Usměvavá

Co mě dneska venku čeká?

Kampak míří tahle řeka?

Jak se daří na světě?

Tolik je toho na naší planetě.

 

Jeden neví, co jej čeká,

jiný ví, kam pluje řeka.

Dalšímu se podaří,

na planetě zazáří.

 

Ať už míříš tam či zpět,

věz, že tohle je náš svět.

Plný síly, překvapení,

nad něž nic jiného není.

 

Občas musíš zakopnout,

abys mohl nakouknout.

Nahoru a ještě výš,

teď už to i ty přec víš!

 

A tak neboj, neváhej,

s dobrou náladou dávej.

Pozitivní, příjemné,

není to vždy dojemné.

 

Je to pravda, je to tak,

nikdy už nic naopak!

 

Ač nám prší, nevadí, slunce v duši nás prozradí...

Vzletná

Nepodléhat panice při spatření obtížného životního kroku je velmi důležité. Někomu jdou kroky bez zaváhání, jiný potřebuje minutku na rozmyšlení. Ze zkušeností vím, že stačí zastavit se, pozvednout zrak, odpoutat se od všech omezení, která jsou mi kladena a upoutat plnou mentální kapacitu k tomu, co je potřeba udělat. Dát si čas, udělat si čas a dovolit si mít čas na promyšlení toho, co a jak má být uděláno. Pak už se jen pustit do díly, využít všechny nabyté zkušenosti a vnímat možná úskalí nové situace. Nezabývat se minulými chybami, poučit se z nich a s otevřenou myslí vkročit do nové životní etapy. Ať už to znamená v každodennosti cokoliv. Využívám zkušenosti ke svému růstu, poučení a nepanikařím. Byť je to úkol složitý, vím, že jej dokončím podle svého nejlepšího vědomí a svědomí...

Pozvedni se, v klidu vzkvétej, nad úkoly ladně létej!

Lehká

Zakládat nové dny na poznání dnů minulých je určitě správně. Opouštět minulost s vědomím a poučením se z chyb, které byly vykonány, je také dobré. Věřit a s lehkostí v krocích směřovat do budoucnosti, s důvěrou v životní proces, je jednou z úžasných součástí nás samotných. K vytváření budoucích zkušeností totiž nepotřebujeme a nepoužíváme včerejší myšlenkové zbytky. Vytvářet a budovat aktuální, čerstvé, nové myšlenky je neskutečnou možností, kterou každý den máme. Využijme nabízeného a nenechejme se vtáhnout do nepotřebného. Berme jen tolik, kolik jsme schopni zvládnout a pracujme s tím, co se nám nabízí. Jen tak dojdeme tam, kam chceme a uskutečníme to, v co věříme...

Opouštím a důvěřuji!

Divočící

Je přirozené, že se člověk snaží vydržet situace, které mu nejsou příjemné a vyhnout se situacám, které v něm vyvolávají nepříjemné emoce. Pokud o sobě víme, že nám nedělá dobře pobyt na přímém slunci, protože se spálíme, pak se raději takovému pobytu vyhneme. Pokud tušíme, že nám některé činností svědčí a cítíme se u nich příjemně, pak se do nich vrháme po hlavě. Naše chování není jen automatickým doprovodem myšlenek, pocitů a dějů. Je to skutečná odpověď na mnohé procesy a události, které nás v životě potkají. Nemusíme se bát, že se budeme všemu jen vyhýbat, spíše si musíme umět správně nastavit naše prožívání, abychom střídali dobré se zlým a hezké se škaredým. Jen pak si budeme umět vážit všeho pozitivního a budeme umět vnímat hloubku negativního. A v tom je síla našeho já, našeho bytí i našeho společného žití...

Žij a bude ti živo, dej a bude ti divo!

Robotující

Další neděle a sluníčko nás vítá. Změnil se čas a bude nutné si zvyknout na jeho novou podobu. Dneska to ještě půjde, ale zítra už budeme muset vyrazit, bez vytáčet a případného zaspání. Proto dneska nebudeme odpočívat a opět se hned vrhneme na práci. Je toho potřeba tolik udělat. Dokončit úklid dřeva, uklidit před odjezdem, vyprat prádlo, převléknout peřiny a vyprat ložní prádlo, nakoupit, uvařit. Snad nám na všechny tyto činnosti bude stačit kratší den. Měli bychom všechno stihnout, abychom od pondělí mohli zase začít s čistým štítem. Abychom nepřenášeli povinnosti z jednoho týdne do druhého. To bychom se pak mohli dostat do sněhové koule a ani jarní tání by nám nemuselo pomoci. Tak konec řečí a jdu na to!

