Sama nevím, kde se to všechno bere, ale už se těším, až tohle náročné období konečné skončí. Nějak se neumím připravit na to, co by mělo za chvíli začít. Blíží se vánoční svátky a já se letos vůbec netěším. Snad poprvé po tolika letech necítím onu kouzelnou radost, dětské očekávání a netrpělivé vyčkávání toho, co přijde. Netěším se, nezatajuji dech a vlastně jsem ráda, že vůbec dýchám. Docela často si připomínám, že vlastně musím dýchat a to pěkně zhluboka. Musím se snažít nabrat dech, musím se snažit být a usmívat se, abych neztratila odvahu pro další dny i kroky. A někde v tomhle všem se mi ztrácí to, co vlastně miluji ze všeho nejvíc a to jsou moje vánoce, narozeniny. Čas, kdy se zastavil čas a všechno bylo tak, jak má být. Snad i letos se to nakonec podaří!
Nechť jsme tam, kde máme být...
Žádné komentáře:
Okomentovat