Vogelová

Dneska nohy pošetříme,

lanovku si zakoupíme.

Vyjedem k vršíčkům,

nahlédneme novým dnům.

Přesto šlapat nepřestanem,

dokud se tam nedostanem.

Vystoupáme na Šiju,

baterky si dobiju.

Stoupáme a klesáme,

kilometry hltáme.

Bouřka v dálce postraší,

v autě zas haraší.

Před obchodem v Bohinji,

nepotkáme bohyni,

ovšem dědu s renaultem,

auto máme s novým dekoltem.

Další šrámy,

dlouhé drámy,

to jsou zase

naše vrány.

Co naděláme přátelé?

Hlavně ať je vesele,

ať se zase navrátíme

a ošklivé zahodíme!

Zítra zase půjdem vstříc, cestě klidně až na Měsíc...

Zážitková

Brzké vstávání,

puchýřů lepení.

Žádné honění,

procházky zvonění.

Kousíček autem popojet,

do soutěsky vpadnout hned.

Voda se v úbočí tetelí,

naše nohy se dnes válejí.

Kruh je tu dokončen,

k Beldu jde náš den.

Okolo jezera,

v bobovce mezera.

V horku a sluníčku,

jdeme si pomaličku.

Okolo, dokola.

je to tu nádhera.

Na konec Peričnik,

osvěží náš kotník.

Juha a pljeskavica,

domů i bez hica.

To byl den zážitků,

radosti, nadbytku.

Zítra uas přijde den,

co umí chodit jen!

Tisíckrát milovat, ničeho nelitovat...

Mořská

Ranní zvonek,

kávy hrnek,

do batohu,

vody soudek.

Sluníčko se rozpaluje,

moře v dálce odhaluje.

Po dálnici hop a skok,

do Piranu je to krok.

Mořské vlny,

slaná voda,

není toho

nikdy škoda.

Jen si takhle užívat,

k obědu si pizzu dát.

Potom kostel obejít

a už zase je čas jít.

V Postojné nás čekají,

s kamínky mě lákají.

Do jeskyně nahlédnout,

zimě, chladu podlehnout.

Pak už jenom hodinku

a jsme zase v budlínku.

A jsme opat na Jezerci,

vzpomínáme na den přeci.

I když slunce svit a žár,

není zrovna pro nás dar.

Dnes jsme si to užili,

moře krásně zažili!

Díky za mořskou nádheru...

Mojstrovková

Budík zvoní,

nohy brní,

za chvíli se

boty honí.

Vyrážíme na túru,

jako léčebnou kúru.

Z Vršiče si stoupáme,

kapeny se brouzdáme.

Funíme a oddechujem,

vodu trošku usrkuem,

po hodinách v prudké suti,

vrcholek nám srdce drtí.

Vystoupámo na Mojstrovku,

ať máš šestnáct, nebo stovku.

Je to prima letní den,

s klukama být, to je sen!

Teď už jenom odpočinek,

do žaludku pár svačinek.

Nohy zchladit v horské vodě.

nemůže být nic ke škodě.

Den byl jako malovaný,

sluníčkem byl vypálený.

Nahoru a potom zpět,

tak se nám teď točí svět!

Díky za t poznání, že nevadí nám stooupání...

Pršivcová

Sluníčko svítí na hory,

my vyrážíme údolím.

Stoupáme, šlapeme,

výškové metry krademe.

Funíme, dýcháme, supíme,

za chvíli ohradu vidíme.

Pak ještě krok a skok

a je tu louka plná bot.

Planina pri jezeru nezklame,

ve stínu chvíli počkáme.

Pak zase hurá nahoru,

zdolat výškovou mezeru.

Planina Viševnik vítá nás,

kolem je všude plno krás.

Pak už je něco málo na kopec

a je tu krásný Pršivec...

Výhledy, slunce, čerstvý vzduch,

je s námi zde i dědův duch.

Radostné máme shledání,

byť nás čeká opět klesání.

