Pluji si ani nevím jak, tam je slunce a tam mrak. Loď se líně řekou valí a já už jí vidím v dáli. Katedrálu s věžičkou, s mramorovou matičkou. Vůně svíček, tichý úžas, Michelangelo byl kliďas. Jen tak máchl dlátkem, kladivem a já tu dneska stojím s obrovským obdivem. Sotva dechu popoadám, řekou jedu sem i tam. Schody rychle zdolávám, ještě že tu nejsem sám. S kolegyní obdivuje, krásy Brugg si pamatujem. A teď už musíme jít, načerpat opět svůj klid. Zítra opět den nás čeká, cesta dlouhá předaleká. My se ovšem nebojíme, neb už přeci dobře víme. Kdo chce poznat světa kraj, nesmí hledět na okraj!
Stýská se mi po volnosti, zítra budou opět povinnosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat