Závěrečná

Léto uteklo jako voda a před námi se opět otevírá nové školní období. rozhodující v mnoha směrech a pro mnohé z nás. Každý máme ten svlj závěr, spojený s určitým záměrem. Dostat se na vhodnou střední školu, dostát svým dobrovolnickým radostem, zvládnout pracovní úkoly a vysoká standard projektu rodina. A tak se dostaneme do běžného kolběhu a rytmu malých radostí a každodenních starostí. Od pondělí do pátku budeme brát schody pozpátky a víkendy se uklidníme, vírou v lepší naplníme. Něž se nadějeme bude čas vánoc a jiných velkých prožitků, které přijdou, aniž je ovlivníme. Proto se s úsměvem dívejme na závěry, které otevírají nové začátky. Času, věku, poznání i vzteku!

Neboj se konce, neb život je věčný...

Úbytová

Je jen otázkou času, kdy pochopíme a procitneme. Jakmile tato chvíle nastane, měli bychom být nachystáni na velké změny, které to přinese. Nezůstat na půl cesty k poznání, které je pro nás připraveno a nasát celý pohár všeho poznání, až do dna. To pomůže skutečným změnám, které nosíme v hlavách, ale jejichž realizaci odkládáme. Až bude větší, až budu mít víc prostředků, až našetříme na nové auto, až se začnou hory zelenat, až bude klidnější období, ... Mnohá z těchto až právě pochopíme, až to přijde. A že to opravdu přijde, to si můžeme být celkem jistí. Protože jedinou jistotou našeho života je, že nic není jisté a stálé. Všechno se proměňuje a stejně i my se musíme umět přizpůsobit měnícím se podmínkám. Jinak z nás budou dinosauři v exkluzivním balení, možná na výsluní. A kdo by chtěl být žijícím dinosaurem ve vyhynulém světě? Zřejmě nikdo! Proto očekávejme, chápejme a procitejme dostatečně brzy, abychom neskončili na úbytě...

Kdo čeká na Fleka?

Bosá

Nechejme minulost minulostí a budoucnost budoucností. Žijme současným okamžikem, který je s námi a dává tušit minulost i budoucnost. Uchopme otěže vlastního života do svých rukou a nebojme se skutečně bojovat za věci, které stojí za boj. Ostatní prožijme a zkusme se nechat prožitkem vnést do toho, co je neodvratitelné, skutečné, právě probíhající. Jen tak dokážeme prožít plný život, který věnujeme tomu, co je opravdu potřeba a těm, které máme rádi. Jisté dohady vždy zůstanou, ovšem hluboko v duši víme, že právě tento přístup je tím nejdůležitějším. To, co pomine, už nikdy nepřijde a také minulost již nikdy nezměníme. Co můžeme jen trošku upravit je pohled do budoucnosti, kterou tvoříme právě teď. Tím, že věci skutečně prožijeme a budeme sami chápat své místo v současnosti, máme naději na budoucnost. Ta se rodí právě teď a právě tady...

Neohrnuj nos, raději jdi bos!

Vlídnost

Známe to všichni, na začátku pracovního, rodinného i společenského života si představujeme, že dosáhneme něčeho velkého. Že musíme někým velkým být, něco významného vykonat a něco podstatného vyzkoumat, abychom se stali významnými ve svých oborech, životech, společnosti. Nic není dál od pravdy. Protože náš život je přeci tvořen řadou každodenních projevů vstřícnosti a přívětivosti, které se v našem životě kumulují a mají šanci přerůst do něčeho opravdu velkého. Vždyť každý člověk, kterého v průběhu svého dne, týdne, života potkáme, má svůj vlastní příběh, jehož prostřednictvím je možné se naučit něco nového. Život každého z nás je totiž tvořen vlastními okamžiky, které představují prostor k projevení více soucitu, laskavosti, či vstřícnosti, které jsou významnou podstatou našeho vlastního lidství. Buďme připraveni a staňme se tím, kým skutečně v jádru jsme. Obohacujme svět kolem sebe, rozesmějme byť i jediného člověka a projasňujme zhola neznámým lidem náladu, aby i náš život stál za to...

Nesobecky dávej, laskavostí vše zvládej!

