Ozvalo se cvaknutí a pak nic. Prázdno, pusto, tma, zima. Člověk se ocitl někde v úplně tmě. Sám bez jediné další živé duše, která by se jen kouskem teplého obětí snažila zachránit to něco, co může či by mohla ještě dát. Cvak a jsem doma v obýváku. Sedím zabalená v teplé dece, v ruce držím horký čaj s citronem a přemítám, kam mi to ta moje mysl zase utekla. Ano sním, mám své sny. Někdy jsou maličké, jindy obrovské a každičký den se snažím snít. Jdu si za svými sny a každým krokem jsem sým snům blíž. Už jen samotná snaha se cení a jeden úkrok stranou nevadí, protože i ten je cennou lekcí, která znamená, že každý krok se počítá a každá cesta je tou správnou. Nic není ztracené a všechno má svůj přesný cíl!
Sni své sny, vím že jsi úžasný...
Žádné komentáře:
Okomentovat