Putujeme světem a zvykli jsme si známkovat sebe i své okolí. Udělujeme pomyslné známky na stupnici vědění, které vyjadřuje, co víme a jak moc jsme se naučili. Již dlouho přemýšlím nad tím, zda může číslo vyjádřit hloubku toho, co víme. Ve školních lavicích jsme se naučili mnoho, ale pouze vybranou část poznání jsme dokázali v životě uplatnit. Jistě nepatřím k těm, kteří pochybují nutnosti vzdělání v jeho šíři, ale přesto si dovolím pochybovat, zda veškeré vědění, které nám je předáváno, je podstatné. A známky? Ty jsou snad jen ukazatelem toho, co se člověk doma nabifluje a mnohdy netuší, k čemu je to dobré. Jistá reaktivaze poznatků nás provází po celý život. Dostáváme se do situací, kdy objevujeme již objevené a poznáváme již poznané. Potom vytahujeme na světlo světa svá školní hodnocení a pyšníme se známkami. Jen nevěřím, že jedničky vždy ukazují na správnost pochopení a podstatnou znalost člověka. Být jedničkářem je fajn, je to jistá vizitka toho, jak a co všechno dokážeme v životě vstřebat. Ale umět se prosadit a najít své pravé místo v pracovním světě, tak to nám jedničky jistě nezajistí. Mohou pomoci, ale nedávají jistotu. To snad nic a snad to ani nečekáme, přesto tomu věříme a chceme se posouvat tam, kde se rozprostírá jedničkový ráj...
S jedničkami nejdál dojdeš, pokud ovšem něco najdeš!
Žádné komentáře:
Okomentovat