Jak zákeřně působí tohle nezimní počasí na člověka, si lze uvědomit při pohledu do běžného pracovního kolektivu či třídy. Místo sněhu déšť, na obloze jen těžké mraky, sluníčko v nedohlednu a teplota atakuje přejaří. V kolektivech je pak slyšet smrkání, pokašlávání, chrapot a celá řada dalších projevů chřipkových onemocnění. Dětem i dospělým chybí mrazivé počasí a co teprve zvířátkům v přírodě! Ráno vstáváme do deštivého počasí, ptáci trylkují své jarní písně a nic nenasvědčuje tomu, že je právě leden. Kdysi nejmrazivější a nejstudenější měsíc roku. Místo abychom se brodili hromadami sněhu, stavěli sněhuláky a sbírali rampouchy, chodíme v pláštěnkách po blátě s krátkými rukávy. Kam se poděla ladovská zima? Kde jsou zimy našeho dětství? Zřejmě utekly za oceán, kde mají vhodnější podmínky k rozkvětu. A my se musíme smížit s teplým povětřím a deštěm, který s sebou nese nesoustředěnost a značné rozladění. A to ani nemluvím o možnostech lyžování či pohybu na běžkách. Tak o těch si necháme jen něco zdát a snad si můžeme v tichu duše přát, aby se přeci jen paní Zima vrátila. Vždyť ji máme rádi a proto s ní jsme vždy kamarádi...
Soustřeď se a pamatuj, že medvěd má vždy svou sluj!
Žádné komentáře:
Okomentovat