To se nám to krásně komplikuje. To, co ještě včera bylo normální a běžné, už dneska neplatí. Kolem jsou nataženy neviditelné zábrany, které nepustí nic tam, ani zpět. Jen myšlenkou můžeme zaletět, zvednout se a popojít směrem tam, kam tělo nemůže. Byť se to zdá nemožné, je tomu právě tak, člověk sám sobě vytváří blokace, zabraňuje dobrým věcem a nechápe postupy, které mohou být využity. Jako oslík stále naráží do jednoho bodu, nechce se vzdát a přesvědčeně hučí, v domnění, že silným hlasem přemůže hradby. Bohužel, tento postup nepomůže a rozhodně nic nepřemůže. Jediné, čeho se člověk dočká, zlostných pohledů okolí, které říkají, jsi přeci dost starý na to, abys věděl, že tudy cesta nevede! A nedělej, že o tom nic nevíš. Bylo tomu tak vždycky, tak proč se zrovna dneska snažit to změnit? Jen blázen by do toho šel... A přesto se jeden najde!
Šašek či blázen, já nechci bazén...
Žádné komentáře:
Okomentovat