Že prý se to lidem stává,
že prý je to velká sláva.
Že prý se to musí brát,
že prý člověk musí hrát.
Že je to tak, žádná sláva,
každý cosi očekává.
Že se to tak pořád stává,
nebere mi moje hlava.
Že jsem tady, možná tam,
jakpak já to udělám.
Že mám stále svoji hlavu,
nezapadnu nikdy v davu.
Že je Země kulatá,
naše koza rohatá.
Že jsou slova zbytečná,
láska ovšem skutečná!
S vděčností za skutečností...
Žádné komentáře:
Okomentovat