Není to tak dávno, kdy ještě mnozí z nás pomýšleli na změnu. S optimismem hleděli do budoucnosti a očekávali zásadní proměny myšlení. Nicméně dnešní den ukázal, jaký omyl to byl. To, co se jevilo jako slušnost, odvaha a ochota jít vstříc nejisté budoucnosti, je již nyní minulosti. Opět v našem národě zvítězilo "ono" cosi, co si po generace neseme stále dál. Odkaz takových velikánů, jakým byl Švejk a jemu podobní. Zalezlí ve svých norách brojíme proti úpadu morálky, hartusíme nad mladou generací, ale sami si neumíme poradit se svým životem. Ve chvílích, kdy se máme rozhodnout pro změnu, máme ji dát zelenou a máme důvěřovat intelektuální povaze věcí, ucouvneme do pozadí. Nechceme se přeci zaplést s tím, co se kolem děje, ono se nás to vlastně netýká a my to rozhodně nezměníme. Ale pozor, opak je pravdou! Jsme to my, jedinci a jednotlivci, na nichž stojí hodnota této společnosti, kdo máme možnosti ke změnám. Vadí nám nezkušenost, neangažovanost či projevované emoce, ale ignorace, nadřazené chování a morální úpadek ne! V takovýchto chvílích si říkám, že tohle není moje cesta, tohle jsem si nezvolila, tohle nechci trpět a vůbec se mi to nelíbí. A jen doufám, že jednou se všechno změní. Musíme jít dál, musíme vytrvat a nesmíme se vzdát!
Nechť inteligence vítězí a rozum jí v tom pomáhá...
Žádné komentáře:
Okomentovat