Když se věci zdají, že už jsou tak, jak mají být, přijde zase něco, co se obrátí úplně někam jinam. Asi je to celkem normální a musí to tak být. Je to prostě život a člověk s tím nic nenadělá, nezmůže a ani nemůže nic dělat, protože by se jen trápil. Zřejmě nám opravdu nezbývá nic jiného, než brát věci takové jaké jsou. Je to jedna z možností, jak se z toho všeho nezbláznit a také nezbláznit. Jinak bychom mohli také pěkně rychle zjistit, že chocholouškov je za rohem a mohli bychom se tam ocitnout vellmi rychle. Možná, že už tam máme nakročeno a protože si to uvědomujeme, je důležité si to tak nějak pěkně a rozdpovědně nahlas říct, že tohle není cesta pro nás... Tohle není ten správný směr, kterým se máme dát a kam se máme ubírat. Proto pomalý výdech, pomalý nádech, podívat se dopředu a klidným krokem vpřed. Ono to stejně nějak dopadne a my budeme ty běžné figurky v poli dějin, kterými bude taženo až budou kostky vrženy!
S Tebou po boku, hurá do útoku...
Žádné komentáře:
Okomentovat