Blíží se po roce, zas jednou Vánoce. Každému dárek dát, nikoho nevynechat. Seznamy děláme, všechno si chystáme. Běháme, sháníme, na věky hledíme. Co dát si můžeme, bez chvatu sežene. Každý má u sebe, schody až do nebe. Stačí jen postavit, z všednosti vymanit. Stačí jen trochu chtít a můžu mít dneska klid. Vystřihnout, zalepit, boty si zateplit, šaty si upravit, domeček postavit. Všechno si plánujem, jak svátky užijem. Pak nosíme, balíme, zbytečně se honíme. Přitom tak málo je v člověku poznání, že dárky jsou pro tělo a duše zahálí. Snad proto zkusme si malinko vzpomenout, jak dětské oči se dokáží rozžehnout. Nemusí dary být, stačí jen drobnosti, hlavně že jsme tu my, pro všechny další radosti. Nechme si poradit, od hmoty odvalit, radosti rozdávat, nad ničím se nehádat. Veselé, laskavé, láska ví totiž své. Že bude a my s ní, až Vánoce odezní. Mějme se rádi a buďme spolu, zase až na přes rok, usedneme u jednoho stolu!
Dárky a dárečky, stačí i fotečky...
Žádné komentáře:
Okomentovat