Domyšlená

Lekci od lekce jdeme životem, učíme se, moudříme, hloupneme a bláznime vždy, když je to potřeba. Od jednoho kroku není daleko k druhému a všechny starosti i radosti nás propojují do dalšího žití. Toužíme být výš a dál, sníme o místech zatím nedostupných a věříme, že jednou nastane ta správná chvíle a my se ocitneme právě tam. Obýváme známe prostory a málo riskujeme, věříme v pevnou sílu tradic, které propojují věky. Někdy upravíme perspektivu, jindy se držíme při zemi a nadhled je nám cizí. A jak tak procházíme naším světem, stále více zjišťujeme, jak moc a zároveň málo dokážeme. Byť jsou naše snahy zřejmé, změny se prosazují velmi těžko a pomalu. Rozhýbat rozkolísaný koráb onoho světa je tak složité. Neztrácejme však naději, změny jsou blízko, teď už musíme jen vytrvat...

Vytrvej, přemýšlej, zítřek si domýšlej!

Tikající

Líbezně si zpívá člověk, jehož osud není ničím zkalen. Jde od okamžiku k okamžiku, sílí, roste a uvědomuje si podstatu svého bytí. Cesta ubíhá, dny se střídají v harmonickém celku a jednotlivé skutečnosti na sebe navazují. Není nic nezkaleného a jasný obzor se otevírá novým zkušenostem. Cesty jsou strmé, kamenité a člověk již převzal svůj podíl za své kroky vpřed. Nemá tedy význam zastavit se uprostřed cesty a ptát se. Není potřeba stále dokola rozebírat nastavené skutečnosti. Jednou jsme se vydali na cesty, slíbili jsme si dosažení určitých cílů a měli bychom vytrvat. Nelitujme času, buďme rádi, že jej máme a zužitkujme jej tak, abychom zpětně nemuseli litovat dne ani hodiny. I když máme občas v životě pocit, že jsme dosáhli vrcholu a naše krásné výsledky jsou definitivní, není to zcela pravda. Naše životní hra je větší a delší, než do tohoto okamžiku. Trvá a trvá přesně do jeho konce...

Piš si a střádej, životem bádej!

Lulečská

Počasí dnes moc nepřeje venkovním aktivitám, přesto se vydáme na procházku lesy v okolí Lulče. Fedoš i Roník nám běží v patách a tak se vůbec nebojíme, že bychom se ztratili. Sbíráme ostružiny, maliny, zkoušíme švestky, hrušky i jalíčka. Pochodujeme tam a zpět, až se objevíme na známém místě plovárny. Teď ještě nehoru a rychle se schovat před deštěm. Klukům to nevadí a kriketem si krátí doobědový čas. Následně prověří své znalosti světa, když už je čas oběda. Naplnit bříško s vyrazit směr domov. Než tak úplně uděláme, rozloučíme se s každým členem početného společenství. Pak ještě navštívíme zoopark se zvířátky, pomazlíme se s lemury, ovečkami a oslíky. A teď už je opravdu čas jet domů. Škoda, že příjemné dny, v milé společnosti běží tak rychle, neboť tohle bylo opravdu skvělé!

Díky za každý prožitek, byl to báječný zážitek...

Šošůvská

Vymalovaný den, sluníčko nad obzorem a voda příjemně chladící na tělo. Franta a Franta se prohánějí kolem a my si užíváme každé plavecké temp. Za chviličku pak vyrížíme dál, abychom poznali Sloupské propadání a dobyli zbytky hradu. Nicméně to nádherné nás teprve čeká. Sloupsko-Šošůvské jeskyně plné kamenné krásy a dechberoucích krápníkových síní. V Eliščině komnatě se tají dech a slzy samovolně kanou. Nádhera se snoubí s krásou, která nemá obdoby. Škoda, že musíme končit, neboť zde bych mohla být hodně dlouho. S dobrým obědem v žaludku vyrážíme pěšky Suchým žlebem až k propasti Mcocha. Netopýři, spi i jiná lidská havěť si zde dala sraz a já se jim nedivím... I tady je moc krásně a příjemně. Přesto je čas rozloučit se a vyrazit dál. Ve Křtinách nahlédneme do Santiniho práce, která je jedinečná. A co pak? Pak už hurá do Lulče, vykoupak, rozdělat oheň a být jen tak, tady a teď!

Jeskynní vílo, ať je Ti zde stále milo...