Den to byl opravdu fantastický,

s výhledy, ťapkáním bombastický.

Nechť jsou další dny opět takové

a vždy se můžem těšit na nové!

Nový den, s další výzvou jen...

Oťukávací

Ťuk sem, ťuk tam,

nám už je to

všechno jedno.

Šup sem, šup tam,

nám už je to

fuk!

Světlo svítí,

duše kvílí,

náš kapitán

v autě šílí.

Za rohem a

za bukem,

zkusíme to

se vzduchem...

Teď už je to

napuštěno,

okno krásně

vyleštěno.

Auto sviští,

až se blyští.

K jezeru nás

nesou svišti.

Do tunelu

zamíříme,

doklady si

připravíme.

A tu náraz,

bum, prásk,

třísk,

Rus či Belgičan

do nás vlít!

To je dílo,

to je síla,

v kufru auta

promáčklá

díra.

S policií, bez

dojedeme dnes.

Do Jezerci

do Gozdu,

budem hezky

ve hvozdu...

Zítra už se těšíme, až Pršivec skolíme!

Láskovaná

V člověku je tolik lásky, kolik si neumí ani představit. Většinou je jejím přívalem překvapen, a to ve chvílích, kdy to nejméně očekává. Chytne jej za srdce a pevně drží! Láska není jen chvilkovým očarováním smyslů, ale hlubokým pocitem prázdnoty vždy, když není nablízku. Člověk může mít rád, může být zamilován do mnoha věcí i lidí zároveň. Ale pouze pevný a silný cit lásky, který nás pojí s druhým člověkem, aniž bychom očekávali cokoliv na oplátku, to je ta správná cesta. Mít rád, milovat a propadnout lásce není něco, co se každému podaří. Rádi můžeme mít stále, milovat jsme schopni několikrát v životě, ale láskyplný cit prožíváme pouze jednou za život. My to víme, ví to i milovaná osoba a společně "onen" nádherný dar lásky sdílíme. To je nekonečné štěstí, které máme a můžeme druhému člověku dát. Snad proto je láska tolik opěvována, tolik hledána a málokdy nacházena! Pokud ji tedy máme, chraňme ji před vším a všemi. Je to ten nejkrásnější úděl, který můžeme společně nést!

Láska je bez hranic, bez ní jsi nic...

Neprožívaná

Plánujeme a přemýšlíme, sledujeme situaci a věříme, že se nám podaří vyrazit na letošní dovolenou. Zatím se zdá, že je všechno na dobré cestě. Budeme si tedy držet palce a věřit, že opravdu vyrazíme. Zítra ještě uděláme poslední přípravy, dobalíme bágly a pak už hurá za poznáním. Ač jsme se na tento okamžik těšili od zimy, dneska se přeci jen necháváme ovládat stresíkem. Bez toho by snad ani nebyly přípravy, kdybychom si neudělali mnohé seznamy, nenaplánovali trasy, nezjistili příhodné podmínky a nezbalili všechno potřebné vybavení. Byť zatím netušíme, kde přesně budeme přebývat, v batozích máme všechno potřebné pro přečkání. A spaní pod širákem nám také nevadí, hlavně že jsou vidět hvězdy a voní blízký les. Už to cítím, už se těším a už tam budem?

Nepospíchej, užívej, přípravy tolik neprožívej...

Beztížná

Pomalu, ale jistě,
stojím na stejném
místě.

Od začátku
do konce,
budem šlapat
do kopce.

Budem bloumat,
poznávat,
jaké kdo má květy
rád.

Co nás spolu
propojuje,
co nám lýtka
zapaluje.

Od rána až
do večer,
budem jako
pilná včela.

Sbírat, létat,
pobíhat,
kilometry
počítat.

Až se všeho
nasytíme,
domů opět
zamíříme.

Kde se budem
těšit, prát,
na dovolenou
vzpomínat...

Stoupat výš, zažívat horskou beztíž!

