesahuje. Ani neví, co všechno ho vlastně nabíjí a co ho unavuje. Od pondělí do pátku dny tak rychle běží, že ač by rád každý zůstal rád svěží, únava jej dostihne. Nohy už tak rychle nekmitají a kolikrát se hlavy dokolečka ptají. Je to ještě normální? Mít na sebe nějaké nároky, i když už to tak nejde od ruky. I tak je fajny být v přesahu, i kdy už nejsme občas v dosahu. Nejde to tak rychle do svahu, ale dobré je mít alespoň stále tu stejnou odvahu! Je dobré skákat, hrít si a spolu se radovat, vzájemné věci milovat.

Ač zdá se to teď nemožné, zítra to bude zámožné... 

Důvěrná

Zvláštní hornina,

pustá krajina,

velká planina,

mastná slanina.

 

Dlouhá cesta,

jediná ze sta,

vede z města,

čeká mě siesta.

 

Vím, kdy vyrazit,

koho porazit,

s kým se poradit,

kam se posadit.

 

Vnitřní hlas se cení,

nad něj nic tu není,

byť vlk zuby cení,

čekám překvapení.

 

Tušení mám,

jich se nevzdám,

ač se cítím sám,

tohle ještě dám!

 

Už je to blízko,

už je to tam,

ještě pár kroků,

tohle nezvdám...

 

Sám sobě věřit, s okolím se neměřit!

Regenerační

Právě teď je ten správný čas. Teď je potřeba se zastavit a nechat věci plynout. Dát prioritu sama sobě a svému životu, před neustálým shonem a starostí o ostatní. Regenerace je základem toho, co by mi mělo znít v hlavě. Měla bych myslet na sebe a věnovat plné nasazení i energii pouze a jen sobě. Nemusím se nutně starat o to, jak se kdo v mém okolí cítí, co prožívá a jak se má. Zda se mu dobře daří a jestli jsou uspokojeny všechny jeho potřeby. Právě toto vědomí mě obírá o čas a myšlenky, které bych měla věnovat otevírání se svému životu i nalezení skutečného smyslu nových cest, které se stojí přímo proti mě. Vítat nové věci a posilovat sama sebe, to je právě to, čeho bych měla vlastní regenerací dosáhnout, abych dokázala zase plně jít, usmívat se a radovat se z plnosti života!

Sítě osnovuj, vlákna obnovuj... 

Plynulá

Žít tak, jak se má. Být tím, kým být bys měl. Cesta vede k cíli a vlastní nastavení mysli nás může posouvat na této cestě vpřed. Nikdy nevíme, kdy na koho narazíme a co se nám do života přižene. Někdy jsou to jen drobná pírka andělů, kteří právě letěli kolem, jindy slzy odmítnutých vran, které jsme nechali stát v koutě. Nevíme, co nás čeká za nejbližším rohem a přesto s hrdostí každý den vyrážíme za dalším dobrodružstívm. Díváme se vpřed a ladíme to, co chceme žít. Plynule se k nám přidávají lidé, kteří plují stejným směrem a jsou naladěni na stejnou tóninu. Aktivity nám naplňují dny a s hrdostí se hrneme do dalších dnů. V očekávání nových příležitostí a odhodláni k posunům se usmíváme nad vlastní naivitou, která občas probleskne i v tomto věku. Vždyť snít se musí a život nás vede!

Nechám se vést, až do dalekých měst... 

Zavlažovaná

Odněkud z dáli slyším slova znít. Nevím, zda je mám vnímat, nebo je mám nechat jít. Ač vnitřně tuším, že věci se mění, neumím uchopit, hodnoty, které se dnes cení. Vzdělání, nadání, trpělivost a stále se zdokonalování k ničemu moc není. Mnohdy je víc než to mlít slámu na prázdno, být s někým kamarád a někoho moc dobře znát. Potom se člověku daří a je mu fajn, nemusí mít o mnohém ani šajn. S tím vším si tu sedím a v duchu říkám si, kolik je ještě chvil, které jsme propásli? Co už mám za sebou, to už víc nezměním. Trápit se tím tedy ani nemusím. Užívat, sklízet a cenit si toho co mám, je pro mě ten nejlepší plán! Nesvěsit hlavu, nepropradnout davu a jít stále dál, i když mnohý jiný už by to dávno vzdal!