Užijme si neděli, aby všichni věděli... 

Břízová

Sluníčko, sluníčko,

vyšlo nám maličko.

Dopadlo na líčko,

pojďte ven mamičko.

Stromy už volají,

na nás tu čekají.

Bříza i jalovec,

nepůjdem na kopec.

 

Dneska se pokácí,

světlo se navrací.

Větvemi zamává,

bude to zábava.

 

Na slunci, na trávě,

jaro už volá mě.

Nechám se přivolat,

nebudu čarovat.

 

S laskavým dotekem,

pojďme už za létem.

Zítra se budem hřát,

na jaro vzpomínat.

 

Díky za krásný den,

s vámi je to vždycky sen!

 

Dřevo a kácení, pro nás nic není...

Svítivá

Vím, kde jsou mé hranice a co si mohu dovolit. Vím, co bych chtěla dělat a proč. Vím, kam chci směřovat a jdu si za svými sny. Život je totiž poměrně krátký na vyzkoušení všeho, co si člověk přeje. Přát si není špatné a mít sny je krásné. Snad proto si přeji a sním. Občas si svá přání plním a přemítám nad tím, co všechno by se dalo ještě podniknout. Netoužím po velkých a zářivých věcech, chtěla bych se vyznat v prostoru i čase, který mohu strávit se svými blízkými. Mít možnost být tam, kde mohu přinášet radost a být tím, kým opravdu jsem. Doprovázet a být doprovázená láskou, která začíná u mě a díky ní se citím i já tak dobře. Být naplněna láskou a poskytovat ji tam, kde je jí nejvíce potřeba. Být, chtít, snít...

Žijme své dny, nebojme se tmy!

Řidičská

A jsme zase blíž,

i když o něco níž.

Všechno se podařilo,

slunce k vrcholu vystoupilo.

Ještě kousek, kousíček,

máme další košíček.

Máme drobné poskoky,

jdou nám přímo do noty.

Dneska stal se řidičem,

dospělým vodičem.

Zítra půjde do lavice,

naučit se ještě více.

Pro dnešek má splněno,

i když není zastřeno.

Věci smysl dávají,

i když se nám nezdají.

Díky, pusu, pacičku,

udržím si v srdíčku.

 

Dobrý pocit,

krásné bytí,

velmi dobré

živobytí!

 

Ať daří chlapci moji, ještě že jsme stále svoji...

 

Rozdhodnutá

Je tolik věcí na světě, které nechápeme, i když se je snažíme pochopit. Je tolik starostí, které si děláme, i když vlastně nemusíme. Je tolik skutečností, které kolem nás proudí, ale my je nedokážem pobrat. Je tolik příběhů, které jsou všude kolem nás a my si vybíráme jen ty neskutečné. Člověk má určitou predispozici vnímat především ty skutečnosti, které jsou naprosto neskutečné. Utíkat se k věcem, které nemohou, nebo nemusí existovat, ale v našich myslích jim připisujeme zvláštní sílu. V životě se setkáváme s různorodými problémy, které musíme řešit. Na jednu stranu je to pro nás výhodné, protože tím neustále trénujeme mozek, který byl vytvořen k tomu, aby myslel a myšlením mu tedy připravujeme radot. Ovšem z druhé strany mince je toho někdy až příliš. Informací, dějů, věcí, úkolů a čeho je moc, toho je příliš. Snad proto bychom měli umět pracovat nejen se sebou samými, svým myšlením, ale také skutečnostmi, které nás obklopují. Potom dosáhneme jisté úrovně tlaku, kterou budeme schopni bez větších problémů zvládnout a stále se usmívat na svět. Je to jen na nás, co pochopíme, co zpracujeme, s čím se popereme a co necháme svému osudu...

Nebojím se nic, vím stále víc a víc!