Nedočkavá

Vstát, nasnídat, nakoupit, vypustit. Uklid, rozvařit, přemístit, vyprat a pověsit. Převléknout, vyklidit, rozšroubovat, naložit. Odvézt, dovézt, zajít a najít. Od samotného rána jen slovesa činná, která mě směrují do potřebného směru. Ač volný den, nezastavila jsem se ani na chviličku. Jak je tohle možné netuším. Čas si organizuji, připravuji a pečlivě volím, přesto odpočinku není nazbyt. Na druhou stranu je moc fajn vědět, že se podařilo ukrojit další díl pracovních povinností. Čekaly by na mě, neodešly by a stejně bych je musela někdy splnit. Takže možná fajn, že dnešek byl volný, alespoň jsem ke vší té náloži nemusela ještě spěchat do práce a z práce. Té si užiju ještě zítra a pozítří. No a pak už zase bude volno. Zasloužené, očekávané, společně prožité a snad i trošku klidné...

Práce počká, odpočinku se dočká!

Pruhovaná

Tygři jsou bystří, ale my jsme nakonec mistři. S tygry se bavíme celý týden a nakonec zjistíme, že všechno je jinak. Tolik druhů a poddruhů, tolik rozdílných velikostí a barevných variant. Každý je jiný a má svou specifickou barvu srsti. Také pruhy jsou pro každého specifické, tak jako pro nás naše papilární čáry. Není to jedno, každý tygr je svébytnou živou bytostí, která patří k třetímu největšímu suchozemskému predátorovi. Může mu konkurovat jen medvěd hnědý a lední. Prostě tygr je tygr a všechno jde tygrům nejlépe. Jen netuší, co ti medvědi na tom lepivým fujtajblu viděj. Oni si jen tak skotačí po světě, objevují různá zákoutí a vracejí se na stejná místa. Prostě tygři jsou tady, jsou tu pro nás a my bychom měli dělat vše proto, abychom jim dopřáli dalších několik desetiletí spokojeného života...

S tygrem i bez přeskočíme přes!

Tygří

Malé i velké věci se dějí. Všude kolem nás to klokotá činností. Našinec nechce zůstat stranou a rád by se zapojil do běžného života. Jenže někde, někdo rozhodl, že tohle je právě to, co zde nelze. Jsme rukojmí státu, ač poklidní občané, chodící do práce, přesto výspa čehosi. Nikdo netuší, kdy se to zastaví a zda přijde pomoc pro nás, kteří jsme zůstali zde. Nejen, že nechceme riskovat nic, co by mohlo uškodit všem. Ba co víc, chceme se podřídit tomu, co je dobré a správné. Pokud ovšem vidíme, jak je s našimi životy manipulováno. Jak se zpětnou platností přicházejí do oběhu nařízení, která naše životy narušují, máme zlost. Pravou, nefalšovanou a ničím nekontrolovanou zlost, která vyvěrá z našich myslí. A dnes se nebojíme jí vyvztekat ven. Nejsme přeci jen tak nějaké cosi, tam daleko od hlavního města. I my jsme občané, i my platíme daně a chceme mít stejná práva, která přísluší všem. Proto myslete na nás a pokuste se činit věci s rozvahou a náležitým respektem k tomu, že i my potřebujeme žít...

Tygři jsou bystří a rychle zbystří!

Stanovací

Tak se nám to pomalu blíží. Dny se zkracují, přípravy vrcholí. Seznamy se sepisují a úkoly se postupně navršují. V práci chceme stihnout vše, než nám začne vytoužená dovolená. Doma pak zase všechno nachystat a připravit na cesty. Všude, kam se podíváme, jsou připravené malinkaté, větší i obrovské hromady toho, co je nutné zabalit s sebou. Ano, ještě budeme přebírat, několikát diskutovat, přemisťovat, uklízet a zase chystat jednotlivosti, které postupně získají tvar kompaktní hromady. Tu pak přemístíme do připravených báglů a bedýnek. Potom ještě připravíme nějaké ty dobrůtky a laskominy, a konečně můžeme vyrazit. Rozloučit se s mazlíčky, zamávat běžné denní rutině a hurá za poznáním. Jaké bude? Uvidíme, rozhodně však takové, jaké si jej sami uděláme...