Korigovaná

My sami utváříme svůj svět a můžeme jej měnit. My sami smíme a musíme být změnou, po které nejvíce toužíme v okolním světě. My jsme změnou, hybnou silou, láskou, štěstím, poznáním, radostí i strastí našeho života. Žijeme, tvoříme, rosteme, boříme a pomalu zapomínáme na čem v životě záleží. Lenivíme, vymlouváme se, odkládáme a obyčejné lidské sdílení nám dělá problémy. Máme chuť být součástí velkého světa, ale neumíme se do něj zapojit pomocí kontaktů s okolím. Máme k dispozici velké množství komunikačních prostředků, ale vlastně nekomunikujeme. Trpíme odcizením a ztrácíme spojení se svým vlastním životem, lidstvím a posláním, k němuž jsme předurčeni. Někde na cestě jsme pozbyli cíle a ztratili z dohledu to, na čem nejvíc záleží. Toužíme, přejeme si, ale neumíme sdílet, předávat a vést plnohodnotný život. Ideálním krokem k nápravě je objevení svého potenciálu a poslání. Všichni máme něco jedinečného, čím se stáváme tím, kým jsme. Jen to objevit, přestat čekat, přestat váhat a udělat to, co chceme. Neb jen my tvoříme kým budeme, s kým budeme a jak!

Buďme laskavější k sobě i svým blízkým...

Uvyklá

Bláznivý svět, jež z lékářů dělá horníky a z dělníků mocipány. Zneužívá dobře míněných záměrů k vlastnímu prospěchu a nahrává těm, kteří ovládají peněžní i emocionální toky. Představuje se ve světle vnějších pozitivních výsledků, které nestojí na pevných základech. Řídí se pravidly vlastního prospěchu a pochybného názoru většiny. Tedy svět, který máme, ve kterém žijeme, svobodně dýcháme a vychováváme své děti. Není to ovšem svět pro každého. Ten, kdo se přizpůsobí, nezajímá se o budoucnost, má vyhráno. Ostatní tiše i hlasitě trpí a snaží se bojovat svými činy proti zvůli. Sledují, organizují, pracují, žijí, stávkují, bojují a svět jde s nimi. Směr je dán, jen výsledný efekt se zdá být jiný. Snad proto je nutné se ptát, nebylo by lepší směřovat ke stejnému cíli? Není přeci jen rozumnější sjednotit síly a snažit se o dosažení společného vrcholu? Zřejmě ne, alespoň zatím se to nejeví. A pokud se v budoucnu vyjeví, doufejme, že již nebude pozdě!

Netruchli, věř za podstatnějším běž...

Průkazná

Jistě to známe všichni, při hledání vlastní cesty se uchylujeme ke zkratkám a zlatým středním cestám. Při hlubším zamyšlení se však zjistíme, že žádná střední cesta v životě neexistuje. Štěstí je štěstím a není o nic menší či větší, nebo dokonce střední. Také utrpení a strázně jsou buď velké či malé, jsou zlem, které se snažíme v životě vykořenit, nebo se jimi posilnit. Nelze tedy hledat střední cestu tam, kde nikdy nebyla a nikdy nebude. Jen v plnosti a nasazení jdeme dál. Jen v celosti a celistvosti prožívaného štěstí jsme jím opravdu naplněni. Jestliže se rozhodneme pro přímou cestu, pak ji nezkrátíme nepřímými úseky cest, kterým musíme projít. Nelze se domnívat, že zušechtíme sebe a spasíme celý svět, pokud budeme hledat ulehčení a zkracovat si cesty poznání. Ono samo utrpení, láska, radost, smutek i bolest je posvátností našeho života a jen tím, že budeme onu sílu chápat, prožívat, můžeme ji také čerpat. Tím vším lze náš život zlepšit a poskytnout tak sobě i ostatním sílu na cestách necestách. Nebojme se nést všechny naše radosti i strasti, otevírejme se cestám, jen ne těm středím. Ty k ničemu nevedou a zastavují nás před cílem...

Přijímejme, berme, dávejme, nesme!