 

Zavlažuji své nitro vděčností a žiju v lásce i radosti... 

Normální

Cítit se nejistě,

stát přitom na

místě.

 

Váhat a přemítat,

sám s sebou se

komíhat.

 

Být stále na vážkách,

pevně stát ve svých

podrážkách?

 

Mít hlavu v oblacích,

žít postupně a jen

po krocích.

 

Dívat se do očí,

hlava se mírně

zatočí.

 

Věřit na náhody,

když stále míříš

do přírody.

 

Umět se radovat,

přesně z toho, co

máš rád!

 

Děkuji, miluji, i když si občas i ztěžuji...

Svěží

Občas člověk čeká, až se mu naskytne na pravá příležitost. Přešlapuje na místě a říká si, že má čas. Že ten pravý čas teprve přijde. A najednou se otočí, stojí skoro na stejném místě. Je to ten stejný člověk, ale čas se pomalu, ale jistě proplétá mezi prsty. Vidí, jak cosi uniká a klade si otázku, kam to všechno mizí... Je to obrat na cestě, nebo přirozené zpomalení způsobené stárnutím? Může ještě nastat ten správný čas a na co vlastně? Jsme za pomyslnou polovinou života a už se kulíme do věku našich rodičů. Byť ty máme ještě na starosti a hlídáme, aby byli spokojení a v pořádku. Sami sebe v mnohém opomíjíme a pak když se zastavíme nevíme, jestli pravé příležitosti už kolem nás profrčely, nebo je můžeme ještě očekávat. Něco v nás nám říká čekej, ještě příjde tvůj čas! Ale ta zlomyslnější část povahy praví, už budeš jen sloužit a makat pro druhé, to je tvoje práce a nic dalšího, výjimečného už tě nečeká... A tak, kde je potom pravda? Kým tedy jsem a jsem vůbec? Toť oč tu běží...

 

Ač se cítím svěží, mnohé už mi nenáleží! 

Naskytnutná

Cítít předvoj nových začátků a vnímat přísun pozitivní energie. Věřit, že věci se posunují správným směrem a každý problém najde své řešení. Nové začátky čekají na nečekaných místech a jiskří nadšemín i elánem. Stačí jen radostně pojmout všechny možnosti a nechat vyznít úsměvy, které se zatím skrývají. Probudit skrytého draka, který doutná pod povrchem a obohatit lásku, krásu, vnitřní vědomí, to je možnost, která se právě nabízí. Ber, když je ti dáváno a těš se z darů, které ti byly sneseny k nohám. Nestává se často, aby se tak snadno objevily možnosti, které právě jsou. Neváhej, nacestu se dej a užívej si plnými doušky...

 

Jikřivé, blankytné, ber krásu, co se naskytne! 

Nostalgická

S tesklivou touhou občas vzpomínáme na časy minulé, které byly a už nejsou. Naše vzpomínky nás vrací do doby, kdy nám bylo méně, na svět jsme se dívali nezaujatýma očima. Problémy dospělých se nám zdály malicherné a nic neříkající. Žili jsme s představou, že svět čeká jedině na nás a otevírá svou náruč pro naše nápady. Zaláskovali jsme se a všechno dávalo najednou ještě větší smysl. Krása, dobdrodružství, radost a poznávání plnilo naše srdce i životy. Nic nebylo problém a všechno se zdálo růžové. Každičký šrám ve výhledu do společné budoucnosti byl možná nejistý, ale v představách se rýsoval jako opěrné body našeho dalšího spolužití. Drželi jsme se jeden druhého a to nám zůstalo až do dnešních dnů. Občas se ohlédneme na kouzlem mladších let, kdy tělo tolik nebolelo a více vydrželo, ale vždycky se alespoň já sama zhluboka nadechnu a vím, že mám hluboké pouto nejen k Tobě, ale i našemu synovi, které mě vede stále dál... A ač si možná nostalgicky postesknu, není to nic, co by stálo za řeč!

Nostalgická občas jsem, takovou mě nosí tato Zem... 

Těšivá

Volný den,

blázním jen.

 

Slunce pálí,

zrak mě šálí,

hlava kmitá,

návštěvu vítá.

 

Číst si chtěla,

pilná včela.

