Ráno jako malované, jiskří všemi odstíny modré a ve slunci září do všech stran. Zima poprvé vykreslila svou nádheru na okna našich domovů a dala vzniknout vitrážím, dle své představivosti. Zimní oblečení už je na místě a všichni čekáme na ten okamžik. Ten, kdy se z oblohy snesou první vločky. My dospělí se staneme dětmi a budeme se zatajeným dechem stát a pozorovat jejich letmé doteky na našich tvářích. Zima je zde, příroda se uložila ke svému spánku a my jdeme dál. Někdo s radostí a příslibem zimních radovánek, jiný s netrpělivým očekáváním tepla a jarních dnů. Mě v hlavě zní tisíce a jedna otázka. Jaká bude ta letošní zima? Bude sníh a budeme stavět sněhuláky? Budeme moci běžkovat či sáňkovat i v nížinách? Jsem připravená a těším se na to, co přijde, i přestože vím, že tma, chladno a jistá nostalgie opět zavítá do mého domova, srdce i hlavy. Zima je prostě taková, nemůže za to a snaží se všemi možnými prostředky nám své dny zpříjemnit. Snad proto ji mám spojenu i s časem kouzelným, magickým a toužebně očekávaným. Budu o rok starší, budu se radovat z přítomnosti svých milovaných a vděčně završím další rok, udělám nový krok...
Cesta ke štěstí je lemována střípky poznání!
Žádné komentáře:
Okomentovat