Nepředbíhat, budovat, zítra moci stanovat!

Vrzavá

Vrže, loupe, v kloubu to šoupe. Venku prší a smutek je na duši. Proč zrovna v sobotu, kdyby se člověk rád pohyboval mimo uzavřené prostory. V týdnu sluníčko svítí a my musíme být zavření v práci. A během víkendu pak zase zavření doma. Přitom bychom rádi užívali sluníčka a dobrého povětří. Inu, není nám zatím přáno. Tak tedy budeme muset vydržet a snad se to zlepší. Zatím se budeme radovat z dobré knihy a šálku kávy. Později pak ze sluníčka a voňavé přírody. Vždyť všechno má svůj čas a trpělivost je v nás...

Déšť nám nevadí, přírodu pohladí!

Protinožčí

Již několik týdnů máme žiot naplněn neustálou změnou. Bláznivý sen, který se zdá už tak dlouho a my se ne a ne probudit. Když pak nakonec procitneme, zjistíme, že protichůdné informace rostou, jako houby po dešti. Nebudeme zavírat drobné provozovny, ale uzavřeme celý svět. Nebudeme plošně určovat, jako mají lidé žit, my jim to rovnou přikážeme. Nebudeme sledovat velké a podstatné informace, ale chytíme se toho, co je zřetelné. Proč si dělat život lehčí a myslet na ostatní? Já se přeci mám fajn a to mi stačí. A když t okolí nevyhovuje, má prostě a jednoduše smůlu. My to řídíme. My to určujeme a my jsme to rozhodli. A ty člověče, ty se přizpůsob, jinou možnost nemáš!

Protichůdná opatření, nad ně přeci víc už není...

Kvetoucí

Rychle spěchej, honem chvátej, životem se jen ták tápej. To je cesta necesta, jako z města do města. Člověk raději si v klidu hoví, nežli cokoliv z rybníka loví. Přeci jen je krásné žít, mít svůj koutek a svůj klid. To je moudrost věku daná, že spěchem nic se neovládá. V klidu, s rozvahou a jasnou myslí, člověku to dobře myslí. Nemusí se tolik bát, že by jej druhý neměl rád. Že by něco zameškal, kdyby trošku posečkal. Spěchat musíš, žít však chceš, zlu se přeci nevyhneš. A tak říkám přátelé, jen ať je to veselé. Jak to tady na tom světě, krásně voní, libě kvete. A já spěchat nebudu, raději si pobudu. V klidu duše, v zákoutí, hlavu složím do proutí. Tam je milo, tam je krásně, tam si píši svoje básně...

Šikmý svět a pomalý květ!

Bloudivá

Dubák a duběnka,
pomník a pomněnka.
Lesník a lesněnka,
šatník a šatněnka.

Prádlo a pradlenka,
madl a madlenka.
Bojovník a bojovnice,
kominík a kominice.

Kávovník a kávěnka,
slamník a slamněnka.
Doutník a doutnec,
prskavka a prskavec.

Amarant a laskavec,
letník a lehavec.
Oslík a hýkavec,
zimník a učenec.

Slova letí,
jako smětí,
tolik dětí,
tolik řečí.

Jedno k druhému se pojí,
spolu v řadu stojí.
Je to krása tak si hrát,
se slovy se radovat.

Kdo nevěří,
ať tam běží,
ať si v co chce,
sám si věří...

Básním, básníš, básníme, životem si bloudíme!

Proč?

