Vypelichaná

Je tu jaro a s ní spojené běžné přírodní procesy. Zvířátkům líná srst, ptáčkům se barví peří a lákají své samičky. Staví se hnízda, čistí nory a pelechy. Co si však počít s tím, když začne člověku pelichat nejen tělo, ale i duše? Jak se postavit k faktu, že i naše duše potřebuje jarní probuzení? Pomůže pouhé počesání, nebo bude potřeba většího zásahu do člověčiny? I přesto, že těchto jarních probuzení už bylo mnoho, pokaždé je to jiné a pokaždé pomůže něco jiného. Nelze si dopředu připravit a promyslet stategii útoku proti jarní vypelichanosti duše, nelze se proti ní obrnit, ani nepřipustit. Přijde, nečekaně zaútočí a pak už nezbývá nic jiného, než ji nějak přečkat, vyrovnat se s ní a neztratit moc chlupů a hlavně tvář! Vyplatí se bojovat za své lepší a krásné já, které s námi bude zase následujících několik měsíců. Není potřeba se bát a bezhlavě podléhat pesimismu. Důležité je neztratit víru v krásný kožich a ještě pěknější vnitřní obydlí.

Život není jen krásou těla, ale i duše, která potřebuje milovat a být milována!

Dárečková

To mám dneska krásný den. Dárek sem, dárek tam, všude kam se podívám. Jeden bude pro krásu, druh bude pro užitek, třetí zase pro duši. Dnes si přijde na své každý kousek mého těla i duše. A že to opravdu dnes potřebuji. Cosi se o mě pokouší, ale já se statečně držím a určitě se nevzdám. Nepodlehnu žádné chorobě a budu pořád plná sil i radosti. Jak jinak by to mohlo jít, když jsem dnes plná dárečků. I toto mé rozhodnutí je dárkem pro moje tělo, aby se mu dobře žilo i krásně vedlo...

Opravdovým štěstím je vše, co darujeme!

Poslouchací

Sedím si a poslouchám, hlavu už plnou zvuků mám. Na parapet dopadají dešťové kapky a bubnují zvláštní píseň. Tempo se zrychluje, vítr skučí a já si říkám, že bych byla raději se zvuky slunce, zapadajícího za obzor. Slyším to celkem jasně, les temně hučí, sluníčko pomalu uléhá a potichoučku našlapuje na své slunečné nohy. Všude to voní přírodou, vlhkým mechem a tu a tam se ozve veselá písnička ptáčků, které zpívají svým dětem na dobrou noc. Jinde šumí moře, ozývají se zvuky mořkých vln bijících o skálu, do toho veselý ruch přímořského ráje. Slaný vzduch je cítil létem, příjemným odpočinkem a krásným pocitem volnosti. Ještě že mohu v tyto pochmurné dny alespoň snít! Dokáži být tam, kde bych chtěla a cítit, to co mám ráda. Volnost, přírodu, slunce, hebkost propojení svého těla s okolním prostředím. Tak mě nechjte snít, už chci mít dnes svůj klid. I já si zasloužím odpočinek a trošku toho snění... Člověku stačí jen opravdově chtít a vesmír mu pomůže jeho sny uskutečnit. Proto poslouchejte a naplňujte to, co slyšíte. Jen tak prožijete život plný radosti a vnitřního naplnění.

Klidný poslech a krásná uskutečnění!

Kousíčková

Každý kousek skládačky má svůj význam. Každý údaj má svůj původ. Každá myšlenka stojí za přemýšlení a každý úsměv stojí za předání. V dobrém lidském životě neexistuje nic, co bychom se měli zdráhat předávat a čeho bychom se měli zbavovat. Snad možná špatných vlastností či návyků. Ale i ty už neodmyslitelně patří k naší individualitě, že jejich napravením se stáváme jiným člověkem. Někým, kdo nedělá chyby, někým, kdo nerad mlsá, někým, kdo hrozně rád chodí do společnosti. A přitom to ve své podstatě neplatí. Každičký kousek patří do našeho celku a musíme jej proto vnímat jako něco, co je naší součástí. Neříkám zvykněte si na negativa, ale pokuste zmirňovat jejich dosah... Zůstanete tím, kým jste a přesto o něco lepší, otevřenější a možná i vědomí toho, že vše vytváří jeden celek. Jedno tělo, jednu duši, jedny uši a i ty sluší!

