Ochromené překvapení a šokovaný výraz plný pláče i hněvu mě hned ráno dostal. Nejen, že počasí se rozhodlo překvapit nás deštěm a teplotami vysoko nad nulou, ještě tohle. Copak to mám za potřebí, abych běhala sem a tam jen proto, že jeden neí schopen vylézt z postele včas a druhý mi neustále proměňuje už tak proměnlivé? Já jsem ta, která musí stihnout každý okamžik, musí být nachystána, připravena, upravená a ještě s dobrou náladou. Ale copak to jde? Nervy, moje nervy, vy to víte a jistě mi odpustíte, když popustím páru a lehce zvednu hlas. Jinak to prostě po ránu nejde a dusit to v sobě, byla by reakce ještě horší. Bum, prásk, třísk a je vymalováno... Slova padla, slzy jsou osušeny a teď se zbývá soustředit na úkoly, které tu stojí přede mnou. A že jich zase po víkendu je! To se snad všichni zbláznili, nebo mám snad problém já? No, ať už je situace jakkoli barevná, jdu do toho a všechno vyřeším. Svůj šok mám dnes za sebou, tak co bych ještě mohla chtít?
Otřesy, přetřesy, milujme své stresy!
Žádné komentáře:
Okomentovat