A je to tady zase. Emoce, emoce a ještě jednou emoce. Čemu se divit v tomto světě, kdy technický a ekonomický vývoj předhonil ten sociální? Kdy jsme schopni si poradit s jakýmkoliv technickým postupem či nástrojem, ale nezvládáme své vztahy, emoce a city. Pokud se cítíme, pak většinou nekomfortně či negativně a hledáme chyby ve vnějším světě. Málokdy si uvědomíme, že to, co cítíme, máme i prožívat. Jen díky prožívání bude totiž náš život úplný. Tak, jako dokážeme prožít dnešek, těšit se z výdobytků pokroku, stejně bychom měli užít city, pocity, emoce a vztahy. Tedy radost, lásku, souznění, lhostejnost, hněv, přesvědčení, naplnění, soulad či hluboké prožívání. To je přeci to, na čem v životě záleží. Byť si myslíme, že jsou to hmotné statky, časem zjistíme, že jen tehdy, když se dokážeme postavit a vyrovat se s nástrahami života, jsme schopni jej plně prožít.

Vnímat, pracovat, emoce pěstovat!

Proměněná

Je zvláštní, jak se může proměnit svět kolem nás během několika málo týdnů. Ještě včera jsme normálně žili, radovali se a scházeli. Dnes se bojíme vyjít ze dveří, abychom se něčím nenakazili. A to, co chytit můžeme, rozhodně není vlk či chřipka. Pokud vyrážíme ven, pak jen s rouškou pře ústa a nos. Ve vlacích, autobusech a jiných dopravních prostředcích dezinfikujeme co se dá. Rozhlížíme se kolem dokola, aby nikdo neseděll blíž, než je nám milé. Dodržujeme pečlivou očistu dočista a dočista zapomínáme na zdravý selský rozum. Náš um se vtělil do čehosi, co nemůžeme pochopit. A přesto tu není co k pochopení. On je tady, nikdy nebude jinde a už se stal součástí našeho světa. Je tu, změnil naše já a uskutečnil nemožné. Města jsou prázdní, památky bez turistů a našinec se těší všemu, co mu bylo předloženo. Tak si to prosím užívej a proměni v toto zažívej!

Proměna neměnná vyměnila ramena...

Hukvaldsko-Štramberská

Nádherné povětří, čistý vzduch a les plný vlahé vůně. Daňci volně se pohybující v oboře, kterou stoupáme až na vrcholek k hradu. Všude krásné výhledy a dechberoucí sluneční paprsky, osvětlující spletité kořeny stromů. Na kameni sedí chytrá liška Bystrouška, která zde dohlíží nad klidem a jasným svitem. My se jen krátce vyfotíme a už jdeme dál. Láká nás samotný vrcholek, kde spočineme ve stínu stromů. Posilníme tělo i duši a vyrazíme dál. Je to tady opravdu kouzelné. Těch vůní, pohledů, milých zákoutí a výhledů, až to člověku nedá spočinout. Projdeme každou dostupnou část a míříme dolů. Podaří se nám zahlédnout skupinku dančích mláďátek i s maminkami, zdoláme nebezpečné a klouzavé bahno, no a už jsme dole. Šup, hup přes potok a údolí, kam jsme se to poděli? Jiná úžasnost na nás kouká, vykukuje a troubí do okolí. Jen ty uši nic neslyší, dokud se nedostanou blíž. Nos zavětří, žaludek poskočí a nohy se rozběhnou neomylně až na vrchol. Je to nádhera vracet se tam, kde to máš rád a objevovat to, co jsi předtím neviděl!

Uši ti sluší, ocásek též a teď už rychle poběž...

Pozpytová

Co krásného jsi v poslední době udělal? Jaké příjemné poznání tě potkalo? Kdo tě potěšil a čím? Někdy je dobré zastavit se, dávat si otázky a hledat na ně odpovědi. Není to jen o zpytování svědomí, ale také o uvědomění si, co nám může v rychlosti každodenního shonu unikat. Samotné zastavení pomáhá uklidnit myšlenky, utřídit si stav duše a vytvořit obrázek našeho života. Některé otázky mohou jít na dřeň, jiné se pak lehce opřou do běžného bytí. Kdo přemýšlí, hledá pravdivou odpověď. Ten, kdo chce být rychle hotov, neřeší. Někdy je ovšem důležité řešit. Říkáte si proč? Proč si klást filozofické otázky v tak nefilozofickém věku? V době, kdy většina řeší jen hmotu, statky, majetky, paníze. Na to je jediná otázko-odpověď. Chcete být jako ostatní? Nehodláte být svébytí, žít si život dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. S vlastním názorem, byť není a neodpovídá myšlenkovým proudům většiny! Já ano, proto si ráda odpovím, ráda se zamyslím a hluboce potrápím své vnitřní já.