Jedinečnost špetky a kousek síly pro každého...

Zjednaná

Život ubíhá mílovými kroky. Deset let uběhne jako voda a já netuším, kam se ztratily. Snad jen díky opakujícím se povinnostem vím, že zase uteklo hodně času, který je vidět na našem těle, ale hlava si jej nepřipouští. I tak už nedokážeme vydržet takovou zátěž, která je na nás stále kladena. Věkem mladí, tělem starci. I tak lze vidět sebe sama, tady a teď. Zkouším zajistit nápravu, ale vůbec netuším, zda to opět nepovede k dalšímu prohloubení pocitu zmaru, z uběhlého času, který nedokáži zastavit. A to bych právě moc chtěla. Podržet v mysli i rukou pomyslné hodiny života. Umět natáhnout čas a vrátit se zpátky do chvil, které jsem si užila málo. Chtěla bych se opět vrátit do doby zamilovanosti, krásného poblouznění, milého batolení a úžasného zrození všeho krásného v mém životě. Netuším, zda bych se dokázala vyvarovat všech chyb, které jsem udělala, ale věřím, že všechny chvíle, které jsem promarnila odkládáním do budoucnosti, bych prožila na plno a se vším všudy. Dnes už totiž vím, že dokáži zjednat cokoliv, jen čas nevrátím. Ani v dobrém, ani ve zlém...

Čas plný překvapení a kouzel každému, kdo jej žádá!

Zelená

Zelená se tráva, všude kome nás. Už je cítit jaro, nikde žádný mráz. Sluníčko se směje a mě práce hřeje. Jako pilný zajíček, uklízím nám pelíšek. Prozpěvuji do kroku, už mám hlavu plnou, ruce čistí parapet, myšlenky se hrnou... Zastavím se pozdě večer, sobota je pryč a mě ještě poád zbývá nějaký ten klíč. Zamknu dveře na petlici, zabevním i okenici, půjdu s klidem v duši spát, zítra už se chci jen smát. Neděle se nedělíí a zas bude pondělí. Plná síly z přírody, dostane mě do pohody. Zase bude volný den a my vyrazíme ven.
Zelená je travička, jako moje dušička, jako moje srdíčko, Ty jsi naše zlatíčko. Drahý, milý, veselá a díky za každé další pondělí!

Zelený i veselý den všem.

Blízké setkání

Úsměv nestojí nic, pomáhá odstraňovat bariéry, uvolňuje nahromaděný stres. Úsměv dokáže navázat zvláštní vztah, které mě nutí přemýšlet. Kratičký pohled do očí, drobný nánznk úsměvu a pak kouzelná aura kluka-muže? Velmi zvlášní sedět proti dospělému muži s duší dítěte. Dostalo se to až do duše - čistá, krásná a klidná aura tiše splyne s mou. Po chvíli zjišťuji, jak moc bych chtěla sevřít muže proti mě v náručí, kolébat jej ze strany na stranu a zachránit jej. Ale před čím jej vlastně chránit? Ve své dětské prostotě a nevědomosti je šťastný. Nepotřebuje můj soucit, mou záchranu, to co mu pomůže je moje otevřenost, úsměv i naslouchající ucho Snad se mi podařilo vyhovět a předala jsem kousek všeho, co bylo potřeba. Pro mě to bylo zvláštní setkání třetího druhu. Děkuji za něj, kus si zase ponesu s sebou dál...

Děkuji za Vás, děkuji za nás, děkuji za dary, které se mi dostaly!

