Něco chtít, v něco doufat, na život si troufat, jít světem s pocity radosti, žít v plném pohybu a štěstí... To jsou jen drobečky, útržky pocitů, které mě provází každodenním životem. Mohu si dovolit popustit uzdu své představivosti? Co přijde za nádechem, pohybem, rychlostí? Nebude to jen známý kolotoč výdechů a drobných starostí? Otázkou zůstává pohled do neznáma...
Budoucnost přijde, ať chci či nikoli a proto přeji si, ať není jen slzavým údolím. Ať vypluje na povrch to, co je dobré v nás, ať vynikne krása, slunce, radost a všechny přednosti. Ať zacházím se sebou i okolím s láskou a trpělivostí, bez masky na tváři, bez smutku a bez zlosti...
Ať zítřek je jako spánek, vlahý vánek, jako motýl, ze kterého se můžeme těšit, když nám usedne na ruku. A naše pokusy o zachycení jeho krásy ať jsou úspěšné a násilím jej nezničí!
Žádné komentáře:
Okomentovat