Návraty do dětstkých let a vzpomínky na to, kdy jsme jako rodiče vodili své potomky na místa, která nyní navštěvujeme z nostalgie. Tak nějak je to v mezidobí, kdy člověk už má své děti dospělé, vylétlé z domácího hnízda, ale ještě neusazené. Stále je vnímá, jako své děti, které jsou ovšem věkově někde dál a čeká, kdy se v jeho životě objeví zase malinkatý dětstký element. Ono malinké stvoření, kterému budou zářit oči v době blížících se vánočních svátků. Kdy bude v očekávání příchodu Mikuláše a Ježíška napnuté psát o dárky a brebentit nad tím, jak asi ten Ježíšek všechno stihne. Už se na to těším a snad se toho i ve zdraví dočkám, abych jednou mohla se svými vnoučaty zažít tohle krásné adventní období, které je časem dětství, naděje a radostného očekávání... Pro nás dospělé možná spojeno s mnohým stresem, ale ten je dobré nechat zavřený a raději se radovat z toho, že jsme, že jsme spolu a že jsme stále tady!
V čekání je poznání...
Žádné komentáře:
Okomentovat