 

Dlouhá chvíle,

krátká míle.

 

Pračka hučí,

kávovar mručí,

koláč se chystá,

svačina je jistá.

 

Rande se blíží,

oči se klíží.

 

Káva mě vzpruží,

budu zas svěží.

 

Kino a pohoda,

večerní lahoda,

s tím, co máš rád,

jsi vždy kamarád!

 

Maličké radosti,

dělají mi starosti.

 

Vím, čím Tě překvapit,

duši Tvou polapit.

 

Budeme jen my dva,

možná potkáme i lva.

Budeme společně,

krásně a skutečně!

 

Těším se, těším, nic už neřeším... 

S úsměvem...

Legrace a humor je jako životodárná kapka deště. Přijde a dopadá na rozpálenou duši, která prahne po úsměvu, radosti a veselí. Smutku máme v životě všichni dost, ten si nás vždycky najde. Ale radost, humor a legraci, tu si musíme umět užít, všude, kde najdeme příležitost. Člověk totiž nikdy neví, jaké budou jeho další kroky, co jej čeká za dalším rohem a čím se bude muset zabýt. Proto je celkem fajn využít každou příležitost, která se ke smíchu nabízí. Je to totiž nádherný lék, prodlužující nám život. Úsměv nic nestojí a dodává tolik potřebnou radost tomu, kdo jej dává a ještě větší tomu, kdo jej přijímá. Rozdávat úsměvy a nic nežádat na oplátku je čin hodný hrdiny!

 

Na svět se usmívat a být zde rád... 

Plynoucí

Malovat na zeď co bude a jak. Předpovídat běh věcí, které se udějí a přitom netušit, jak se doopravdy budou dít. Mít v sobě dokonalou představu budoucnosti a hledat jen kladná, klidná, pohodová místa k jejich naplnění. Stavět hráze protí nekonečným chmurám a vnímat proud pozitivních myšlenek, které přináší hlubokou lásku. Čarovnou hůlkou se začínají konat zázračné momenty v životě a očekávání nejsou nutná. Mnohem podstatnějším prvkem je překvapení, které přináší požehnané začátky tam, kde to nikdo nečekal. Vědomí se uklidní a všechno dobře dopadne. Konečný výsledek bude nakonec daleko lepší než si dokážeme v tuto chvíli představit. Jen stačí zavřít oči a nechat proudit energie tak jak mají...

 

Klidně plyne, krásně se vine!

Zamlčená

Jsou jistá tajemná místa, o kterých se nemluví. Přinesl je život, nebo jsme je vytořili my sami. Na počátku může být jen drobné ale, které neche či nempže být vyřčeno. Po letech je z onoho mlčení jedna velká rodinná záhada. Jedni se domnívají, druzí spekulují a ostatní si domýšlejí co by a jak by. A přitom stačí jen říct pár normálních slov. Byť ta bolí a koušou, ale rozhodně vyčistí vzduch a zaplaší domněnky. Nastaví situaci tak, jak je a nikdo si nedomýšlí nic, co není. Věci se nezalžují, a to ani v té nejhlubší tmě... Každý vidí, všichni slyší a nikdo nespekuluje.

 

Lepší než ve lži žít, je chvíli za blbce být! 

Žijící...

Dnešní svět je plný zážitků, hmotných věcí a přináší možnosti, které tady dříve nebyly. Každý člověk se může stát tím, kým chce a může být tam, kde chce. Záleží pouze a jen na něm, na jeho schopnostech, dovednostech a chuti pracovat na sobě samém. A přesto vidíme, že mnoho lidí emočně hladoví. Hladoví po pozornosti, náklonnosti druhého, milované osoby a základního uznání svého okolí. Většina touží po tom, osvobodit se z pout konvencí společnosti, která nařizuje, ač je svobodná. Diktát sociálních sítí, moderního světa i rychle se rozvíjejících technologií zabíjí pravé lidské emoce a možnost jejich propojení. Snad proto mnoho z nás touží po tom osvobodit se, projevit se, být sami sebou, být sami se sebou a žít svůj život naplno. Ne tak, jak nařizuje nesmyslný předpis neurčitých, uměle vytvořených představ, ale tak, jak to vyplývá z reálného života!

 

Žít život tak, jak správě se má...