Co by si asi dnes pomyslel medvídek Pú při pohledu z okna? Mysli, mysli, mysli. Co jsi to chtěl? A už to mám, moje bříško mi dává znamení. Medík, medík, medík. Za chvilku by se ozvalo známé chachachacha... a přihopsal by stále veselý tygr. Co děláš Pú, nepůjdeš si se mnou zahopsat? I ne tygře, moje bříško mi říká, že je čas na něco malého. Tygr tedy poskakuje dál, medvídek Pú hlubokomyslně zkoumá rozsah svého hladu a já? Já se dívám z okna a říkám si, co je dnes venku adventního. Nic, od rána prší, obloha je zatažená a pošmourno se vkrádá do těla i mysli. Neděle je pomalu v polovině svého běhu a já mám pocit, že bych raději odskákala s tygrem někam do dálky, za snížkem a lepším dnem. Ale zůstávám, kdo by nám udělal oběd mami a co bychom dělali bez tvého popichování a nucení k úkolům? Bylo by nám smutno a hladově. No odmítněte tyto nabídky, to prostě nejde. Tak se raději uzavřu ve svém krásném světě uvnitř svého já, vybavím si krásu sněhu a popojdu dál. Blíž ke sněhu a zimě, tak jak by měla být...
Sněhový den s řízečky jen!
Žádné komentáře:
Okomentovat