Noc je přec ještě tak mladá
a mě už únavou hlava padá,
srdce plní radostí,
že mohu odejít bez starostí.
Dneska je den plný zázraků,
obloha zas plná od mraků,
my se tu opět učíme,
co všechno je pro život účinné.
Jednou jsi nahoře,
jednou zas dole,
věříš a vzpomínáš,
jak ruce jsou holé.
Bez vlasů, bez snítek,
bez očí, bez smítek,
bez hlavy, bez paty,
bez sebe nejsi Ty.
Slunce se schovává,
v duši je obava,
v rukou mám poznání,
že hudba zahání.
Smutek a soužení,
když nic se nemění,
tóny se propojí,
hudbu nám vystrojí.
Pak už jen maličko,
podej mi psaníčko,
podej mi lásku svou,
půjdeme za duhou...
Barevný svět, přejdi tam i zpět!
Žádné komentáře:
Okomentovat