Veselé plamínky ladně si planou a mě se ledacos honí mou hlavou. Dneska jsem v bezpečí, zítra snad také, veselý smích a shon je tu stále. Co si však počnu, až z mládí a radostí zbyde jen popel? Budu to stále já? Budeš to stále Ty? A kde budeme MY?
V hladině našich vzpomínek budou znít hlasy, na tyto nádherné veselé časy. Kdy vítr vál do všech stran, plamínky hřály a my jsme zde ve třech stáli. Srdce plná radosti, a to z pouhé přítomnosti, že jsi tu Ty, Ty i já a vše je naše krajina. Krajina společných toulek a her, kde dávat znamená ber, kde slunce hřeje i když mráz pálí a hlavu ani srdce nic neošálí... Jen společné chvíle jsou přáním mým, být stále s Vámi, mě činí nesmrtelným...
Díky za to že jste a že jste tu pro mne!
Žádné komentáře:
Okomentovat