Divená

Není na tom nic divného, když se člověk pozastavuje na konáním jiných. Pokud je ono konání proti pravidlům dobrých mravů, či dokonce proti právním předpisům, pak bychom se neměli divit. A přesto se najdou takoví, kteří nejen porušují pravidla, ale zároveň se diví, že se ostatní diví. To se pak nestačí divit účastník, jež pravidla dodržuje, ale i ten, co je porušuje. Každý se ovšem pozastavují nad něčím jiným. Ten, který pravidelně sleduje změny pravidel, s podivem pohlíží a děsí se toho, co všechno se mohlo stát, nebo se i stalo. Ten, který porušuje, nic nesleduje, nic nevnímá, prostě si jede svým vlastním životem jako závodník. A co na tom, že ubližuje ostatním. Vždyť to je jedno, mě se to přeci netýká. A nějaká pravidla, tak ta jsou mi vážně úplně ukradená. A tak tu proti sobě stojí dvě strany téže mince. Dospělí, rodiče, zaměstnanci či zaměstnavatelé, lidé, kteří mají stejná práva, ale nestejné povinnosti. Jedni se striktně drží psaných i nepsaných pravidel a všemi možnými prostředky je dodržují. Učí tomu i své ratolesti, které se stávají stejně povidnými tvory, jako jsou oni sami. Druzí pak nedodržují nic, snad ani svá vlastní pravidla, pokud nějaká mají. A také oni tomu všemu učí své děti. Koloběh neskutečných událostí a podivených obočí tak pokračuje, přeskakuje věky i hluboké řeky. Zda to někdy skončí, to nikdo netuší. Co je však pravdou, oba tábory byly, jsou i budou...

S pravidly vpřed půjde vždy svět!

Okrajová

Kdo přichází dřív, ten může odejít. Kdo bývá srdečný, ten má lehčí život. Kdo se směje, ten je šťastný. Smutný pohled nemusí znamenat smutek a úsměv zase štěstí. Je to jen naše vlastní interpretace pocitů, na základě zkušeností, odpozorovaných reakcí, vlastností a zažitých společenských norem. Jejich užíváním se v životě můžeme dostat do zvláštní situace, kdy slzy na tvářích nejsou známkou smutku, ale štěstí. Rozzářený úsměv není radostným projevem šťastného okamžiku, ale výrazem smutku na duši. Žijeme totiž v komplikovaném světě iluzí, které navenek vyjadřujeme, snažíme se mást své okolí a skrýváme pravé city. Snažíme se být silnými, odpočatými, dobře naladěnými, skvěle připravenými a vždy smířenými s tím, co přijde a jaké to bude. I když je dobré, mít radost věcí tak jak jsou, někdy je však důležité bojovat. Radovat se, uvědomovat si, že nám nic neschází a přesto nám patří celý svět. Neplakat, že něco skončilo a je po všem, ale právě usmívat se, že jsme měli možnost být u toho, když se to stalo. Dnes je dnes a buďme rádi, že byl a my byli jeho součástí...

Usměj se a jdi, svůj osud najdi!

Probloumaná

Ufi, uf, je ze mě velký ňuf. Dneska je znát, že je neděle. S nedělní náladou a těžkopádným krokem se pomaličku zvedáme z postelí. Líně se vrháme na povinnosti, které musíme zvládnout. Počasí nahrává do karet lenošení, ale my se přeci jen vyhrabeme z peřin a jdeme pracovat. I když je potřeba zvolit program dne, raději se moc nehoníme za velkými zážitky, chceme si užít posledních volných chvilek víkendu i společné dovolené. Zítra totiž začne znovu kolotoč, který se na chviličku pozastaví zase až za čtyři měsíce. A naplno budeme schopni relaxovat až za rok. Uf, takhle to zní hrozivě, tak si raději ještě přimyslíme nějaké to volno během zimy a jara, abychom se nezbláznili už jen z představy, že nás čeká rok čekání na volné dny. Prosím tě hlavo, co si to myslíš? Že budeš schopna myslet bez zastavení zase celý rok? Neboj se, z tohoto omylu tě jistě brzy vyvedou. Teď si však přemítej a dělej jak myslíš. Já jdu odpočívat a vnořovat se do příběhů a dalekých krajů...

Objevuj, zkoumej, neděli probloumej!

Přemáhací

Jediný pohyb, špatné docvaknutí a už je zaděláno na problém. Auvaj tramvajs, tohle snad nepůjde ani rozchodit! Našlapuji s největší opatrností a pokouším se nedělat žadné prudké pohyby. To by dnes nemuselo dopadnout dobře. Zateplím si záda a pokusím se tvářit, že tohle rozhodně neproběhlo. Sice vypadám jako skrčenc, ale to dneska přežiju. Zítra už to bude rozhodně lepší a budu zase hopsat jako srnka po polích a lesích. Dnes budu spíše raněnou gazelou, která si v koutku ošetřuje své rány. Jen mě nechejte být, však já si to v klidu vyřeším. Jen tak si tady budu sedět, poslouchat dobrou hudbu a lhát si do karet, že je všechno v pořádku. A v hlavě se mi následně rozsvítí a přepne na autopilota, který mě převeze přes tyto malinkaté bolestínky azase bude dobře. Vždyť mě přeci čeká nádherná sobota a neděle! To nemohu nechat jen tak, abych ležela...

Když nemůžeš, tak si přeci pomůžeš a svou slabost přemůžeš!

Modřínová

Sotv se týden překulil, už je tady opět víkend. Pro jednoho radost z volných dnů, pro druhého starost s tím, co si počne s volným časem. Ani jedno není náš případ, protože už teď je nám jasné, jak volné dny dopadnou. Budeme relaxovat, užívat si, sportovat, šlapat po kopcích, smát se, dobře spát a hodně se věnovat jeden druhému. Dobrý plán, který láká k naplnění už teď. Nicméně pátek je potřeba přežít s vysokým pracovním nasazením, aby sobota a neděle mohly být odpočinkové. Proto musíme dneska zvládnout mnohem více úkolů a povinností, abychom si od nich mohli následně odpočinout. Už teď to vidím, jak půjdu za sluncem, vodou, svěžím vzduchem a bolavýma nožičkama. To vše s vědomím, že to dělám ráda, těším se na to a už se nemůžu dočkat. Inu, vandrovní nálada mě hned tak neopustí, i když budu muset schovat boty do skříně. Vím, že mě volají, lákají a zvou. Proč toho tedy nevyužít a nejít si ještě užít krásných a teplých letních dnů...

S toulavou jdu náladou za svěží modrou oblohou!

Vnímatelná

Zase se k nám vrátilo léto. Sluníčko svítí s plnou silou, ohřívá chladný horský vzduch. Zvenčí je cítit radostná atmosféra počínajícího dne. Po něklidné a uhádané středě nastupuje spořádaný a veselý čtvrtek. Ptáčci se rozlétají do všech stran, motýlí křídla tiše proudí úsvitem a člověka napadne mnoho otázek. Odpovědi nejsou známy, přemítání dovoleno. Není totiž nic zajímavějšího na světě, než se pokusit najít vlastní odpověď. Hledat, pátrat, skládat, kombinovat, logicky vyvozovat a zpětně získávat. To je směr, kterým se vydáme pro dnešní den. Objevíme objevené a zjistíme zjistitelné. Jen tak dosáhneme tam, kam dnes potřebujeme.

Nechtěj mít víc, nemusíš mít nic!

Vyřezávaná

Kolik to uběhlo dní a let, co jsme naposledy stáli zde před touto branou? Chvilka počívání a číslo překvapí. Zdá se to jako včera a přitom je to jářku už sedm let. Zvědavost mě vede dál a chci vědět, c se změnilo, jak se to zde rozrostlo a co nového zde spatřím. Už od vchodu nás vítají nové sochy koní, zajezdíme si na medvědím kolotoči a vrhneme se do víru poznávání. Některá místa zůstala stejná. Jiná se proměnila k nepoznání. A pak jsou tu i zákoutí úplně nová. Nvý výběh pro starého Sama. Velká voliéra pro výry obrovské a skluzavka pro malé, velké, tenké i tlusté. Každý si najde to své a může obdivovat krásu dřevěných děl. Každé má svůj příběh a také svou duši. Stačí jen natáhnout ruku a nechat je promluvit.

Dívej se tiše, do řezbářské říše!

Veverčáková

Ráno voní vlahým vlhkem a zvířátka pomalu objevují zahradu po noční průtrži mračen. Blesky střídaly hromy, vítr hnal provazy deště a stromy ohýbaly své koruny k zemi. Noc sice byla bouřková, ale ráno je vymalováno slunečním svitem, modrou oblohou a mráčky sem tam. I my se probouzíme, otevíráme se novému dnu, který nás vítá radostným poskakováním veverek. Máma veveřice se vydala se svými dvěma mláďaty na průzkumnou misi. Ukazuje svým mladým, kde najdou nějakou tu dobrotu k snědku. Zprostředkovává jim svou zkušenost a děti musí, jako ve škole, opakovat vše, kter spokojenosti mámy veveřice. A já? Tiše stojím, v úžasu pozoruji tuto veverčí školu a náhle si uvědomím, že je to stejné, jako u lidských maminek a jejich dětí. Učí se navzájem a získávají tk na síle, odvaze i touze dále objevovat svět...

