Závisíme jeden na druhém a přitom se tento fakt neuvědomujeme. Žijeme vlastní životy, které jsou vcelku i jednotlivosti provázány s životy ostatních. To, že jsme tady, není jen naše zásluha, ale od někud jsme vyšli, někde jsme byli a někam dále kráčíme. Nehodláme poslouchat nápady jiných, chceme jít svým životem a být sami za sebe, ale můžeme být opravdu sami sebou? Není náš život jen pokračováním životů předchozích, směrováním našich prarodičů, rodičů a partnerů? Nesnažíme se snad být těmi nejlepšími pro sebe i naše děti? Jak zajímavě pak vyznívají naše úmysly, při zpětném pohledu do dávnověku našeho žití. Ano jsme to my a jenom my, kdo dnes kráčíme touto cestou, ale spolu s námi, v každém z nás, je i kousek těch, kteří již zde nejsou. Já jsem odrazem Tebe a Ty mě, on je naší součástí a to napořád. Ať se to nezdá, je tomu tak. Jako jsem já odazem svých pradávných předků, ty máš ty své. A společně pak tvoříme směsici shluků a trsů, které ponesou naši milí. A snad i oni jednou na své cestě životem najdou dostatek odvahy k ohlédnutí se tam, kde budeme s úsměvem stát a povzbuzovat je k dalším odvážným krokům. Tak, aby dosáhli konců svých cest a nesli naši společnou pochodeň dál...
Nezoufej a jdi dál, tvůje předchůdce by si to přál!
Žádné komentáře:
Okomentovat