Byl to dneska dlouhý den. Brzké vstávání, vydatná snídaně, pořádné zahuhňání, zabalení vhodného vybavení, nástup do auta a tradá na hory. Dopřáli jsme si společný výlet, jako už dlouhou dobu ne a rozhodně to stálo za to! Snížek nám od Karlovy Studánky krásně křupal pod nohama a my jsme mohli společně vyfunět až Barborku. Odtud nás cesty vedly k Pradědu, kde jsme neviděli na krok, a tak jen s vědomím, že tam opravdu někde nahoře je vysílač, jsme dorazili až pod vrchol. Fičení, mráz, ani mlha nám nevadily, protože jsme se ohřáli a pak hurá po sjezdovce dolů. Jistě, na lyžích či skialpových lyžích by to šlo jistě lépe, ale my jsme se nenechali zahanbit a i tak jsme dorazili až do údolí. Zde svítili sluníčko, které nás zahřálo na naší cestě domů. Byl to krásný den, na který budeme jistě dlouho vzpomínat. Budeme se k němu ve vzpomínkách vracet a rozhodně nám pomůže přestát další drobné i větší záchvěvy života, které jistě přijdou. Nyní posíleni a krásně unaveni uléháme s vědomím, že takových dnů by mohlo být víc... Ale i za ten dnešní moc děkujeme a jsme rádi, že jsme jej mohli prožít společně, s úsměvem na rtu a pohodou v duši!
Sněhové ťapkání, všechny chmury zahání...
Žádné komentáře:
Okomentovat