Co nás inspiruje? Co nám dává křídla a pocit jedinečnosti? Jsou to drobné věci či skutečnosti, které se dějí a my nevíme proč? Nebo jsme položeni čistě materialisticky a inspiraci nacházíme jen tam, kde je něco za něco. Jistě známe chvíle, kdy se podněty hrnou z hlavy a člověk je nestačí ani zaznamenávat. A pak chvíle opačné, kdy je jakákoliv snaha marná. Sliby, ani závazky nepomohou a to pak stojíme na místě, přemítáme nad každým slovem a svět se smršťuje do jediné věty. Stačí jiskřička naděje, která dává tušit, že vykřešeme jiskry z kamene a gejzír nápadů tryská všude kolem. Nastavujeme ruce, otevíráme srdce a necháváme plynou hodiny, dny i minuty. Všechno kolem je nějak barevnější, život se zdá být veselejší a my záříme plnou silou naší inspirující energie. Stále ovšem nevíme, co je tím zásadním podnětem. Život sám, skutečnosti, které se dějí, změny, s kterými se nelze smířit a vyrovnat. Zřejmě nenajdeme ten jediný prvek, ale můžeme jej spojit s dechem, životem, vnuknutím, podnětem či zápalem tvořivosti. Stačí se jen dobře dívat a inspiraci najdeme všude kolem nás. V deštivém dni, ušmudlaném ptáčeti, jiskrných očích medvěda, slunečném počasí, nebo štěněcím čumáčku. Je to jen o pocitu výjimečnosti, který ve spojistosti s inspirací cítíme. Proto našlapujme tiše a s respektem, který může taktéž inspirovat.
Buďme si múzou, nikoliv lůzou!
Žádné komentáře:
Okomentovat