Ať jsi máma veverka, nebo jenom čiperka, uč se a poznávej, jak je svět kolem krásný!

Odhodlaná

Žít s odhlodláním a aktuálním prožitkem. Uvědomovat si krásu jednotlivosti a sílu spojení. Statečně a rozhodně proměňovat minulost v pouhý prach. Nastavovat zrcadlo novým znalostem, zážitkům i poznání. Velké úkoly stojící před mnohými z nás, kteří nechtějí jen tak projít životem. Úsilí vkládané do každodennosti, vyúsťující do velkých rozhodnutí a také změny, které nelze opominout. Zajímavé, mnohdy lákavé i obávané kroky, které člověk musí v životě udělat, pokud nechce jen tak zůstat stát. I když je někdy docela důležité zastavit se, ohlédnout se zpět a uvědomit si sílu prožitého. Stejně tak důležité je plánování budoucnosti. Každý současný krok je cestou do dalších okamžiků, které spoluvytvářejí naše zítřejší dny. Jaké budou a co přinesou? Tak to je jen a jen na nás. Za úspěchy i zklamání neseme svůj díl zodpovědnosti a nelze se ho zřeknout. Snad proto je nutné přemýšlet a plánovat tam, kde je to možné. Ostatní je pak potřeba nechat jít...

Někam si jít, jen tak si snít!

Naše

Armádní zásobování, vývařovna pro několik dospívajících kluků a k tomu ještě otázka volnočasových aktivit. Tak nějak vypadá den, když se chystáte vyrazit na týdenní pobyt s dorůstajícím synem a jeho kamarády. Postarat se o jídlo, pití, zábavu a ještě získat co nejvyšší počet bodů a přitom netaktizovat. Toť úkol pro nadcházející týden! Jak si s ním poradím a co všechno vymyslím? Tak to je právě to, co se snažím dneska vyzkoumat. Připravit si půdu pro jídelníček a vybraná menu. Dále promyslet několik různých variant pro zábavná dopoledne i odpoledne na chatě. Nepouštět se do žádných velkých akcí a přitom pobavit, unavit a potěšit. Stále si říkám, že jsem to již několikrát zvládla, tak to zvládnu i teď. Ale letos je to opět nové a jiné. Nejen složením týmu expertů na pobyt, ale také věkovým složením. To, co bylo zábavné před pěti lety, to už dneska nebaví. Ale stále máme v záloze několik dalších možností, které jistě zaberou. Tak si držme palce, ať to ve zdraví, pohodě a klidném rozmaru zvládneme...

Čas je jen pro nás!

Věčná

Pátek nebo svátek, při dovolené člověk neřeší, který den právě nastal. Dny jsou jako vymalované a zážitků právě tak akorát, aby bylo nač vzpomínat. Může se zdát, že všechny dny jsou stejné, ale není tomu tak. Byť může zasáhnout rutina, dovolenkové dny jsou přeci jen něčím jiné. Už jen tou vůní dovolené, příjemného volna od běžných povinností a krásy každé minuty, kterou prožijeme. Je to čas na všechno, co bývá přes rok odkládáno a k čemu se tak rádi vracíme. Doba čtení, aktivního pohybu, splynutí s přírodou, poznávání nových míst i návratů do míst známých. Ovšem nejpodstatnější je fakt, že jsme zde společně, jeden pro druhého a s druhým. V pohodě, v naprostém souznění a radosti. Tu si neseme v sobě, když jsme daleko, neboť je pak dálka mnohem menší...

Kéž tyto dny trvají věčně!

Netečná

Tisíckrát stejně a přitom pokaždé jinak. Člověk se cítí dobře a zároveň jej straší mnozí kostlivci ve skříni. Kolik je záhadných slov a úkazů, které končí bez důkazů a jsou plné příkazů. Měl bys, bylo by dobré abys, nezapoměň, že... Neradi slyšíme tato slůvka, neboť nám připomínají skutečnou realitu kolem nás. My jsme ovšem stále ponořeni do hlubiny ničeho, která se rozprostírá mezi dneškem a zapoměním. Je něčím malým, co nás spojuje s prožitým a zároveň dává jistotu, že to všechno nebyl jen sen. Máme důkazy, nezvratné příklady toho, že jsme to opravdu zažili. My víme a ostatním netřeba ukazovat, co bylo prožito a jak. Hlavní věcí je skutečnost ukrytá v hloubi našeho já, které ví. A ve své vědoucnosti pak spojí vše, s čím je potřeba být spojen. Netřeba se bát, vědomí ví a vždycky rádo napoví...