Prodlívaná

Někdy člověk ani neví, kde mu hlava stojí. Zda ji má stále na krku, nebo se už někam zakutálela. Jen pevné spojení je jistotou, že vždycky najdeme, co hledáme. Sami sebe, ztracenou stránku, čas na krásné věci i chuť podnikat něco nového. Hlava je základem veškerého našeho myšlení i konání. Je to místo, kde sídlí náš rozum, který jsme pobrali. Místo, kde vždycky najdeme odpověď na podstatné otázky našeho života. Ale také místo, kde sídlí nerozhodnost a váha odhodlání ke změně. Mnohokrát váháme, mnohokrát zkoušíme a někdy jdeme přímo za svým. Ať tak či tak, můžeme mít pocit, který stojí za vším. Pocit, že i když víme, přesto netušíme, kde zůstala hlava stát. Zda je ještě doma, nebo už zase vyrazila na výlet...

Vyrazit, nudu porazit?

Příznivá

Pondělní snaha po pozitivním myšlení se vyplácí. Člověk si negativní myšlenky odstrkává od těla a zabývá se pouze tím, co je mile povzbuzuje. Všechno ostatní je odstrkáváno mimo dosah mého myšlení, protože jsem se tak rozhodla. Být v klidu, být nad věcí a být připravena vnímat pouze a jen pozitivní, milé, příjemné a povzbuzující myšlenky. Ostatní nechávám plynout prostorem a nezabývám se tím, že bych případně mohla být pod vlivem negativních vlivů. Myslím si a vím, že čím se člověk zabývá, to je mu podstrkováno. Co nosí v hlavě, to magicky přivolává. Myšlení má hlubokou sílu a jen pomyslet na cokoliv negativního spouští v těle negativní reakci. Proto negativní pryč a pozitivního víc a víc!

S klidem světu vzdoruji, svůj život pak miluji...

Nakročená

Poklidný nedělní den si jen tak plyne... Věci jsou tak, jak mají být a všichni jsou na svých místech. Přesto je dnes něco jinak. Uvnitř je cítit zvláštní nálada a pevnost toho, co jsme společně prožili. Stačilo jedno setkání s úžasným mladým mužem, zapáleným pro sportovní aktivitu a najednou je něco jinak. Síla, kterou jsme včera načerpali se přelévá ze srdce do těla. Když člověk vidí, kolik radosti, vyrovnanosti a disciplíny dává mládí do svého přesvědčení i bytí, je to naděje. Naděje, že svět je ještě v pořádku. Že není nic ztraceno a budoucnost má šanci na úspěch...

Držte se svých kolejí, ač se vám dnes mnozí jistě smějí!

Endurová

Jaký nas dnes čeká den? 

Bude hezký, bude to sen? 

 

S drobnou obavou vstáváme, 

sluníčku z okna máváme.

 

Výbornou snídani zbaštíme,

pak za Vojtou na Milíře vyrazíme.

Kouzelný úsměv nás přivítá,

stojím a hledím jak přibitá.

S Kubíkem na kolo vyrazí,

nám se do Harrachova dorazit podaří...

K Mumlavským vodopádům dojdeme,

v okolí přírodou se projdeme.

Sladkostí a kávou,

honí se mi hlavou.

Snad se Kubík s výzvou popere,

s kolem i Vojtou bikerem...

Za chviličku opět vyrazíme,

zpátky cestu urazíme.

Na rozhlednu, na kameny,

těšíme se omámeni,

z výhledů a sluníčka,

pohoda, pohodička.

Kluci spolu dorazí,

úsměvem nás porazí.

Půlden spolu, 

sdílení,

tohle mnohé

promění.

Špína, 

bolest nevadí,

adrenalin prozradí.

Že když úsměv v srdci hřeje,

tělo se pak jenom směje.

Díky za dnešní setkání,

těšíme se na další potkání.

Ať vám síly vydrží a na kolech vás podrží!

