Co není, může být a záleží jen na nás samých, jaký svět vytváříme. Jednou se smějeme, jindy pláčeme. Emoce se střídají, jako mraky na obloze a většinou přinesou jen krátkodobý účinek. A přesto to má smysl. Každý skutek, každá nepravost i utrpení. To nám dává možnost, stát se lepším člověkem, v porovnání s tmou, které podléháme. Smysl je teplem, doprovázejícím světlo i skutečný život. A sám svět je dokonalý jen do té míry, jak dokonalí jsme my sami. Ona dokonalost totiž nespočívá v tom, že už nelze nic nového dodat či přidat, ale v tom, že už nelze nic vynechat. Nenechme proto umřít naši dokonalost smyslplnosti života a jděme jen tam, kde smysl bude v radosti i utrpení. Tím bude naše lidskost povýšena do stavu dokonalosti a realizace nás samých bude v našem postoji a postojových hodnotách. Hodnotách ke smrti, lásce, životu, milovaným, tedy světu, ve kterém žijeme, pracujeme, tvoříme i boříme...
Co není může, smyslem je růže!
Žádné komentáře:
Okomentovat