Velká

Položme si otázku, kdo rozhoduje o tom, že ve v určité době bude něco číst a považovat za krásné, podstatné, hodnověrné a hodnotné? Zajímavý je pohled na fakt, jak jsou knihy ovlivněny děním ve společnosti, kde vznikají. Zároveň také samy ovlivňují ty, kdo je čtou. Čtení samo o sobě, jako proces, knihu modifikuje. Se čtenou knihou vedeme vnitřní monolog, ptáme se a hledáme odpovědi na otázky, které jsou bytostně spojeny s naším aktuálním bytím. Tím se knihy vyvíjí, a to v kontextu čtenáře. Velké knihy zůstanou vždy živé, rostou a stárnou zároveň se svými čtenáři. Nikdy nezemřou, protože jejich velikost je předávána a šířena dál. Velké čtené knihy si nelze představovat jako rigidní prvky, fyzicky předávané z generace na generaci. Čtené knihy nejsou stejné jako v době, kdy vznikly. Díváme se na ně jiným pohledem a slova pronesená knihou nemusí mít nutně stejný význam, jako v době, kdy byla napsána. Kniha se totiž nerodí jako mistrovské dílo, ale v průběhu let se jím stává. Knihy na sebe reagují a našim přičiněním se vzájemně ovlivňují. Co jiného je doporučování knih, čtenářské recenze a odkazy na vhodné propojení s jinou, obsahově podobnou literaturou? Je to komunikace minulého světa se světem současným a hledání cesty pro budoucnost. Stejně jako se vyvíjí naše životní osudy a zkušenosti, doba, v níž se pohybujeme, informace, které získáváme, osobní prohry a pracovní úspěchy, to všechno se odráží v našem přístupu ke čtenému. Ovlivňuje to nejen výběr literárních pramenů, ale i vlastní proces četby. Hledáme potvrzení myšleného, vyvrácení poznaného a hledáme paralely se současným stavem našeho života. V tom je velkost a hloubka nejen četby starých děl, ale četby obecně. Je to nezastupitelný proces našeho poznávání, utvrzování i nalézání toho, co bylo, je a bude.

Ke knihám zpět, objevme svět!