Vzorec štěstí

Štěstí je věc pomíjivá a mnohdy velmi náhodná. Přesto si můžeme přečíst mnohé zaručeně fungující návody na výrobu štěstí. Já osobně si myslím, že štěstí je něco, co nelze vyrobit a s čím se nelze narodit. Je to něco co člověku dává pocit, že se vznáší a dokáže překonat každou překážku. Je to to, co cítíme, když nám poskočí srdce v těle, je to úzkost a tlak na prsou, když víme, že nám na něčem záleží. Jsou to chvíle strávené v přítomnosti milých osob, jsou to dlouhé vteřiny před usnutím a po probuzení. Každý máme svůj pomyslný vzorec na štěstí a každý jej vnímáme podle svého... Platí, že nejen já, ale i mé okolí, to co vstupuje k mé mysli a tělu, spolu s dalšími vlivy vnitřního duševního i tělesného světa je tím, co hraje roli při pocitech štěstí. Vážně by bylo krásné mít pilulku, kterou by bylo možné navodit šťasný úsměv a příjemný prožitek. Ale ještě krásnější je pocit vlastního přičinění na štěstí, nemyslíte?

Tři na n-tou, odmocněno a násobeno rovná se štěstí...

Sváteční

Sluníčko nám krásně svítí už od rána a tak mám hned sváteční náladu. Přestože se mi ráno moc nechtělo, během dne jsem se rozjela, jako dobře promazaný strojek. A tak ani nevím, jak rychle to uteklo a brzy nastane chvíle, kdy budu moci vyrazit k domovu. Těším se na odpolední relaxování, dlouhou procházku a příjemné popovídání s těmi, kteří ví, že každý den je radostný. Každý den je svátkem a každý den stojí za to prožít naplno. A kdo že to je? Budete se divit, ale mí rodiče, kteří už pomalu oslaví své další kulatiny. Někdy jim závidím jejich energii a zdravý nadhled na mnohé životní situace, do kterých se dostávají. Možná právě vědomí, že jsou tady a snaží se nepodléhat svým strachlm, nástrahám a špatným věcem, bojují a stále hledají své místo na světě, je tím správným impulzem vždy, když už mám pocit, že dál to nejde. Vzpomenu si na rodiče a zase vím, že den je sváteční, má své kouzlo a někde v něm se ukrývá i jeho kouzelný moment, který je tu jen a jen pro mě. Dnes ještě kouzelný diamant nezazářil, tak snad to do večera ještě stihne. A když ne, tak zítra je také den, který může prozářit.

Sváteční náladu a sluníčkový zbytek dne všem...

Korálková

Perličku navlékám na nitku stříbrnou, pomalu přemýšlím o cestě za duhou. Chtěla bych vytvořit barevné úterý, které si ničeho nebojí. Červená, zelená, modrá i žlutá, to jsou ty barvičky na kterém čekám. Těším se z pestrosti, strakaté jsou kosti, je tu hned veselo, venku se setmělo. Já si zas navlékám korálky na šňůrku, v hlavě mám velikou, skleněnou brambůrku. Strakaté úterý barvou se metelí, barvy jsou zářivé, snad už to pomine. Jsem celá hnědá, asi jsem za medvěda. Medvěda, vševěda, ach běda, nevěda, že už je to věda. Medvědi nevědí, že hnědá nesedí, jen jejich kožichu, ale i po hříchu, krásnému medvědiččinu kožichu...

Od korálků až na kraj chlupů a ještě dál, kdo by to jednom vzdal?

Zanícená

Den jako stvořený pro půvab a nádherně rozkvetlou zahradu. Voňavé ráno, štěbetající ptáčci se honí povětřím. Já si tu jen tak sedím a přemýšlím, co všechno mě dnes čeká. Příjemný den, veselé pracovní tempo, zajímaví lidé a klidné večerní poležení v trávě. Možná potkám svůj osud, o kterém pouze sním. Možná budu vílou, možná sovou sněžnou, ruka střídá druhou, jistě budu něžnou. Budu doufat, budu snít, budu se jen krásně mít. To je úkol, směr i cíl, který život můj mi vytýčil. A já jdu si, kráčím směle, vždycky první, vždycky v čele. Nevím, zda to v krvi mám, co mám v duši to Ti dám! Jen tak spolu budem dále, vedle sebe neustále, jen tak chceme spolu žít, pro lásku a vnitřní klid... Proto hledám, proto kráčím, za Tebou si stále kvačím, jen tys moji náplní, jen s Tebou mi zvuky hlavou zní. Zahrada už rozpučela, pohltila naše těla, já jsem Ty a Ty jsi já, budem spolu sami dva! Krásy vůní, zvuky zvířat, nádhery je tu celý výřad. K tomu moji milovaní, potřebujem milování, abychom si ujasnili, kdo jsou nám ti naší milí. Milí, malí, stálí, hlava už mě šálí. Srdce říká dost, jsme tu pro radost!

