Jako řeka život plyne,
krásu, radost pomíjíme,
slunce, úsměv, žal i strach
máme v srdcích i na rukách.
Zahradou se procházíme,
někdy bdíme, jindy sníme,
radost, lásku hledáme,
sebe známe, neznáme!?
Na tvářích se úsměv zračí,
uvnitř smutek zvolna kráčí,
jsem to já, či divný stín
a proč mám na duši jen splín?
Snad to bude povahou,
možná jenom pěknou hrou,
s klidnou silou velkou, malou,
hraji si tu na schovávanou...
Hlasy znějí ozvěnou,
hlučnou, němou, neměnnou.
Kdo jsem já a kdo jsi ty?
No, kdo tak asi, přece MY!
Díky za všechna nádherná rána, dny i večery,
moje velké opory!
Jen s Vámi stojí za to být,
radovat se, mít i snít!
Žádné komentáře:
Okomentovat