Sedím ve ztichlém pokoji a naslouchám zvukům ve svém okolí. Hučící vodu se snaží přebít štěkot psa, od sousedů je slyšet plačící dítě a ve mě se vzdouvá neklid i nepokoj. Nevím z čeho, nevím proč, cítím jej uvězněný v sobě a netuším, jak s ním zatočit. Nepomáhá pomyšlení na klidný večer strávený s milovanými osobami, ani představení chlupatého králičího ocásku. Něco ve mě se pokazilo a já netuším, jak to napravit. Zřejmě bude nutné počkat, jak se věci vyvinou a pak začít dělat závěry. Jaké budou netuší ani ten nad námi a tak si na ně v tichu duše počkám. Vydržím, odolám, nepůjdu spát a vyrazím na dlouhou cestu za uzdravením. A někde na cestě najdu sebe sama, jak sedím a dívám se vpřed. S důvěrou a trochou dobré mysli se postavím všem svým strachům, které se už nyní krčí v prachu. Vyzraju a zvítězím, protože já i ty jsme dobrý tým!
V prachu cest nechám se vést...
Žádné komentáře:
Okomentovat