Smlouvat a proplouvat, to chceš svému životu dát?

Náslechová

Nevzdychat a dívat se vpřed. Dozadu se ohlížet jen tehdy, když není jiného východiska. Mít možnost změnit svět a se dívat docela zblízka. Promýšlet kroky a přesto si kráčet, za sebou bláznovství nechat si kráčet. Člověk je ve střehu, stojí si na břehu, ve víru vzpomínek, najdeš si kamínek. Najdeš si dnešní den, který je jiný jen. Barevný, slunečný, k lásce je netečný. Někdy se to stane, že večer zaplane, že den se proplíží, na nebe nevzhlíží. Co je to za lidi, že radost nevidí? Že jsou jen ve svých snech, nežijí v těchto dnech? Všichni se snažíme, myslíme na jiné. Někdy však nestačí, mít oči v pekáči. Musíš víc snažit, ducha si bažit. Jen to ti pomůže, když tělo nemůže. Tvá mysl dobře ví, co je důlěžité a co máš v ní!

Naslouchej, nespěchej...

Radovaná

Od ničeho k ničemu,
člověk se bloumá.
Každičký detail,
na cestě své zkoumá.

Nebojí se,
nebojí,
sám
ve svém
prázdném
pokoji.

Cesty jsou totiž
klikaté,
vedou nás od
desáté do páté.

Člověk se brzy poděje,
tam, kde čiší láska
a čistá naděje.

Snad proto si můžeme
vybírat,
co a koho mít v životě
tolik rád!

Bez toho není života,
bez lásky nemáš pilota.
Bez štěstí není poznání,
co v životě hrůzu ti nahání.

Nebát se, jít a milovat,
to je to, co zkoušíme
malovat.

To je ten zázrak života,
že bez druhého není dobrota,
že mít se rád a lidi milovat,
je úděl náš, stejně jako se radovat!

Úsměv je na tváři a také v duši, vím, že má spřízněná duše to tuší...

Oční

Když jsi blízko, nebojím se ničeho. Dáváš mi pocit, že stačí roztáhnout křídla a mohu letět. Do dalekých krajin, neznámých míst i kouzelných zákoutí, která máme tak rádi. Jen s Tebou vím, že jsem sama sebou a na nic si nemusím hrát. Vím, co Ti vykouzlí úsměv na tváři a co naopak zachmuří oči. Jsme spojeni neviditelnou linkou a tím jsme stále spolu. Čelíme výzvám i nástrahám, kterých je stále mnoho. Zkoušíme nové možnosti a nebojíme se jen tak být. V tichosti sdílet naše tichá přání a v hluku hudby vyslovovat hluboké city. Nebojíme se, jsme, žijeme, tvoříme, boříme, řítíme se a uskutečňujeme svůj svět. S pokusy a omyly, s radostí i starostí, s úsměvem i zamračením, s láskou i nenávistí. Podstatou je, že jsi, jsme, jste!

Otevři oči a řekni mi, co vidíš...

