Dnes od rána se mi honí hlavou vzpomínky. Na dětství a dětské dovádění, na babičku a dědu, na časy strávené s rodiči, na dobu školních let... Je možné, že je to nějak spojeno s dušičkovým časem, kdy člověk více vnímá to co bylo a jaké to bylo, no mnohdy se neubrání vzpomínkám na dobu bezstarostných her a milujícího obětí v náruči svých milovaných. Ano sice mám dnes svou vlastní rodinu a mnohdy učím svého syna těm stejným věcem, které jsem se naučila od svých prarodičů, přesto je to jiná. Já už jsem jiná!
Tichou vzpomínku na vše co bylo a už dávno není, ať dobré zůstává a zlé rychle pomine...
Žádné komentáře:
Okomentovat