Pravidla jsou mým druhým já. Nemám ráda chaos a neporušuji zavedené normy, i když jsem pro své okolí směšná. A přesto jsem to zrovna já, kdo dostane pokutu. Jak se to může stát? Tak tuhle otázku si kladu již od dnešního rána. Pokouším se nalézt uspokojivou odpověď a stále jsem ji ještě nenašla. A zřejmě ji ani nenajdu, protože absurdní věci se dějí a většinou těm, kdo s nimi nejméně počítají. Nechci se vymlouvat a přehazovat vinu na někoho jiného, jsem si vědoma svého drobného přestupku. Přesto si říkám, že na nás maličké se metr najde vždy a velké ryby plavou kolem a nikdo, ani nic na ně nemůže. Snad proto budu ještě více a pečlivěji sledovat všechny ukazatele, nikdy nebudu dobíhat na zelenou a raději budu čekat, než se zase všechno prožene, jako uragán. Jen tak se vrátím do svých vyježděných kolejí a najdu klid tam, kde mají své místo harmonie, předpisy, řád a normy všeho druhu. Poučení z dnešní příhody je hluboké a odnáším si vlastní poznatek, že zelená je zelenou, i kdyby vypadala modře!
S pokutou i bez, poučena jsem dnes...
Žádné komentáře:
Okomentovat