úterý 22. listopadu 2016

Litovaná

Nikdy nelituj den ani hodiny, kterou jsi vydal na vzdělání. Poznání otevírá dveře k dalšímu poznání. Nabízí netušené prostory vědění, které se nashromáždilo v průběhu staletí. Při pohledu na plné regály knihkupectví, knihoven a archivů si jistě položíme otázku. Jak mohu zvládnout tu obsáhlost v době svého života? Pokud mi bude dopřáno, pak je na mě, abych to zvládla teď a tedy. Dokud to vidím, dokud mám chuť a potud mi zbývá čas. Jen tak lze alespoň uchopit část myšlenek našich předků a konfrontovat je se současným poznáním. Plným spěchu, honby po úspěchu a uznání. Tak se ovšem dá pracovat jen chvilku, než zjistíme, že poznání je nekonečné a myšlenky se rodí rychlostí světla. Nemáme šanci pochytit vše, co bylo publikováno. Máme ovšem možnost se o to pokusit. A už jen tyto pokusy nám dávají naději, že naše snahy nejsou marné. Jsou jen dalším drobným příspěvkem k tomu, co sami nazýváme životní pouť. Cesta plná smyslu, myšlenek, kořenů i vazeb k těm, kteří jsou na tom stejně, jako my. Ptají se, tápou, hledají a objevují. Jednou velké světy, jindy drobné útržky poznání, vedoucí k naplnění a pravdě. Že ani jeden lidský duch neobsáhne veškeré poznání, ať je to génius či blázen. Jsme na tom všichni stejně, jen někteří se nespokojí s tím, co ví a jdou stále dál. Pak propadají pesimismu poznání, že poznání nelze zcela dokonale poznat. Lze je pouze poodkrýt, poodhalit a pojmout do té míry, jakou nám dovoluje naše individualita.

Lstivost v poznání duchy záhaní...

Žádné komentáře:

Okomentovat