Zachytit skutečnost, nevnímat netečnost!

Restová

Už je to uděláno, už je to hotovo... Mohla bych si zpívat, ale nebudu. Vím, že to co dneska dokončím, bude zítra zase připraveno k mojí pozornosti. Je to jako chapadla chobotnice, které se postupně prolínají tam a zpět. Na jednom konci se podaří věci ukončit a na druhém už číhají nové úkoly. Tak to bychom nebyli kamarádi, přátelé. Pokud budeme spoléhat, že se to samo udělá, pak rozhodně nic nikdy udělán nebude. Nikdo ještě nevymyslel způsob, jak zařídit, aby se úkoly plnily a člověk nemusel hnout prstem. Možná jednou, v daleké budoucnosti budou znát recept na konání bez konání. Dnes však platí, chceš-li mít hotovo, musíš se zasloužit o ukončení... Tak jako na cestě, musíš dojít až na konec trasy, tak i úkoly musí být dokončeny. Není třeba lámat rekordy, ale přesto je fajn, něco málo dokončit, aby se mohlo začít znovu. S čistým štítem se vstupuje do nových úkolů lépe, než s jakýmikoliv resty.

Resty jsou tresty!

Zpáteční

Návraty z cest jsou něčím zvláštní. Na jednu stranu člověk ví, že jisté období končí a další začíná. Opouští určité zaběhané kroky a pouští se do nových. Z časů volnosti a určité nevázanosti se vrací do reality vlastního života. Byť se většinou těšíme domů, v hloubi duše cítíme, že bychom velmi rádi zůstali a zachovali si něco málo z prožitého. I my si jistě v srdci poneseme prožitých deset společných dnů, které byly ve velké pohodě, klidu a radosti. Laskavého objevování přírodních krás, radosti ze společně sdílených zážitků a ušlapaných cest. Až přijde chvíle, kdy bude těžko v životě i na světě, pak právě tyto naše vzpomínky pomohou. Ujistí, přimějí hledat cesty i tam, kde zdánlivě nic není. Stačí se jen dívat. Tak jako posledních několik dní a mnoho předešlých dovolených...

Nezoufej z návratu, těš se přec na chatu!

Zadovsko-Churáňovská

Zamračené ráno nás nenechá na pochybách o své teplotě. Přesto vyrazíme na túru a po vlastních stopách jdeme na Zadov a Churáňov. Sestoupáme do údolí říčky Popelná a tu se začnou dít věci. Mokředy, kluzké kameny, bahno, spadané stromy, štípající včely a buci. No prostě nádhera šumavského rána. Moc se nezdržujeme a raději rychle vyrazíme dál. Objevíme keltské hradiště, s obrovskou kamennou bránou a pak dojdeme až na Zlatou studnu. Zmoženi, vysílení a hladoví se rádi posilníme před dalším stoupáním... Ještě párkrát nahoru a dolů, kruh se pomalu uzavírá. Tam, kde ráno nebyl ani živáček je rušno Nevadí, i tak si vychutnáme svou porci zmrzliny s malými lopatičkami a nádherným výhledem. Doma pak vytaháme tašky a sbalíme se na cestu domů. Před večeří se ještě pořádně pomazlit s Betinkou a den končí. Byl sice posledním v řadě společných, ovšem stál za to!

Hlavu nevěš, dnes to ještě neřeš...

Zvířecí

Den přesně podle mého gusta. Navštívíme všechna zvířátka v okolí. Nejprve se pokocháme krásou Jezerní slati a ověříme si, že zima zde není schovaná ani v létě. Pak zamíříme na první zvířátkovou výpravu Stoupáme, hledáme a jeleny snadno objevíme. Pak po stopách rysa, který je však natolik plachý, že jej nenajdeme. I tak se nám tu líbilo a teď hurá dál. Copak asi dělají vlci? Budou doma a pozvou nás dál? Mladý vlček se rozhodl ukázat se v celé své kráse a rak si je vychutnáváme. Jen jej pohladit a olíznout si společně čenichy, Od zvířátek míříme na Chalupskou slať a pak do Borové Lady za sovičkami. Potěšíme se a polaskáme duše, pohoupáme se a už je čas k návratu. Aby den měl svou plnost, zastavíme se na báječnou dobrotu z kokosu, ovoce a s vůní kávy. Den utekl, ani nevíme kam a teď i my jdeme odpočívat.

