Známe to všichni, kdy jsme v dobách školních let museli zvádnout řadu úkolů, nových informací, naučit se novým vědomostem a pak je také umět prezentovat. Často docházelo k situacím, kdy jsme se naučili mnohé věci zpaměti, aniž jsme jim rozuměli. V některých případech až po uplynutí dlouhé doby se věci spojily dohromady a vytvořily ucelený systém, v jiných případech máme v hlavě řadu informací, které si tam poklidně plynou, bez souvislostí, návazností a spojitostí. Možná je pochopíme, možná ne, rozhodně tam jsou a ve chvílích, kdy si potřebujeme vzpomenout na něco podstatného, tyto nepodstatnosti vyskočí a překvapí svým úderem na mozkové buňky. I já si pamatuji odvození složitého matematického vzorce, který jsme se učili ve druhém ročníku na gymnáziu, umím jej napsat přes celé tři řádky, ovšem smysl mi stále utíká... No ale řada věcí se mi v hlavě do systému dostala a věřím, že i tyto malé "mučivé" zbytky znalostí si najdou svou spojitost a navážou se na to, co již znám. Kdo ví, třeba ze mně ještě jednou bude výtečný matematik, vědec, pilot, informatik, knihovník?
Ať tak, či tak, platí známé, že na počátku všech věcí, si člověk musí všímat cíle snažení pozorněji, než vlastních prostředků, protože ty jsou pro cíl. Ovšem vůbec ne pro sebe samé a k prostředkům se zpravidla připojuje to, co nesměřuje k cíli...
Žádné komentáře:
Okomentovat