Rošťákem byl, snad se jím i narodil. Přesto měl vždy dostatek sil, aby nás všechny oslnil. V srdci radost a sluneční svit, stále byl připraven a byl fit. S míčkem si hrát, kolem si pobíhat, na zemi čenichat, smutek si nenechat. Štěkot a ňafání, smutek přec zahání, každého zachrání, kdo nemá zastání. Snad proto je ti líp, když můžeš s hafem žít. Snad proto toužíme, mít psíka nad jiné. Není to náhoda, že pes naše srdce má. Stačí se podívat do očí štěněte a sami domů již neodejdete. Dny se pak promění na velké souznění, od rána do noci, není vám pomoci. Kousání, běhání, člověka nahání, nuda se zahání, chmury se rozhání. Papuče, rohože, kousat přec nemůže! A přesto kde se vzal, boty zas rozkousla. Tohle vše pomine, nechej je Hermíne, zítra už dospělák, stojí u našich vrat. Čeká a vítá nás s úsměvem na tváři, každý den s radostí celý se rozzáří. Mít tak své zlatíčko, chundelaté sluníčko, byla bych nadšená, každý den zblázněná. Zatím se připravím, na všechno vybavím, pak se tu objevím, s rošťákem mým i tvým...
Štěněcí tlapičky nepatří do myčky!
Žádné komentáře:
Okomentovat