Zanícený i procítěný den plný sluníčka ....

Malátná

Ospale se ploužím bydem a jsem moc ráda, že je dneska neděle. Jedinou mou starostí je připravit dobrý oběd, který už se vaří a vyprat prádlo, které už se suší. Neděle má být dnem pro nic nedělání a já bych tomu chtěla věřit. Místo toho, abychom si přispali a užívali volného dne, vstáváme ještě dřive, než během týdne a nedokážeme odpočívat. Snad proto se už v tuto chvíli cítím malátně a unaveně. Nějraději bych si vlezla zpět do pelíšku a četla si až do usnutí. Probudit se kdy chci a dělat co chci by se mi dnes moc líbilo. Ale to nejde, očekává se ode mě aktivita, úsměv na rtech a stálá připravenost na všechny požadavky z okolí.... Zvládla jsem to tolikrát, tak to i dnes zvládnu! A budu doufat, že najdu i chviličku pro sebe a svou lenoru.

S lenorou do nory a ještě dál!

Komplotační

V hlavě se mi honí tisíce myšlenek, pracovní týden nechce odeznít. Procházím si nejpodstatnější momenty předešlých dnů a cítím radost, zklamání, obavy i uspokojení. Jistě se mi mnohé povedlo, nezapomněla jsem na své blízké, ale zároveň cítím obrovský tlak okolí, na mou změnu. Vím, že změny jsou důležitou součástí lidského života a beze změn ustrneme, ale proč mě o změnách přesvědčuje mé okolí? Copak nedokáži rozpoznat, které změny jsou pro mě dobré a důležité? Tyto vnější popudy vnímám jako spiknutí, nechci a nebudu jim naslouchat. Změny ano, posuny také, ale promyšleně, cíleně a hlavně z vlastního popudu. Jen tak může být změna správně uplatněna a využita ve všech ohledech. Tak si říkejte a nuťte mě, já si své změny prožiji a nastavím tak, jak to bude vhodné a podstatné pro můj osobní i pracovní růst. Jen tak budu opravdu růst, kvést a radovat se z každého změněnéh aspektu mého života... Díky za pochopení i uchopení!

Krásný den bez konspirací, plný inspirací pro každého...

Zakládací

Založit, zastrčit, papíry uklidit, stůl si pěkně uklidit a snad už bych dnes mohla jít? Od rána třídím, pořádám a doplňuji informace, které je potřeba uschovat, pro další použití. Tyto činnosti jsou poměrně nenáročné, snad proto je většinou dělám na konci týdne. Jakoby můj organismus věděl, že na koci týdne bych neměla přepínat síly. I bez toho byl týden náročný a plný nejrůznějších drobností a úkonů. Kdyby se postavily do řady, nevím, zda by nekončila až někde v teplých krajích... Ještě chvilku vydržím, dokončím co je potřeba a pak už hurá za zaslouženým domácím odpočinek. I když i tady mě čekají nějaké úkoly, ty už hravě zvládnu a pak se zdravě natáhnu.

Založením k řádnému položení i protažení!

Tatranská

Den se pomalinku probouzí ke svému životu a já z okna vlaku pozoruji úchvatný pohled na vrcholky Vysokých Tater. Vrcholek Kriváně pokrytý sněhovou čepicí mě vítá a láká na procházku do hor. Já bohužel musím odmítnout a pokračovat ve své cestě až do Staré Lesné. Zde se dneska odehrává to, co musím zažít, čeho se chci zúčasnit a co bych měla zvládnout. Pomalým krokem si užívám procházku ke konferenčnímu centru, dívám se kolem sebe, pozoruji probouzející se přírodu, květinky a nasávám typický horský vzduch, malinko provoněný sluncem. Jako bych se vracela na místa, která jsou mi něčím velmi blízká, milá mému srdci, i když dušičku mám malou. Snad to dneska všechno dobře dopadne a ranní adrenalinový zážitek s vlakem nebude pokračovat i nadále! Už se těším na všechny milé tváře a příjemnou atmosféru, která zde vždy panuje. A pro příště se budu těšit, že zde strávím více, než jeden sluníčkový den...

