Tolik mi chybí příroda a toulání se v ní. Tak ráda bych se ztratila v napadaném listí, šlapala do kopce a funěla si krásně do pedálů. Chtěla bych si jen tak oddechnout od všeho, čeho je moc a nechat všechno běžet pryč. Nemuset myslet a hlavně myslet, to by se mi moc líbilo. Bylo by to nad všechny dary, které by mi život připravil. Jen to by bylo to nejlepší! Toulat se a být zase jen tak někde v přírodě, která mě nabíjí a dává pocit krásy a radosti. Už totiž ani nevím, jak voní les a fouká vítr. Jak je na horách a kolik radosti zažije člověk při běžné procházce v parku. Moje srdce touží po obyčejném pohlazení přírodou, které laská a je laskavostí. Snad se dočká a snad i tohle malé bouřlivé období přejde, mraky se rozestoupí a sluníčko zase bude hřát...
Těším se na to co přijde, ač nevím, zda vše vyjde!
Žádné komentáře:
Okomentovat