Naslepo se řítíme tmou, nevnímáme, nevidíme. Běžíme šíleným tempem, srdce zběsile buší a pak už jen tma, prázdno, nic. Nicota vyplňuje mysl a my přesně víme, co jsme měli udělat a kdy. Kde byly chyby v našem životě a jak jsme je mohli napravit. Tak takto nechci skončit, nechci se nechat zaskočit tím, že nebudu myslet na další dny. Dnes, zítra a stejně i pozítří budou dny, kdy se budu potkávat tváří v tvář s těmi, kteří mi ublížili, komu byl ukřivděno a s kým se necítím příjemně. Přesto zkusím překonat své nynější pocity a půjdu znovu a zas do všeho konání tak, jak jsem zvyklá. Nebudu schovávat hlavu do písku a zachráním sebe i své myšlení před nicotou. Ano uvědomuji si, kde jsou mé chyby a v čem je mje síla. Toho využiji a dál už půjdu tak, abych nezraňovala a sama nebyla zraňována. Životem se půjde lépe a snad i s větším nasazením...
S životem běž, na lásku věř!
Žádné komentáře:
Okomentovat