Prameny plné vody a horské štíty za okny!

Superpočítačová

Dívám se a nestíhám,
co tu všechno dneska mám.
Hlava jde mi z toho kolem,
všechno je to honem, honem.

Jeden přístroj, druhý nástroj
a je toho plný sál,
kdopak by se tady bál?

Já si tady tiše sedím
a jen stále na to hledím.
Je to pravda, je to fakt,
že všechno můžem spočítat?

Každý úkon je prý výkon,
pro vědu pak je to zájon!
Bez výpočtů nelze žít,
jen díky superpočítači můžem být!

Já však stále věřím,
víc a víc,
že bez člověka by byl tento přístroj,
nula i nic!

Člověk stále je tu středem,
bez něho se nikam nehnem.
Jen s ním může přístroj být,
počítat a soutěžit.

Proto dneska nápad mám,
nechme všechno náhodám.
Život nelze spočítat,
ten lze žít a radovat.

Počítače nechme být,
život si pojďme krásně prožít!

Super den prožitý žitím a bytím všem...

Koncertní

Konečně nadešel den D, kdy uslyším znovu hrát a zpívat našeho oblíbeného písničkáře. Už se docela těším na večer, který jistě bude plný vtipu a krásných melodií. Posledně byl koncert velmi zajímavým pohledem na společnost, člověka, zvířátka i život. Co nás čeká tentokrát, odhadnout nedokážu, přesto věřím, že se pobavíme. A snad i zapamatujeme některé příjemné bonmoty a slovní spojení. Ještě teď mi hlavou zní ozvěna těch minulých - zajíček v své jamce, stěžoval si mamce, že .... či jiné. A na tváři mám úsměv od ucha k uchu. Věřím, že se snad i tentokrát pobavím a zítra budu příjemně naladěna na další pracovní den. Vždyť s písničkou, úsměvem a radostným pohledem je život hezčí!

Potěchu pro duši i uši všem...

Dvacetdva

Dvaadvacet let dnes uplynulo do chvíle, kdy jsem poprvé spatřila svého milovaného manžela. A mě to připadá, jako včera. Jedeme autobusem do Brna, každý za svým, každý sám a na konci cesty už se blýská naděje na něco... Jen to nezakřiknout a raději na nic nemyslet, ono se to zase pokazí! Kdo by ostatně chtěl takovou holku s nadváhnou a úzkostlivým lpěním na spravedlnosti, pravdomluvnosti a hlavně pocitem zodpovědnosti? Vždyť jsem byla zatím pouze pro smích, tak kdoví jak to dopadne. Uběhly dva dny a představte si, do kina tehdy onen příjemný mladík dorazil a pak byl vždycky tam, kde slíbil. Byl to malý zázrak, který se snažím hýčkat ještě po těch mnoha letech. Pravdou je, že dnes už na vše vzpomínám s určitým nostalgickým pohledem, ale vždy ráda. A neměnila bych nic z toho, co jsme spolu prožili, kde jsme spolu byli, kam jsme spolu vyšplhali a co jsme zdolali. Jen díky lásce a upřímnosti mého manžela mám druhou nejdražší osobu svého života a jsem lepším člověkem, snad i mámou, manželkou, medvědicí i hloupoučkým králíčkem! Díky za každý den i za to dávné setkání! Těším se na další roky po Tvém boku, v dobách dobrých, zlých, krásných i smutných, šťastných i strastiplných. Jen s Tebou a Jabíkem má život smysl a také cíl....

S díky a vděčností, jsem Tvá i svá!

Touha

Touha je pouze větvička pouhá,
úmysly střádá,
s druhým se hádá.

