Rosteme a sílíme, sbíráme úspěchy a na neúspěchy rychle zapomínáme. Běháme od jedné části světa ke druhé a zapomínáme na drobnosti myšlení. Cesty není nutné hledat, ty jsou tady stále s námi. Jsou zde pro nás a mají za cíl poskytnout nám prostor pro náš rozlet. Snad proto se jako mladí rozbíháme do širého světa, poznáváme nové krajiny, kultury a společnosti. Objevujeme krásy míst, kam generace před námi nikdy nevkročily, stáváme se novodobými dobyvateli vesmíru a zapomínáme. Na sebe, svůj vztah k tomuto světu, k přírodě, ke společnosti, k základním hodnotám lidstva. Čím rychleji se pohybujeme, tím rychleji dochází ke změnám našich nároků a pravidel. A jen letmé zastavení je jako smrt. Nechápeme ty, kteří jen tak bloumají světem, užívají si každičkého okamžiku stvořitelova díla. My předi musíme běžet, tam za rohem na nás čeká další dobrodužství. Ale ... i zde je toho tolik k vidění, slyšení, poznání. Stačí se jen opravdu pozorně dívat, otevřít oči dokořán a naslouchat všemu, co se kolem mihne. A právě v této tichosti zjistíme, jak mnoho nám při běhu uteklo a náš čas se již nedá nahradit. Již uběhl, vypršel, odešel a za chviličku půjdeme i my. Snad proto spěchejme pomalu, jděme jen tam, kam nás srdce táhne a zažívejme jen tolik, kolik jsme schopni přijmout. Vždyť i střidmost podnětů má své objevné kouzlo...
Neváhej, jdi, dobře se dívej, svět je tu pro Tebe, tak jej užívej!
Žádné komentáře:
Okomentovat