Zasloužilá

Člověk míní, život mění. Pravdivá slova, jejichž sílu si uvědomujeme každým dnem. To, co jsme byli zvyklí dělat, už nyní tolik neplatí. Dlouhodobé plány a plánování jsou setřepány do jedné velké hromady. Jednotlivosti čekají na své splnění a plnění je v rukou jiných. Byť se snažíme mít svůj život pevně v rukou, někdy se prostě stává, že okolnosti jsou silnější, než my sami. Pokud jsme strženi k výkonům, nevadí. Pokud ovšem stojíme někde v pozadí a čekáme až se něco stane, pak je to problém. Nejsme zvyklí nechat se řídit někým, natož pak něčím tak malinkým, co není vidět. Něčím, co tady je a není. Co nemůžeme pojmout do rukou a přitom se neustále ohlížíme přes rameno. Je to boj s větrnými mlýny, ve kterém stojíme proti silnějšímu nepříteli. Musíme si zvyknout, že s námi bude, ale zřejmě si budeme těžko zvykat na to, že bude ovlivňovat náš svět. I když víme, že vyhrát může jen jeden z nás, volíme cestu smíru. Dej nám šanci a my tě necháme jít. Všichni budeme spokojení a dostaneme to, co si zasloužíme...

Přej si a věř, že překonáš svou mez!

Novinková

Být informován a vědět vždy to, co vědět máš. Honba moderního člověka za aktuálním děním a věděním všeho včas. Někdy důležitý předpoklad k tomu, abychom se dobře rozhodli. Mnohdy ovšem honba za diamantem Nilu. Jediným kliknutím a před námi se rozprostírají zprávy, jež jsme v průběhu noci propásli. Chceme však vědět, kolik smutých událostí proběhlo? Kdo a s kým se popral, či který z vůdců si vyměnil výhrůžnou nótu s jiným? Nedostáváme se tímto do doby, kterou jsme tak rádi opustili? Nejsme tam, kde jsme byi před léty? Novinky, jež vyvolávají strach přeci nejsou novinkami, tak jak by měly být. Každý pravda hledáme něco jiného, proč ovšem začínat nový den s tím, co negativního se událo? Proč nemohou být jednou zprávy jen pozitivní? Každá sklenice je přeci poloplná a všechno má své pozitivní stránky. Je to jen o nastavení a postoji, který k událostem zaujememe. Proto půjdu raději hledat, zda se nosál útěkář vrátil domů a pejsek našel svého majitele. Jistě se dozvím víc, než to, co už vím...

Noviny a novinky, jsou to jenom kravinky!

Poradimová

Rada, slovo, slovní spojení či návod, který dostáváme od stařešinů, do vlastního života. Někdy jen léty prověřená pravda, jindy hluboká moudrost získaná těžkostmi vlastního života. Vždy dobře mířený počit starších k těm, jež svůj život teprve začínají. Rady rádi dáváme, ale neradi přijímáme. Chceme si žít život po svém. Dělat vlastní rozhodnutí, bláznivé chyby i neskutečné kroky. Vždycky si poradit sami a nehledět tam, kde může být dobrá rada drahá. někdy je ovšem moudré radu pobrat a řísti se jí. Človek se pak vyhne řadě nepříjemností a neskutečných bolestí. Protože víš, že "myš ta se něptá, ta idě!". Berme rady a važme si těch, jež nám je dávají. Myslí to dobře a chtějí nás chránit před mnohými chybami, které sami udělali. Byť se i vlastními chybami učíme, poučme se z rad starších.

Berme rady, buďme tady!

Rejvízská

Krásné ráno, sluníčko se na nás směje. Větřík se prohání vetveni a my jsme přichystáni novým zážitkům. A proto rychle nasnídat a vyrazit. Na cestách nás čekají a my přeci musíme poslechnout. Hlas srdce a nádhery lesa, o kterém víme, že tam někde určitě je. Za maličkou chvíli už tam budem. Na milovaném místě, které vždy uklidní rozhárané myšlenky. Šlapeme, tlapkáme a jezirko se na nás usměje. Na oplátku se smějeme také, vždyť je to shledání po roce. Šťasné, veselé, dobře naladěné a tolik očekávané. Tak anoh, jsme tady a rádi se vidíme. A za pár chvil už budeme zase zpět. Je to nádhera vracet se tam, kde to má člověk rád a přitom prožívat vždy nové a nové impulsy. To máme rádi, to se nám líbí...