Touhy a přání svá,
jen moje okolí zná.

Přání a sen,
je touhou jen,
být stále
dospěle
krásně
i vesele
ve dvou
a třetí snad
dokáže lásku dát...

Toužím a usínám,
okna svá otvírám,
přijď přání na polštář,
já nejsem žádný lhář.

Jsem plná žádostí,
do morku,
do kostí,
s úsměvem usínat,
krásné sny prožívat.

O tom je toužení,
přináší souznění,
já jsem tu pro Tebe,
nikdy jen pro sebe.

Jsem vždy zde pro Vás dva,
už nikdy nebudu sama.

Touhy se plní
a já si tu sním,
že zase dnes večer
budu jen s ním.

Pohladím, polaskám,
vlásky mu počešu,
pro naši společnou
toužebnou potěchu.

Díky moc za přání,
krásné je bloumání,
jen s Tebou,
jen s Vámi,
je krásné být
zde na Zemi.

Šťastný den, plný rovnováhy mezi tužbami, láskami i krásami! 

Pohozená

Vítr bloumá korunami stromů, pročesává si své větrné vlasy. Na zahradě to vypadá jako by tudy prošla větrná vichřice. Z drobných větviček pohozených jen tak do záhonků i trávy, jsou najednou ohromné větve. Při jejich sbírání a hrabání si tak pro sebe říkám, jako velkou sílu musí vítr mít, aby dokázal ulomit tak ohromné větve! Jsou zde pohozeny jako párátka a dva dospěláci mají co dělat je odklidit. Příroda je mocná čarodějka, plná nástrojů, prostředků a tlaků, které člověk nepochopí. Může pouze klidně stát a v úžasu se dívat na její krásy, sílu a úchvatnost jejich jevů. Já dnes se svým malým úžasem sleduji sílu větru a doufám, že bude mým věrným pomocníkem, nikoliv pánem.

Krásný den pohozených větviček, bez velkých opiček ...

Zalíbení

Sluníčko krásně hřeje, modrá obhloha se na mě směje a já mám pocit naprosté vyrovnanosti. Vyrovnaná sama se sebou, upravená pro své okolí, vnímavá k věcem nadpřirozeným, zaslíbená pro uvolnění a poklidný víkend. Všude cítím vůni jara, kvetoucích květin i stromů a najednou se mi chce jít domů. Utéct všemu všednímu a dát prostor věcem milým i malým. Se zalíbením vnímám okolní svět, který se nedá spoutat do několika vět. Slova jen ztěžka popíši ježka, slova jen maličko vyjádří sluníčko, věty jen trošičku pohladí hlavičku. Snad proto zní mi tu, hlas plný limitů, hlas plný snění, který vše mění. Zvuky jsou opojné, tělo je pokojné, duše se ševelí, na všechno tetelí... Zálibně, překrásně, tvořím si tu básně. Vytvářím pohodu, tiše si broukám, na svět i na život mile se koukám. Záliba, obliba, zájem i libůstka, to je má ohromná páteční propustka. Pryč jde vše nemilé, nejasné, sluníčko, krása už nikdy nepohasne. Zálibně čekám a pomalu tuším, že krása jde ke mě a milým duším!

Stromy jsou básně, pojďme je číst, moudrost je košatá a plná hnízd...

Vyčkávací

Od rána mám zvláštní vnitřní tušení, něco mi říká, že dnešek bude zásadní, jen ještě netuším v čem. Těším se a věřím, že překvapení, které mi osud chystá bude báječné. Vím, že bych se neměla moc těšit a měla bych spíše očekávat věci horší, abych nakonec nebyla zklamaná. Ale dnes se dokážu pouze a jen těšit a radovat z toho, co přijde. Proto bych si moc přála, aby věci příští byly jen pozitivní, přinesly mi radost a moje čekání za to stálo. Už teď to vidím k krásných, růžových barvách... Najednou získám přítele, vyhraji v loterii, pojedu na cestu kolem světa, budu mít miminko, dostanu pejska, získám úžasnou pracovní nabídku, budu se moct zapojit do zajímavé vzdělávací aktivity, nebo že by něco dalšího? No uvidím, nechám se prostě a jen překvapit, protože kdo si počká, ten se dočká. A to nejen věcí, ale i zážitků, skutků, prožitků a poznatků.

