Hektičnost dní, které aktuálně prožívám, mě nepřestane udivovat. Přestože si říkám, že už mě snad nemůže celkem nic zaskočit, stále se divím. S nejasným pocitem stojím a zírám do chřtánu času, který požírá všechno, na co dokáže vztáhnout ruku. Je to jen můj bláznivý svět, který se točí tak strašně rychle, nebo je to svět nás všech, který takto rychle pospíchá kupředu? Vzhledem k tomu, že se ocitám v určitém, pro mě docela nejistém rozpoložení, si říkám, že takhle to přeci nemůže jít stále dál. Spirála už pomalu dostoupala vrcholu a teď už by se měla pomalu hroutit zase zpět na začátek. Nebo se mýlím? A moje znalosti fyziky jsou opravdu tak chabé? Nevím, jen tak nějak tuším, že je toho opravdu příliš a nikde není únikového východu! Buď se ztrácí v mlze, nebo nebyl vůbec vytvořen? Uvidíme, jak daleko se ještě dostaneme, kam nás naše kroky zavedou a kde vlastně skončíme.
Nad údiv a překvapení, v mém životě nic dalšího teď není!
Žádné komentáře:
Okomentovat