Sbírám odvahu otevřít stavidla svého myšlení. Říkám si, že neděle má být časm klidu, odpočinku a přípravy na další pracovní týden. Přesto si nedokážu zakázat hluboký pohled do svého nitra a zjišťuji, že mnohé otázky nebyly dosud vysloveny. Některým chybí jejich odpověď a stále tu prázdnota, která nemá spojitost s ostatním myšlením. To, co se jindy zdálo naprosto správné, se dnes jeví jako prohřešek. V dobré víře děláme rozhodnutí, která mění naši budoucnost a při pohledu zpět je všechno jinak. Jaké by to bylo mít obrovskou rodinu, s mnoha dětmi. Zvládla bych se postarat o další drobotinu? Měli bychom se lépe ve vlastním domečku se zahrádkou? Jaké by to bylo mít vlastního psa? Dokázali bychom skloubit pracovní a osobní povinnosti a zároveň si užívat společného života? Otázky, které nikdy nenajdou uspokojivou odpověď! Otázky, které v mé hlavě vždy budou a ani čas na ně neodpoví. Životní rozhodnutí již byla dána a nedají se vzít zpět. Zůstávají k dispozici nové dveře, které je nutné otevřít a vstoupit. I zde čekají hluboké propasti a úmorná stoupání. Za cílem, poznáním, štěstím i zklamáním... Již samo uvědomění si této skutečnosti je opravdovou odpovědí a pravou, vroucí radostí, vyplývající z hloubi moji duše a poznání. To, kam vykročím teď je jen a jen na nás. Na všem, co se dohodneme a co bude mít smysl.
Hluboké poznání i smutky zahání!
Žádné komentáře:
Okomentovat