Pro den plný poznání, bez bolestného zklamání a s radostným prožitkem všem!

Narkotická

Ach jo, proč se mi dnes chce tak spát. Jindy bych lesy kácela, stromy sázela a dnes nic. Od rána se mi otevírá pusa, zívám a nejraději bych zavřela oči a spala, spala, spala. To se mi často nestává a netuším, zda na mě leze nějaká nemoc, nebo prostě a jen jarní únava. Nebo že by zimní spánek? Netuším, ale od samotného probuzení si připadám jako pod vlivem nějakých opiátů, které jsem však neměla. Už aby byl večer a já mohla s klidem v duši zalehnout a číst si. To je snad jediné, co mě neuspí a nač se těším. Tak honem, honem, pane čas, ať už je tu večer zas. Ať mohu si číst a snít, ať už mám pro dnešek svůj klid!

Den bez narkózy plný mimózy všem...

Geometrická

Abstraktní představy, trojúhelníky, čtverce, tělesa poskládaná do prostoru. I tak může vvypadat domácí úkol, který není zapeklitý, ovšem jen do chvíle, než přijde ona otázka, a proč? To se potom můžu snažit, můžu vysvětlovat, mohu pojmenovávat, ale jak ukázat něco, co mám narýsovat na papír a ona je to vlastně plocha! Vím, že s tímto jsem měla jako dítě také docela problémy a snad možná proto, že tyto abstrakce pro pro mne spíše obstrukce, nedokáži přesně vysvětlit podstatu. Škoda, že už neexistuje jiný způsob výuky geometrie, která je jinak krásným oborem, který jsem pochopila i já, až mnohem později, než při výuce na základní škole. Vždyť geometrické tvary a tělesa nás obklopují a jsou přímou součástí přírody. Co jiného je koruna stromu, načepýřený vrabčák či kvetoucí rostlina? Je to pouze a jen určitý geometrický útvar, se kterým si pohrála sama příroda. Každičká část světa je reálnou variantou abstraktní představy, kterou naplňujeme svými předpoklady a nápady. Vím, že jednou toto pochopí i můj syn a věřím, že se mu bude nakonec geometrie také líbít. Ať už štíhlých či plnějších tvarů, přesto geometrie se svou ladností, krásnou i souměrností!

Abstrakci plnou všeho skutečného i neskutečného po celý den...

Velikonoční chumelenice

Jarní počasí venku rozhodně není. Přesto nám nic nezabrání v oslavě jeho příchodu! Koledníci projdou i vrstvami sněhu a dorazí všude tam, kde je nějaké děvčica. Ta přeci nemůže zůstat bez pomlázky, uschnout a nebýt zdravá. Proto dnes vyrazili i mí kluci do sněhu a mrazu. Věřím, že neopomenou žádnou z dcérek a každá si užije smigrustu tak, jako já dnes po ránu... To kluci nešli daleko pro ránu!

Krásný den plný smíchu a veselí, protože je pondělí...

Nezlobsová

Den jako malovaný, sluníčko se probírá přes mraky a já si tu sedím v teple a chtěla bych být všude taky. Zvláštní nostalgie proudí tělem, hlava je plná vzpomínek a to ještě není květen. Vzrušené hlasy z venku sem proudí, to vítr, sníh zas všude loudí. Procházka po sněhu svádí me na něhu, cítím se báječně, vesele, netečně. Nezlobím, zpívám si, sluníčko užívám, těším se na běžky, stále se usmívám. Den se už pomalu choulí do tmavosti a já jej prožila v lásce a radosti.

Nezlob se, usmívej, jen tak ti bude vždy krásně a hej!