Jablonecká

Vstanout, narovnat záda a propnout nohy. Pročísnout vlasy, zklidnit žaludek a vyrazit do práce. Zkrotit hlasy, nachystat úkoly a zamířit dál. Nakreslit schéma, vysvětlit podstatu a zase hurá dál. Vyvětrat, udělat svačinu a podivit se nad pyžamem. Dobalit věci, naskládat do tašky a v klidu vyrazit. Kolo na střechu, věci do auta a šup do pátečního provozu. Chvíli se prospat, s chutí se napít a dát se do řeči. Vrátit se na zem, společně si povídat a zaparkovat v Jablonci nad Nisou. Nechat doznít účinek všech denních činností a s radostí se vrhnout na knihu...

V Jablonci s bižu, mám dnes furt žížu!

Půltaneční

Raz dva tři,

raz dva tři,

houpáme se

jak kapři.

Rytmus a

víření,

koulem se

promění.

Dobrá je 

nálada,

každého

napadá,

že by

zas 

mládí

bral,

kdyby

jej 

někdo

dal...

Užívat,

radovat,

tancem

si proplouvat.

 

Mějte se báječně,

tohle je výtečné.

Vzpomínky uchovat,

kouzlo si přivolat!

 

Polka a valčíček, dnes je můj koníček...

Prožívaná

Každý z nás něco prožívá a každý z nás se k tomu staví jinak. Někdo pomyslně stojí nad rozlitým mlékem a jiný okamžitě vstupuje do akce. Stačí jen několik slov a věci se dají do pohybu. Někde mezi tím stojíme, čekáme, hledáme, vyrážíme a proudíme za nastalou situací. Většinou na sebe nenechají reakce čekat. Jsme totiž pudovými zvířátky, která si sice hlídají své emoce, ale právě emoce nás prozradí. Co prožíváme, jak se cítíme, kde se cítíme dobře a kdy naopak potřebujem uzavřít přívod veškerého proudění světa. Myslíme, uvažujeme, pečujeme, s laskavostí sledujeme život, který běží stále dál. A někde tam nalézáme klid, prožíváme uvolnění a radost ze života. Přesně v tu chvíli víme, že vše je v pořádku, co potřebuji vědět je mi zjeveno v pravý čas a na pravém místě.

Nestresuj, klidně stůj!

Plotová

Různými způsoby se ke mě dostávájí informace, které vnímám a zpracovávám. Nejčastěji se podivuji nad tím, jak si mě různorodé a specifické záležitosti najdou, i když to právě nečekám. Někdy dlouho váhám, zda mám být aktivní a jít štěstí naproti. Jindy nic neočekávám a skutečnosti naskakují, aniž se stačím divit. Samozřejmě si stále nechávám pootevřené dveře do života. Očekávám nové možnosti a věřím ve svůj duchovní, profesní i osobní růst. Nicméně jsem vždy překvapená, když se věci dějí bez mého přičinění. Pak vím, že jsem v bezpečí a všechno je v pořádku. Já jsem kde nám být a s kým mám být. Jsem právě tam, kde se to očekává a život jde dál tak, jak opravdu má...

Děkuji živote, nestojím na plotě!

Radující se...

Mám radost ze své rodiny. Mám radost z úspěchů, kterých jsme zatím dosáhli. Mám radost ze dnů, kdy jsme zde jeden pro druhého. Mám radost z práce, kterou dělám a pro koho ji dělám. Mám radost z každodenních maličkostí. Mám radost z úsměvů, které konečně vidím na vlastní oči. Mám radost z každého kroku, který udělám. Mám radost z věcí, které se mi daří. Mám radost z možnosti učení se novým věcem. Mám radost ze získávání zkušeností, kteé mohu vnímat. Mám radost z toho, že dnes již znám, co ve mě vězí. Mám radost z toho, že znám své talenty a nadání. Mám radost, že mnohé ze sebe mohu nabídnout lidem, kteří stojí okolo mě. Mám radost, že jsem obklopena lidmi, věcmi a zvířátky, ktaří hledají přesně to, co dobře umím a mohu jim to poskytnout. Mám radost. Jsem radost!

Raduj se a směj, dobrou víru vždycky měj...

