Poťouchlost osudu je vždycky zajímavým úkazem, který při troše štěstí odhalí zajímavé skutečnosti. Většinou se totiž člověk vymezuje vůči svému okolí, z úst vypouští mnohá slova a vždycky se staví do pozice morální osobnosti. Kritizuje stav věcí, poukazuje na ostatní, jak si neplní základní pravidla slušného chování a vzájemného respektu. A podívejme, osud zamíchá kartami a najednou je tady onen moralista vysvledčený, polapený a přistižený při činu, který se mu přeci protiví. Asi nemusím psát dál, abychom věděli, jak to dopadne. Chudák je potrestán a moralista vyjde ze situace se vztyčenou hlavou. Vždyť on přeci nic špatného neudělal, nevzal si nic, co by si vzít neměl a dělá jen to, co se po něm žádá. A já se ptám, je to dostačující? Neměl by právě takovýto občan být vzorem hodným následování? Neměl by uklidňovat, řešit sporné problémy a naslouchat hlasu lidu? Zřejmě je jednodušší obklopit se pochlebovači, než si stát za svým, být výraznou osobností, s výrazným a zároveň smířlivým pohledem na život nás všech. Trocha pokory a lidskosti by rozhodně také neuškodila. A samozřejmostí by měla být snaha ukázat směr tam, kde se všichni propadáme do propasti. Inu, uvidíme a mnohé se ukáže i v následujících dnech. Já osobně se nechám překvapit, i když marně doufám, že to budou překvapení milá.
Nezoufám si, stále doufám, že náš život není jen pro flám!
Žádné komentáře:
Okomentovat