Vlci, rysi, jeleni, byli dneska spatřeni!

Povyderská

Nový den nás vítá chladem šumavského rána a sluníčkem na obzoru. Posíleni vydatnou snídaní vyrážíme za dalším poznáváním přírodních krás. Z Modravy vystoupáme k Tříjezerní slati, pak dojdeme k Vchynicko-Tetovskému kanálu. Kolem něj pak kráčíme vstříc hlubinám, kotlinám a vrásčité vodě řeky Vydry, Vyzkoušíme její chlad na vlastní nohy a pak se občerstvíme u Vydríska. Nespatřeni, zaliti a občerstveni jdeme cestou až na Čeňkovu Pilu. Odsud nás autobus vyveze zpět až do Modravy, V Lyeru se seznámíme s bílým klokanem i řezaným pivem. Ve Dřeváku uspějeme v testu znalostí českých dřevin a pak už hurá zpět.

Večeří se posilníme, kam si zítra vyrazíme?

Řípová

Jako správní cestovatelé, i dnes jsme zvedli kotvy a vydali se na cesty. V Růžové jsme se pěkně rozloučili a tradá, zase o kus dál. Cesty nás tedy vedou přes Děčím a Ústí nad Labem, až na českou posvátnou horu Říp. Výstupem jsme vyfuněli až k vrcholu a kupodivu měli možnost navštívit kapli sv. Vojtěcha a sv. Jiří. Rotunda je to krásná, opředená mnoha legendami, s atypickým tvarem tří protnutých kruhů. Také zanícený výklad pana průvodce stál za to! Pak jsme zamířili do města mého dětství - Mělníka. Prohlédli jsme vinice, koupili víno sv. Ludmily a shlédli z výšky na soutok Lbe a Vltavy. Pak už žádné velké zdržování a přes Prahu rovnou na jih Čech. Do kraje pana Klostermanna, do Hutí, Kvild, zelených plání, tedy na Šumavu. Opět po čase a zase s pocitem návratu domů.

Šumavu máme rídi, jsou tu naši horští kamarádi!

Saská záchrana...

A je tu opět nový den. My po výborné sndani vyrážíme směrem do německého Bad Schandau, na túru mezi pískovcovými skalami. Nejprve jedeme krásnou historickou tramvajkou, pak už po svých procházíme cestičkami mezi saskými pískovci. Užíváme si výhledy, kocháme se krásou zdejší přírody a vzpomínáme. Jak jsme tady byli před lety. Jak to všechno bylo jiné a přitom tak stejné. Najednou slyším "mami, tam je pejsek, podívej!" a než se stačím rozhlédnout, už kolem běží ustaraný majitel a za ním jeho paní. Jejich mazlíček spadl do rokle pod námi. Co budeme dělat? Je naživu? Zachrání jej? Uf, dobře to dopadlo, pejsek je zachráněn a naše cesta pokračuje bez zádrhelů, až k autu. Byl to den náročný, zajímavý a šlapací, ale bylo to moc fajn.

Pizza u Pupíka je jako od Fufíka!

Edmundská

Nádherný vzduch se vznáší nad zahradou a my se posilňujeme výbornou snídaní. Několik krajíců chleba, čerstvý rohlík, voňavá vejce a za chvíli už není co jíst. Uklidíme, dobalíme a vyrazíme za dalším aktivním dnem. Na Mezní louce je trošku zěsno, ale my se toho nebojímě a šup i hups do Edmundovy soutěsky. Výmluvný pán průvodce vtipkuje a laškuje, pouští na nás vodopády a mile vypráví o říčce Kamenici. A teď už zase po vlastních. Pomalým i prudkým stoupáním dorazíme až na vrchol Pravčické brány. Pokocháme se výhledy, sníme svačinu a energii sbalenu na cesty. Sestoupáme a vydáme se po návratové cestě domů. Se 17 ujitými kilmetry pak rádi smlsneme výtečný guláš a borůvkové knedlíky, abychom vydrželi, až k dočasnému domovu. A že toho dnes nebylo málo, tak ještě znovuobjevíme Rubensovu mýdlárnu, kde se zmydlíme a s mýdlem i odejdem. Den byl krásný a teď spát, abycho si zítra opět mohli hrát...

Vystup si z davu, použij svou hlavu!