Užívej dne, dokud to jde!

Změnová

A je to opět tady! Pátek a s ním změna barvy. Ze zelené do oranžové a naše plány se pomalu hroutí. Jak tohle dopadne? Jsme z toho celkem vyšinutí, ale snad to všechno nakonec bude dobré. Dnes to sice vypadá děsivě, ve zprávách se dovídáme řadu protichůdných informací a tak nakonec ani netušíme, co je potřeba dělat. Inu, uvidíme za pár dnů, co přinesou další kroky vývoje. Uklidnění, rozhodnutí, ocenění, překvapení, cestování, lenošení? Ať už to bude cokoli, určitě to bude, protože vývoj rozhodně nezastavíme. A to ani pozitivní, ani negativní. Ten se neptá, ten prostě jde. To co bude, prostě a určitě bude. Velká změna, obrovská výzva, kterou budeme muset přijmout, nebo nechat jít. Nakonec uvidíme...

Změna je život, tak jej žijme!

Poloviční

Příjemné naladění od prvních tónů. Štěbetání ptáků, čepýření a klokotání, které se ozývá za zastřenými okny. Chtěla bych co nejvíce prodloužit ty chvíle, kdy nemusím nic a mohu všechno. Jen tak si v klidu ležet, poslouchat a nechat se unášet do blaženého stavu polosnu. Budík má ovšem úplně jinou představu o dnešním ránu. Zvoní, zvoní, zvukem chce prorazit mou hlavu. Ano, je čas vstávat, protřít oči a vyskočit jako srna do dalšího dne. K tomu si uvařit voňavou kávu, sníst něco dobrého a pak už hurá za pracovními povinnostmi. Než se naděju, je tady poledne. Venku se vystřídaly snad všechny typy počasí. Pršelo, svítilo sluníčko, dusno se dalo krájet a také sem tam přišel vítr. Poledne je časem přesunu, s obědovým mezipřistáním. Ještěže ty naše malé společné schůzky máme! Je to fajn vidět a slyšet, co je nového. A co pak? Ty domů a já dál. Za cvičením, přípravou dalším činností, přemýšlením a nákupy. A kdyby toho bylo málo, pak doma čeká hromada vypraného prádla. Zapnu si televizi, hodím ruce na stůl a šupito presto, mám dnes hotovo... Že byl den dlouhý, nevadí. Rozhodně jsem se nenudila, něco jsem udělala a přiblížila jsem se vstříc víkendu!

Nohy si hodíme na stůl, nebudeme dělat nic jen napůl...

Plynulá

Řekni sám, je tohle život, který jsi chtěl žít? Máš všechno, po čem jsi v mládí toužil? Splnily se ti některé sny? Máš čas a možnost přát si? Prožíváš štěstí, lásku, nebo samozřejmost? Možná si i vy kladete některé z těchto otázek a hledáte na ně odpovědi ve svých životech. Uvědomujete si, že čas se posunul vpřed, léta přibyla a k tomu i jistý nadhled a moudrost. Chápete, že svět není jen báječným místem pro osobní život, ale také nebezpečný prostor různých nástrah a svodů. S plností nasazení bojujete den za dnem a kráčíte vstříc novým výzvám i začátkům. A někde tady se možná ztrácí to, co hledáme. Nezhlavá zamilovanost se rozplyne do stability vztahu, drásající pocity nevyzpytatelnosti mládí pak vplývají do poklidné vyrovnanosti, výkyvy nejsou bouří, ale jen drobnou překážkou naší bárky. Někde tam, v koloběhu běžných činností vyvstane jistota a bezpečí. To hledáme, po tom toužíme a k tomu se vždycky upínáme. Nic není podstatnějšího, než stabilní rodinný přístav, pro každého jejího člena. To je vítězstvím a skutečnou hodnotou dnešních dnů!

Ať jsme vždy vítězové a dobře nám plynou naši dnové...