Neměnná

Tak a je to za námi. Konečně se nám bude zase klidněji spát, bez velkých stresů a příprav, kterým jsme byli v posledních dnech vystaveni. Všechno dobře dopadlo, všichni snad byli spokojení a dostatečně nasycení. Někteří možná i drobně ovíněni a mile umluveni. V konečném důsledku, tak to mělo být a tak jsme si to přáli. Byť se někteří nemohli zúčastnit, společnost byla příjemná a veselá. Jak to na takových rodinných sešlostech bývá. Škoda jen, že se někteří nezdrželi určitých komentářů a silných vyjádření. To nám trošičku pokazilo celkový dojem, ale musíme to tak brát. Každý má právo na názor a každý má právo na svůj pohled. A že nám se nelíbí, tak to už je druhá. I tak díky, bylo to fajn a za dva roky si to zopakujeme... 

Ve stejném složení, nic se nezmění!

Náladová

Nervozita se pomalu dostává do svého vrcholu. Byť se mě to dneska netýká, hlavními osobami budou jiní, přesto jsem nervózní. V duchu si kladu otázku proč a hledám odpovědi. Možná proto, aby všechno dobře dopadlo, lidé se bavili a oslavenci si užili společnou oslavu. Jednoho, který se dostal do věku muže, od kterého již nestárne, ale zraje a druhého, který sotva odrostl dětským bačkůrkám už obouvá lodě. Tedy věků, kdy každého čeká ještě mnoho zajímavých výzev a uskutečněným kroků. Přála bych si, aby tento dnešní oakmžik překvapení a radostí s námi zůstal po nějaký čas. Aby svět konečně přišel na to, že životy jednotlivců jsou důležitější než politická rozhodnutí. Aby věci konečně dostaly zase svůj řád a věci opět dávaly smysl. Vím, že mnohé z toho nejsem schopna ovlivnit, ale budu se snažit, aby dnešní den byl krásný. A to by se mi mohlo podařit...

S dobrou náladou, za skvělou zábavou!

Já

Jem jaká jsem a jsem kým jsem. Dnes už jsem sama sebou a jsem jí ráda. Ne vždy tomu tak bylo. Dnes už se mnohem méně kritizuji, také se tolik nesleduji a méně často se posuzuji. Zvolila jsem dlouhou a někdy docela namáhavou cestu vlastního růstu ve všem, co v sobě mám. Mám svobodu, mám sebe sama. Mám své blízké, mám své milované a jsem spokojená s tím, kým jsem a s kým jsem. Mohu svobodně milovat, zabývat se věcmi, které jsou pro mě důležité a mohu se na sebe dívat z perspektivy radosti, že jsem dokázala to, co mnozí přede mnou ne. Umím to, co umím a znám tolik, kolik jsem schopna znát. Nakonec zjišťuji, že to je ta pravá a správná cesta k sobě samé. Mám svobodu, mám sebe, mohu se mít ráda taková jaká jsem. Nemusím nic podmiňovat ničím dalším a je mi krásně na světě!

Jsem ráda sama sebou...

Přívětivá

Svět - nádherné místo k životu. Prostor, kde mohu uskutečňovat své sny a žít život, který si tvořím. Na základě vlastního přesvědčení a náhledu vytvářím nové, kouzelné a nádherné systémy, které chápu i vnímám. Život je pak pro mě velmi jednoduchý a prostý, protože své zkušenosti vytvářím na základě vlastního myšlení a cítění. Využívám léty ověřených postupů i vzorců chování, promýšlím kroky, které mě potkávají a dávám pocítit sobě i svému okolí lásku, porozumění a svobodu myšlení. To, k čemu nakonec dospívám a v co věřím, co si myslím o sobě i svém okolí či životě, to se stává mojí pravdou, skutečným světem i zajímavou výzvou pro ty, kteří se tak nenaučili žít. Zkuste to, stojí to za to!

Žij jak myslíš, že je to pro svět nejlepší...

Pějící

Jednoduše jsou chvíle, kdy slyšíme a přímo cítíme hudbu v našich životech. Melodie procházejí všude kolem nás. Slunce rozezvučí každičkou strunu, déšť pokryje svět hukotem padajících kapek, sníh tiše dopadá na přírodu a duha hraje bláznivou melodií zvuků a akordů. Svět je jedno velké orchestřiště, kde se pohybujeme velmi tiše a našlapujeme se zatajeným dechem na jednotlivé klávesy. Abychom rozezvučeli jen to, co chceme, aby znělo a zamezili bouři tónů, které chceme eliminovat. Našlapujeme tiše, hlučně, rozvážně i odvážne. Zníme, zvučíme, zurčíme a bručíme, abychom nakonec dospěli k vlastnímu nitru. Tam se to uloží, pozitivně pohladí a přenese do úsměvu, klidného naladění a rázného kroku...

