Je to zvláštní a hodně zajímavé, když můžete pozorovat to, jak se pomalu naplňují vaše rodičovské představy, které máte na své děti. Když jsou to malí bobíci, tak většinou chceme, aby správně drželi lžíci v ruce, aby se naučili zavazovat si tkaničky, aby pěkně a nahlas zdravily všechny sousedy, aby... Když tihle malí bobíci trošinku povyrostou, tak se s rostoucí výškou zvyšují i naše nároky na ně. Aby už uměli abecedu, aby se konečně naučili číst bez koktání, aby zvládli snadné počty, aby zdokonalili násobilku a tak stále dokola.
Dnes jsem byla velmi překvapená a mohla jsem pozorovat syna, jak úplně sám, bez mého popudu navrhl, že půjdeme do knihovny, vypůjčit si knihu. Nakonec si půjčit dvě, které si sám vybral a ještě cestou domů se do nich pustil. To vám byla podívaná. Zvláštní úkaz, který znám od sebe a nemyslela jsem si, že tohle uvidím u někoho jiného! A přece, podařilo se! Je to velký úspěch pro mě, ale HLAVNĚ pro syna. Teď ho již knihy a psaný text neopustí, bude tu vždy pro něj, s náručí plnou smíchu, radosti a dobrodružství. Myslím, že právě dnes se mu podstatným způsobem otevřela brána k dalšímu poznání...
Ať jsou všechna poznání jen krásná, moudrá a přesvědčivá, to ti přeje tvoje máma! Díky...
Žádné komentáře:
Okomentovat