Bláznivě jarní

Kalendářně máme už několik dnů jaro a my se přesto bavíme plně zimními radovánkami. Místo abychom běhali po zahradě, vyhrabávali zapadlé lístečky a seli nová semínka, se po okolí pohybujeme na běžkách. Pání zlatí a stále sněží. Jaro si lze představit různě, ale proč zrovna sněhově? Jasně i sníh může na jaře pobláznit přírodu, ovšem proč musíme bláznit i my lidé? Asi proto, abychom se vyrovnali s faktem, že zima nás ještě neopustila a jaro zatím nevyhrává. Ale počkejme, ono se to změní a ještě se dočkáme... Pojďme si na běžkách sjet a jaro tu bude hned!

Hurá za jarem a ještě dál...

Velký svátek

Tak a máme předvelikonoční pátek, který by měl být ve znamení oproštění se od všeho zdobného. Měl by být připomínkou smrtelnosti člověka a vzpomínkou na události dávno minulé. Pro mnoho lidí je dnešní den tím nejůležitějším dnem celého roku. Připomínají si svou smrtelnost a nutnost vnitřní čistoty. V tento den se prý podle tradic otevíraly ve skalách poklady, ale jen pro čisté a spravedlivé duše. Já mám tento den spojen s jinou tradicí, kterou jsme jako děti dělávali s prarodiči. Velmi brzy ráno, většinou ještě před východem slunce, jsme na Veliký pátek chodili s babičkou k potoku, abychom se v něm umyli. Omytí čistou, pramenitou a studenou vodou mělo zajistit očistu před nemoci. Babička věřila v očistnou sílu přírody, spojenou s vyšší mocí. I přesto, že jsem dnes byla vzhůru ještě před vchodem slunce, najít pramenitou vodu se mi nepodařilo. Tak jsem se umyla alespoň hodně studenou vodou tekoucí z kohoutku. A věřím, že i tento proces pomohl k očistě těla i duše. Tu potřebujeme ve svém životě mnohokrát, aby nás posílila, obohatila a vyjmula vše nedobré i nečisté. Proto pojďme dnes strávit nejen vzpomínkou na časy minulé, ale i upomínkou na to, co příjde. Ať jsme na vše připraveni, v čistotě duše a kráse těla!

Velký den bez zbytečných gest a přetvářky..

Posudkově volná

Pracovní a přesto volný bude dnešní den. Začal poměrně brzy, s bláznivou představou, co všechno by bylo dobré stihnout a dokončit. Volný, klidný a uvnitř nervózní z řady úkolů, které mě dnes čekají. Někdy si tak říkám, jak hezky by mi bylo, kdybych nemusela spát. Co všechno a jak rychle bych splnila během těch několika hodin spánku. I když spím poměrně málo, přesto je to několik hodin, kdy má hlava, ani já nic neděláme. A to mě na pracovním stole čekají posudky, materiály k opravení, nevyřízené dopisy a domácí práce. Na to aby měl člověk nějaké školení, či školy, aby to všechno zvládl a nezbláznil se! A co já? Já mám svůj přístup, postupně systematické zpracování, kdy vím, že se k cíli taky dostanu. Někdy to trvá déle, ale o to víc je konec sladký... Tak já jdu na to, posoudím, připravím, opravím i dovařím a možná se i krásně zatvářím!

Učinnou činností ke změně světa, pro každého pracovitého kmeta...

Šprýmovní

Ať žije první duben, den všech bláznů, vtipálků a šprýmařů. Dne, kdy žádná legrace není dost velká a kdy je dobré se pořádně od srdce zasmát. Ať už jsme v pozici člověka, který žert připravil, nebo člověka, který byl žertem vyveden. Humor je podstatnou součástí života člověka a neměl by být něčím, co opomíjíme. Je to lék, který zaceluje velké i malé bolístky a pomáhá prodlužovat lidský věk. Už kdysi dávno jsem pochopila důležitost smíchu a úsměvu. S úsměvem je život lehčí i hezčí. Úsměvem můžeme předat dobrou náladu, můžeme nakazit a zároveň jím můžeme pomoci ke zlepšení nálady. Prostě smích, žertíky, inteligentní humor a šprýmování, je to správné koření života. A že to je pravda, tak o tom se zkuste přesvědčit sami...

Žertíky bez zlomyslností a šprýmování plné radosti všem!