Ať tóny znějí a srdce hlasitě pějí!

Klidná

Jaké aktivity tě dnes provází? Co sis pro sebe připravila a proč? Jsi schopná řídit svůj den, bez toho aniž bys musela přebíhat od jednoho k druhému? Jsou dny, kdy člověk může říct, že se mu daří pracovat a fungovat v klidu, bez většího stresu a přebíhání. Pak jsou také dny, kdy se jedna aktivita přelíná s druhou a člověk neví, jak vše pořádně stihnout. Žádný den neí úplně stejný jako ten předešlý a každá aktivita si žádá svůj čas. Někdy je možné si čas přesně naplánovat, ale jindy jsme hozeni do víru dění a nevíme, kdy se věci promění. A tak se pokoušíme žít v aktivním nasazení s neaktivními prvky. Děláme věci tehdy, když se nám to podaří. Uskutečňujeme svá malá a velká přání, abychom si naplnili život radostí a úsměvy. Jen tak jsme totiž schopni zvládnout nestabilitu vlastních dnů a proměnlivost času, která je s ní spojená...

Neváhej, dost klidu si přej!

Nebojácná

Člověk někdy přesně ví, co je jeho vnitřní motivací. Jindy váhá, zda vůbec nějakou motivaci má. Někdy jsme plni radosti a očekávání, jindy cítíme prázdnotu a smutek. Čím to je způspbeno, o tom můžeme jen nahlas diskutovat, protože pravda bude jistě někde mezi tím. Jedno je ovšm jisté, pokud cítíme vnitřní napětí, projeví se vnější reakcí. Pokud cítíme odpor k vlastní osobě a jediné, co slyšíme je kritika, nemáme šanci vážit si sebe sama. Pokud se živíme pocitem viny, že jsme něco udělali jinak, než jsme měli, nebo se stalo něco jinak, než jsme si příli, pak nás zachvacuje strach a obviňování všech kolem sebe. Jedinou příčinou těchto stavů je fakt, že se bojíme převzít zodpovědnost za své vlastní já, vlastní zkušenosti a nehodláme jít vlastní cestou, která rozhodně není protkána růžovými květy. A přesto bychom se měli snažit o jediné... Být sami sebou, být si oporou, chápat své vnitřní pocity a umět s nimi nakládat tak, abychom je vždy používali tak, jak opravdu chceme a potřebujeme. Vždyť naše síla je právě v nás samých. Vložena do nejniternějších koutků našeho já a jen my sami k ní umíme najít cestu. Proto vyrazme, nebojme se jít a objevit to, co je uvnitř skryto!

Nebojím se nic, jsem stále víc a víc...

Blahová

Co nás zajíma, tomu se chceme věnovat naplno. Dokážeme se vnořit hluboko a nevnímáme nic, co by mohlo být mimo dosah našeho zájmu. Netušíme, že někde kolem nás zuří boje, vedou se války o území či lidé slaví svá jubilea. Jsme lapeni do sítí vlstního zájmu, blaha a jiné vnímáme pouze okrajově. Víme, že se věci dějí, víme, že existují, ale pro nás je svět jen tím, co si sami tvoříme. Svět, který chceme mít, kde chceme žít a kde je dobřé být. Pamatujme na to, až zase budeme plánovat, do čeho se v životě pustit...

Prásk, bum, fic, zase je tu hic!

Dřevová

Práce se nebojíme a do dřeva se zapojíme. Ráno velká hromada větví a během dne jsou zde hromádky hned tři. Větve na jedné kopě, špalky na druhé a piliny si dáváme zvlášť. Den jde jako na drátkách, všechno má své místo a nikdo se nenudí. Konečně zase víme, že společně jsme silnější, než se zdá a všechno společnými silami zvládneme. Nic nás nezastaví, ať je to sebevětší či sebetěžší práce. Společně práce totiž rozhodně nebojíme a všechno na správnou hromádku upravíme. Ať je to dřevo, prádlo nebo bláznivina...

