Celá obloha září a v noci je jako ve dne. Měsíc je tak blízko, že mám pocit, jako bych si na něj mohla sáhnout. Dotknout se jeho okraje, nespálit si ruku a necestovat dál, než před vlastní dům. Měsíc nám předvádí svou pozoruhodnou pouť noční oblohou a člověka napadá tisíce myšlenek. Otázky se hrnou, vytvářejí val a hlava netuší, kam dál. Jedna odpověď přinese další otázky a tak můžeme jít dál a dál. A přesto stojíme s nohama pevně na zemi. Hlavu zakloněnou k obloze a přemýšlíme. Nad nesmrtelností, obrovskou vzdáleností, přílišnou drobností, odlišnou radostí a pořádnou starostí. Co bude dál? Kam se vrtne člověk? Bude stačit to co umí a zná, aby přežil další tisíce let na své planetě? Bude hledat nová místa k životu? Je možné zastavit válečné konflikty? Tisíce drobností zaplavují mysl, měsíc pomalu končí svou nebeskou pouť. Miliony lidí na Zemi vstávají do nového dne, tisíce uléhají k nočnímu odpočinku. Proběhla noc, přešel den, měsíc sem, slunce tam. Krása nebeského putování je u konce a s tím i dnešní noc. Nastane den, hluboké myšlenky překryjí běžné úkoly a jen hluboko v srdci zůstane kousek noční měsíční záře. Prozáří tmu a přinese světlo do mého života.
Se svitem měsíce projdu kilometrů tisíce...
Žádné komentáře:
Okomentovat