Tak jako každý rok mě v tyto dny přepadá nepopsatelná nervozita, se kterou si nedokážu poradit. Zdají se mi nezvózní sny, během dne propadám pocitům nervového "siňora" a k tomu navrch nepopsatelný strach z toho, jak zvládnu naučit se tolik stránek, za tak málo času. Je to pořád dokola a někdy bych chtěla umět vypnout svoji ctižádostivou hlavu, která pořád musí někam jít, něco dělat, mít nějaký cíl a být pořád v pohybu. Byla bych raději, kdyby toto platilo o mém těla, ale tělo dokáži vypnout, hlavu ne... Škoda že neexistuje v našich hlavách tlačítko on/off, které bychom mohli v případě potřeby stisknout a vypnout se na potřebný čas, stejně, jako to děláme se stroji, přístroji a nástroji. Možná v budoucnosti taková tlačítka budou, ale to já už asi nezažiju. Proto se budu muset opět potýkat se svou nervozitou a uvidím, kdo zvítězí tentokrát!
Klidná mysl, půl zdraví....
Žádné komentáře:
Okomentovat