Ma to spolu umíme, rozhodně se nenudíme!

Důvěrová

Čemu v životě důvěřujeme, to má pro nás velkou hodnotu. Někdy jsou to informace, které jsme si vydobyli dlouhým a úmorným studiem. Jindy jsou to naše vnitřní hodnoty a moudrost, se kterou se rodíme a kterou v průběhu života rozvíjíme. Každá takováto zkušenost je důležitou součástí našeho života a pomáhá nám udržovat svět tam venku v jistých hranicích. Někde na cestě životem totiž pochopíme, že naše malé snažení a pachtění se není ničím jiným, než obrazem okolního světa. My jsme zrcadla, pomocí kterých se nese naše myšlení dál. Snad proto je dobré chápat, že z odlesku lásky, radosti, vyrovnanosti a pozitivního náhledu na svět, se odrazem cosi vrátí i nám samotným. Proto s láskou odevzdávám rozhodnutí svému srdci, které je zrcadlem mého vlastního myšlení...

Co na srdci, to v mysli!

Učiněná

Člověk občas přemýšlí nad tím, v čem je jeho síla. Uvažuje nad vlastním životem a říká si, v čem je on sám výjimečný. Klade si otázky filosofického zaměření a přemítá nad možnými odpověďmi. Někdy je si naprosto jist, že ví, v čem je jeho síla. Jindy jen tak bloumá svými myšlenkami a tápe. Každý krok, který učiní, je krokem na cestě nalezení pravdy. Ve chvílích, kdy přemýšlíme a pronášíme nahlas slova síly, vystupujeme ze svého vlastního stínu. Už nejsme jen jedni z mnoha, ale přijímáme to, co je naši podstatou. Uvědomujeme si sílu vlastního myšlení a dodáváme rychlost svému životu. Tak by to mělo být a tak je to správné! Nebojme se uvažovat, ptát se a přemýšlet. Jen ten, který nic neřeší, také nic nevyřeší...

Učiň co musíš, ať všechno zkusíš!

Obratová

Je snadné činit potřebné změny, když se věnuješ tomu, co tě činí šťastným. Pokud trávíš svůj pracovní den v mentálních aktivitách, jsi schopen přemýšlet nad změnami, které potřebujes. Děláš pozitivní posuny a uskutečňuješ takové změny, které opravdu potřebuješ. Díváš se vzhůru, do radosti a užíváš si života, který je ti příjemným prostředím. Jsi spokojený a uznale chápeš věci, které se kolem tebe dějí. Není to lhostejnost, co tě doprovází, ale právě naopak zaměření se na detail, který vnímáš. Díky tomu jsi schopen, jsi odhodlán a jsi... Někdy je to těžké, ale vytrváš a na konci dne zjistíš, že odvaha se vyplatila a štěstí tě doprovází do sladkých snů. 

Užívej života, je to přec velká dobrota!

Zpomalující

Občas míváme všichni pocit, že svůj svět i život přestáváme mít pod kontrolou. Snadno a rychle se necháváme rozhodit situacemi, které nastávají. A právě tehdy je dobré začít dělat něco, co nám pomůže zmoci stres a tíhu každodennosti. Někdo si pomůže jednoduše, sáhne po láhvi alkoholu, jiný se pokusí zajíst své problémy dobrým jídlem. Nic z toho ovšem dlouhodobě nepomáhá, spíše zatěžuje. Jistou možností je začít pracovat na zkrášlování svého vnitřního já, například pomocí cvičení či meditace. Mysl se tak stane otevřenější novým nápadům i možnostem, které jsou všude kolem nás. Stači se jen dobře dívat a přemýšlet srdcem. Pokud rozvíjíme svou vnitřní nehybnost a nikam nespěcháme, naše dny jsou najednou naplněny harmonií a neskutečným klidem. A až dojdeme konce svých dní, nebudou před námi seznamy nesplněných úkolů, ale jistě najdeme mnohá světla i naplnění. A tak v životě spěchej jen tolik, kolik uneseš a nes tolik, kolik uspěcháš...

Na nic nečekej, zpomal!