Divadelní

Den se chylí ke konci
a slunce už je za kopci,
my ruku v ruce jdem,
za našim krásným snem.

Ponořit se do hlediště,
a v srdci doufat, že i příště,
budou herci na jevišti,
hrát si zase na svém hřišti.

Opona se zvedá výše,
a já už sedím velmi tiše,
herci hrají, sál se chechtá,
herec slovy jen tak lechtá,
naše srdce, naše duše,
zní to celkem jednoduše.

Cimrman by na to řek,
že žádný není lepší lék,
než si dělat legraci,
a hurá na další štaci.

Rytíři už čekají,
snad se také dočkají,
hůře už být nemůže,
kdo národu pomůže?

Snad jen rytíř od Blaníku,
který sedí u patníku,
čeká na svou velkou chvíli
a hlava mu jenom sílí.

Blaník sem a Blaník tam,
já se asi uchechtám,
díky za vše pánové
už teď se těším na nové...

Ať je svět plný veselých, bájných rytířů, čekajících na svůj boj a vírou v ně!