Plamínková

Veselé plamínky ladně si planou a mě se ledacos honí mou hlavou. Dneska jsem v bezpečí, zítra snad také, veselý smích a shon je tu stále. Co si však počnu, až z mládí a radostí zbyde jen popel? Budu to stále já? Budeš to stále Ty? A kde budeme MY?

V hladině našich vzpomínek budou znít hlasy, na tyto nádherné veselé časy. Kdy vítr vál do všech stran, plamínky hřály a my jsme zde ve třech stáli. Srdce plná radosti, a to z pouhé přítomnosti, že jsi tu Ty, Ty i já a vše je naše krajina. Krajina společných toulek a her, kde dávat znamená ber, kde slunce hřeje i když mráz pálí a hlavu ani srdce nic neošálí... Jen společné chvíle jsou přáním mým, být stále s Vámi, mě činí nesmrtelným...

Díky za to že jste a že jste tu pro mne!

Voňavá

Tak se nám ta příroda přeci jen probudila, po dlouhé zimě přišlo chvilkové jaro a teď už máme rozhodně krásné léto. Všechno voní, posekaná tráva, kvetoucí šeříky a příroda, jakoby se nám snažila vynahradit to dlouhé zimní čekání, se pustila do plné práce. Toto roční období mám moc ráda, sluníčko krásně svítí, ráno a v podvečer je cítit vůně květin, trávy, stromů. Ptáčci poletují, štěbetají, čápi se vrátili do svých hnízd a pomalu se schyluje k létu... Proto zkusme se na chviličku v našem shonu zastavit a vychutnat si krásu současných dní a připravme se na léto, s jeho pestrostí a radostí.

Ať je tedy jaro, kdy všecko kvete, včelky bzučí, tráva se zelená a rosa je jak perly. Ptáčci ať zpívají a cvrlikají, cvrčci ať si cvrčí, voda plyne a sluníčko je tam, kde jej chceme mít...

Krásné a hlavně voňané jaro!

Chtění

Něco chtít, v něco doufat, na život si troufat, jít světem s pocity radosti, žít v plném pohybu a štěstí... To jsou jen drobečky, útržky pocitů, které mě provází každodenním životem. Mohu si dovolit popustit uzdu své představivosti? Co přijde za nádechem, pohybem, rychlostí? Nebude to jen známý kolotoč výdechů a drobných starostí? Otázkou zůstává pohled do neznáma...

Budoucnost přijde, ať chci či nikoli a proto přeji si, ať není jen slzavým údolím. Ať vypluje na povrch to, co je dobré v nás, ať vynikne krása, slunce, radost a všechny přednosti. Ať zacházím se sebou i okolím s láskou a trpělivostí, bez masky na tváři, bez smutku a bez zlosti...

Ať zítřek je jako spánek, vlahý vánek, jako motýl, ze kterého se můžeme těšit, když nám usedne na ruku. A naše pokusy o zachycení jeho krásy ať jsou úspěšné a násilím jej nezničí!