Od okamžiku našeho zrození se neustále rosteme, postupujeme, krokujeme, slabikujeme, opakujeme, zdokonalujeme a kultivujeme svou osobu. Postupen času se naučíme chodit, správně spát, dobrému chování, malovat, psát, číst i počítat. Jdeme krok za krokem a čím jsme starší, tím jsou na nás kladeny vyšší nároky na naše vzdělání. Tak kde naši prarodiče vystačili pouze s odpozorovaným poznáním, naši rodiče již měli osvědčení a my, inu my musíme mít alespoň maturitu! Kumulujeme tak informace, učíme se novým věcem a často zapomínáme na základní pravidlo poznání. Informace nepostačí, musíš ji pochopit, pojmout do sebe, upravit si ji pro své myšlenky a teprve pak jsi připraven jít dál. Bezmyšlenkovitě memorovat, učit se zpaměti hromady faktů, slovíček a matematických vrozců je k ničemu. Dokud nepochopíme podstatu, neosaháme si na vlastní pěst, jak věci fungují, jak se fyzikální jevy projevují praxi, je informace jen nepotřebnou výplní našich hlav. Ve chvíli, kdy plně pochopíme a zároveň uchopíme informaci, poprvé ji použijeme a aplikujeme v praxi, pak jsme na dobré cestě zrát. Ovšem i tady platí, nezabřednout do koloběhu nestálého nárokování vyššího a vyššího vzdělání, ale spíše umět odhadnout, kdy jsme dosáhli svého osobního vrcholu. Ač se zdá, že okolí má pravdu, tou jedinou pravdou je náš skutečný pohled na věc. Zjistíme-li, že sebelepší vzdělání a ukončená nejprestižnější univerzita nás neuživí, pak je něco špatně. Je krásné honosit se akademickým titulem, ale i ten má svá úskalí. Platí jen v uzavřeném okruhu společnosti a v běžném životě je jen důkazem faktu, že jsme dokázali studovat víc, lépe a intenzivněji, než naše okolí. O jiných kvalitách člověka nevypovídá, ba spíše mnohdy znemožňuje jeho projevy. To jakými jsme lidmi nemáme napsáno před a za jmény, je to hluboce skryto v každém z nás. A pochopením oné skutečnosti máme šanci neztratit sebe sama na cestě dalšího poznání...
Uč se synu, poznávej, pochopení vždycky měj!
Žádné komentáře:
Okomentovat